TLDR: Experiment s 38 kočkami ukázal, že v přítomnosti člověka měly až 16× vyšší šanci zamňoukat než o samotě. Mňoukání tak zřejmě slouží jako cílený komunikační nástroj, kterým se kočky snaží získat naši pomoc! Studie tuna.
Každý kočičí otrok ví, že mňoukání je obvykle synonymem fráze „Ty mrzký služebníku, koukej mi okamžitě splnit mé přání!“ Ale je to skutečně vědomě cílená komunikace, nebo kočka prostě totok vydává zvuky, kdykoliv ji něco štve? Brazilští vědátoři se rozhodli tuhle záhadu trochu prostudovat…
A došli k závěru, který nikoho, kdo někdy vlastnil kočku – pardon, byl vlastněn kočkou – asi úplně nepřekvapí. Kočky totiž zřejmě docela dobře rozlišují, kdy má jejich mňoukání nějakého adresáta!
„Jak se zkoumá kočičí ukecanost?“
Do experimentu zapojili vědátoři z University of São Paulo 38 koček a jejich majitelů. Každá kočička dostala před čumák krabici se svými oblíbenými pamlsky, avšak nemohla na ně dosáhnout…
Následně vědci šmírovali její chování ve dvou situacích – když byla v místnosti sama a když s ní byl její člověk. Výzkum navíc probíhal přímo doma, aby kočky nestresovalo neznámé prostředí.
Pozorování přitom trvalo vždy jednu minutu a lidský účastník měl během pokusu zůstat potichu. Ergo kočka nemohla získat dobrotu vlastními silami a člověk jí žádné řešení aktivně nenabízel. To znamená, že vědátoři vytvořili dokonale frustrující situaci, při které měla kočka před sebou něco dobrého, ale neměla protichůdné palce, aby si to sama otevřela!
„Co se dělo dál a kolik u toho bylo krve?“
Experiment se obešel bez obětí, tedy krom kočičáků na pokraji smrti hladem. Zevrubné sledování koček a jejich lidských slouhů v jejich přirozeném habitatu i tak ale ukázalo, že když byly kočky samy, mňoučely minimálně a povětšinou jen koukaly směrem ke dveřím a vyčkávaly…
Jakmile ale přišel člověk, mňoukání prudce přibylo! Vědátoři zaznamenali celkem 86 mňouknutí v přítomnosti člověka oproti pouhým 20 v jeho nepřítomnosti. Statistický model navíc ukázal, že šance na mňoukání byla s člověkem v místnosti více než šestnáctkrát vyšší!

A tím ještě nekončíme, Horste! Přibližně 56 % mňouknutí v přítomnosti majitele proběhlo ve chvíli, kdy se kočka dívala přímo na něj. Kočky navíc často střídaly pohled mezi člověkem a krabicí s dobrotami. Jako by komunikovaly zvolání: „Vidíš tu krabici, ty lopato? Tak konečně udělej něco, lidský otvíráku!“
„Takže kočky opravdu mluví s lidmi?“
Inu, v určitém smyslu možná ano! Přeloženo do odbornější hatmatilky, práce našla důkazy pro tzv. efekt publika – tedy situaci, kdy se chování mění podle toho, jestli je někdo přítomen.
Pokud by totiž kočky mňoukaly pouze kvůli hladu nebo frustraci, a mňoukání bylo jakýmsi ekvivalentem našeho zvolání „Au“ při utrpení bolesti, měly by tak činit podobně bez ohledu na přítomnost člověka. Jenže ony svůj hlasový projev výrazně měnily, zatímco problém s nedostupným jídlem zůstával stejný! Což je projev vědomé komunikace!
To samože neznamená, že kočky mají propracovaný jazyk nebo že v hlavě vědomě formulují větu „Otevři mi krabici, plebejče!“ Studie ovšem podporuje představu, že mňoukání není jen náhodný zvukový doprovod kočičího života, nýbrž sociální signál přizpůsobovaný konkrétnímu publiku.

„A co kočky, které skoro nemňoukají?“
Logicky, studie na 38 kočkách není nezbytně popis všech koček světa. Studie byla relativně malá a zahrnovala především už tak upovídané kočky, jejichž majitelé hlásili časté mňoukání při krmení. Ergo tišší chlupáči mohou ve větší míře používat jiné signály – třeba pohledy, doteky nebo postávání u misky způsobem, který člověku naznačuje, že se právě dopouští závažného porušení kočičích práv!
Výzkum také neprokazuje, že kočky chápou lidskou mysl nebo přesně vědí, jaké rozhodnutí v nás vyvolají. Mohly se prostě zkušeností naučit, že mňoukání v přítomnosti člověka funguje, zatímco mňoukání na prázdný pokoj je relativně na houno. Tady se nám ale zase stírá jasná hranice mezi inteligencí a „instinkty prováděnými po statistickém výběru těch nejefektivnějších z nich“…
Na každý pád jde o pěkný důkaz, že kočky se svými lidmi komunikují aktivně a dokážou své projevy přizpůsobovat tomu, kdo je poslouchá. Byť v případě koček a lidí má tahle komunikace, jak správně tuší každý kočičí otrok, hlavně formu dávání rozkazů!
[Ladislav Loukota]
Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]










