Co znamená smrt pacienta s prvním zvířecím orgánem?

TLDR: David Bennett, který se v lednu 2022 dočkal revolučního xenotransplantátu srdce od geneticky upraveného prasete, bohužel zemřel. Zřejmě v důsledku infekce. Zatím není jasné, co přesně to pro xenotransplantace znamená, ale je možné, že jejich zavádění bude složitější. Oznámení tuna.

Šťastně až do konce

Doufám, že jste ze sluníčka nasbírali dostatek endorfinů, protože – a bude to v této dekádě jistě šokující – mám špatnou zprávu! Pamatujete si na fascinující příběh o tom, kterak na smrt nemocný pacient v lednu 2022 dostal srdce od geneticky upraveného prasete? Ano? Tak dárce i příjemce se již sešli ve Valhalle. Jinak řečeno: dva měsíce po zákroku příjemce tzv. xenotransplantátu zemřel.

Dosavadní informace mluví o tom, že David Bennett zemřel 2 měsíce a 1 den po původním zákroku sice bez „zjevných příčin“, ředitel xenotransplantačního programu Muhammad Mohiuddin ale už naznačil, že Bennett měl před svou smrtí „infekční epizodu“. Bennettův stav se během několika dnů rapidně zhoršil, až nakonec dostal paliativní péči, rozloučil se s rodinou a skonal…

Infekce není sama o sobě pro většinu našich těl zásadní problém, ale Bennett byl rovněž příjemce experimentálních imunosupresiv nezbytných pro chod svého transplantátu. U příjemců transplantátů je totiž třeba potlačit chod imunity tak, aby imunita transplantát nezačala napadat. Ale to má rizika v případě infekce. Mohiuddin rovněž řekl, že během infekce měli lékaři potíže s vybalancováním imunosupresiv a zároveň dodáním dostatečné síly pacientově imunitě.

Před rizikem že celá transplantace nemusí skončit superpozitivně, jsem varoval již v lednu. Pořád se totiž bavíme o experimentální medicíně, která doslova zkouší něco, o co se dosud nikdo nepokusil! Transplantace orgánů ani mezi lidmi nejsou bez rizik, navíc, jako obvykle u podobných klinických testů, může výsledky ovlivňovat skutečnost, že vybraní pacienti nemají bez (úspěchu) zákroku šanci přežít…

Několik možných scénářů

Je dobré si v této souvislosti rovněž připomenout, že ani první mezilidská (chce se říct „tradiční“) transplantace nedopadla věčným životem. Zákrok provedl v roce 1968 jihoafrický chirurg Christiaan Barnard, příjemce orgánu Philip Blaiberg žil však po zákroku „jen“ 19 měsíců. To je sice pořád více než dva měsíce Davida Bennetta, je však znát, že experimentální terapie nejsou nikdy bezproblémové.

Zároveň je dobré si připustit druhou možnost, že mezidruhové transplantáty se nakonec mohou ukázat jako slepá větev medicíny. Tato možnost tu byla již v lednu (vlastně tu byla po většinu istorie medicíny), ale prvotní úspěch transplantátu působil optimističtěji, než jaká je teď realita.

F. Zdroj: Activision Blizzard
F. Zdroj: Activision Blizzard

Aby transplantáty byly úspěšné, nemůžou udržet pacienty naživu pouhé dny po zákroku, ale řadu let až několik dekád. A momentálně zkrátka a jednoduše nevíme, jestli se podaří u příjemců zvířecích orgánů zlepšit metodiku jejich péče (zejména vybalancování imunosupresiv během infekcí) na podobnou úroveň.

To je ale momentálně jenom potenciální černý scénář, který se může a nemusí vyplnit. Pozitivní naopak je, že Bennettův transplantát až do jeho smrti fungoval velmi dobře – což naznačuje, že nebýt infekce, mohl tu s námi Bennett ještě být. Na druhou stranu, bez imunosupresiv si momentálně xenotransplantaci nelze dost dobře představit, takže možné je momentálně vše: jak úspěšné pokračování terapie u dalších pacientů, tak i možnost, že neslavného konce se dočkáme i u nich.

Zápletka pokračuje

Autoři výzkumu jsou optimističtí stran dalšího vývoje, za sebe ale dodávám, že je vždy dobré počítat s každou eventualitou. Momentálně víme o jednom dalším příjemci xenotransplantátu, tentokrát jde o ledvinu, nikoliv srdce. Bude tedy o to napínavější sledovat, jak se bude dařit tomuto pacientovi. A to nejen pro něj samotného…

Pořád platí, že xenotransplantáty by mohly vyřešit nedostatek lidských orgánů (alespoň do té doby, než dorazí použitelné kultivované a/nebo lepší mechanické orgány). Jen je zrovna tak možné, že to bude stát nenulový počet dalších obětí před tím, než lékaři vyřeší všemožné „mouchy“ v tom, jak orgán nejen úspěšně přenést z čuníka na člověka, ale i jak umožnit příjemcům dlouhodobý život s minimem komplikací.

Bennettovým případem, který se ještě dočká detailnějšího popsání ve vědeckých žurnálech, tak příběh xenotransplantátů zatím rozhodně nekončí. Další vývoj na tomto poli medicíny ale zkrátka nebude zřejmě tak sluníčkový, jak jsme si malovali v lednu.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama