TLDR: Není sice jasné, proč zíveme, ale skutečnost, že zívou snad všechny známé druhy obratlovců, ukazuje na velmi staré evoluční kořeny. Nejpravděpodobněji dnes působí hypotéza, že zíváním ochlazujeme mozek. Zdroj třeba hir.

Když jste četli minulou větu, dostali jste chuť zívat? Dost možná ano – a právě teď rozevíráte hubu, až máte pocit, že vyletí z pantů! Nakažlivost zívání je ale jenom jednou ze zajímavůstek tohoto bizarního chování! Byť je zívání nejstarší způsob, jak říct „už mě to tu nebaví“, nemáme dodnes zcela jasno, proč vlastně zívání provozujeme!

Vše je o to mysterióznější, že nezívou jen lidi – ba naopak, zívání je vlastně univerzální jazyk světa živých! Sdílíme ho se psy, kočkami, ptáky, plazy, rybami… a dokonce i s embryi, která ještě nemají funkční plíce. Ano, lidský plod napodobuje pohyb zívání už v děloze, zhruba od 11. až 12. týdne vývoje – takže ještě předtím, než se nadechne poprvé, stihne už projevit první náznak životní únavy…

„Jak hergot zívají ryby?”

Zívání u nich, ale třeba i u toho plodu v děloze, neznamená nutně dýchání – definujeme ho spíš jako charakteristický pohyb: otevření úst, záklon hlavy, krátkou pauzu. U plodu jde o charakteristický motorický vzorec. U ryb to vypadá jako pomalé otevření tlamky, často spojené s ventilací žaber nebo stresem; u ptáků zase jako krátké divadlo na téma „neviditelný sendvič“.

Skutečnost, že zíváme už v děloze před nádechem, a že zívají i ryby, poněkud komplikuje teorie o tom, proč vlastně zíváme. Existuje dnes zhruba 20 různých hypotéz, ale žádná zcela jistá. Jedni tvrdí, že zíváním dodáváme unavenému organismu kyslíkový boost navíc, což by mělo prodloužit naši bdělost. Jenže výzkumy ukázaly, že zívání nijak nezvyšuje saturaci krve kyslíkem ani nesouvisí s hladinou oxidu uhličitého! Ačkoli se může zdát, že hluboký nádech při zívání zvyšuje množství kyslíku, studie prokázaly, že dýchání vzduchu s různým obsahem kyslíku nebo oxidu uhličitého nemění frekvenci zívání.

„Tak jaké jsou jiné možnosti?“

Jiní říkají, že se tím tělo probouzí – takový restart systému. Čili ne „zíváš, protože jsi unavený“, ale spíše „zíváš, aby ses probudil.“ Třetí tábor pak tvrdí, že je to sociální reflex – způsob, jak sladit rytmus bdělosti celé skupiny. Takže když zívne jeden šimpanz, ostatní se přidají, aby si skupina mohla kolektivně potvrdit, že už by to fakt chtělo pauzu – nebo naopak zůstat ostražitý před predátory!

Asi nejpravděpodobněji dnes působí teze o tom, že zívání pomáhá ochlazovat mozek – tedy že je to něco jako biologická klimatizace, když se mozek začne přehřívat nudou nebo únavou. Je dost možné, že důvodů (v různé míře významu) je vícero – nicméně skutečnost, že zívají už ryby, naznačuje velmi staré evoluční kořeny. Prapůvodní zívání tak může být starší než příchod biočichů na souš – vzniklo patrně už u společného předka všech obratlovců žijícího ještě ve vodě před nejméně 360 až 380 miliony lety. Co ale tehdy možná začalo jako pomoc při termoregulaci, může mít dnes i funkce další…

„Nenapovídá něco nakažlivost?“

Možná! Jen si o tom čtete – a máte chuť si beztak taky zívnout! Uvážíme-li, že zívání bude hluboce instinktivní jev (viz zívající plod), lze se na nakažlivé zívání dívat jako na jakýsi „biologický meme”, který přeskočí z jednoho mozku do druhého (chytráci by mohli namítnout, že biologický mem je přece „gen”, ale to nechme plavat – nekomplikujme si to, už tak u článku zíváte víc, než je optimální).

O nakažlivosti zívání všichni víme – otázkou je opět spíše to, jaké má důvody. Jedna teze tvrdí, že to je znak empatie – že kdo se snadno „nakazí“, má víc pochopení pro ostatní. Podle jiné teze jde o kolektivní ochranu před predátory – nakažlivost je způsob, jak překonat únavu a nenechat se kolektivně sežrat. Opět se ale vypichuje jistější teorie.

„Není možností víc?“

I to je… možnost! On problém s hledáním jasného kořene je znovu ona velmi stará evoluční historie zívání. Můžeme třeba zjišťovat, jak je na tom zívání u kolektivních vs. samotářských druhů – a skutečně, ač individualistická zvířata také zívají, nakažlivé zívání je u nich méně časté! Vyskytuje se tedy spíše u sociálních obratlovců! Problém je, že vzhledem k mnohasetmilionové historii zívání nelze dost dobře zcela odlišit všechny proměnné – žádné dnešní druhy v době, kdy se zívání vyvinulo, ještě neexistovaly…

Zívání je tedy tak staré, že může jít dost dobře zároveň o vrozený reflex, sociální signál i tichý výkřik mozku „Potřebuji kyslík/chlad/kafe!“ A až zase budete mít chmury ze stavu světa, snad se můžete uklidnit tím, že jsme možná rozděleni lecčíms – ale všechny nás napříč kontinenty, druhy i dějinami spojuje právě únava & zívání!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]