I když byl rok 2025 co do tuzemských teplot normálnější než ty minulé – a ani jsem neměl moc týdnů pod střechou 5. patra pocit, že umírám víc, než je nezbytně nutné – sumáž globálních trendů uplynulého roku nedává mnoho důvodů k optimismu…

Roky 2023 a 2024 přepsaly klimatické tabulky svým rapidním tempem příbytku teplot – jen pro ilustraci, ještě před deseti (!) lety IPCC pracovalo se scénáři, ve kterých se hranice oteplení o 1,5 °C (proti předprůmyslové éře) pohybovala spíše ve 30.–40. letech tohoto století. Nyní to vypadá, že se k této hodnotě přiblížíme už kolem roku 2030. Pokud jsme ji v jednotlivých letech už nedosáhli nyní. Rok 2025 sice seznal krapet nižší růst tohoto tempa, i tak se však zařadil do nepříjemné škatulky posledních tří let.

Vo co go?

Rok 2024 se stal nejteplejším rokem v historii měření a 2023 mu těsně šlapal na paty. Rok 2025 zatím podle globálních datasetů (Copernicus, WMO, NASA) směřuje k tomu, že skončí jako druhý nebo třetí nejteplejší rok vůbec. Návrat k normálu se nekoná, jen proběhla mírná změna pořadí na stupních „vítězů“.

Zejména z hlediska tempa je to zajímavé. Meziroční růst se lehce zpomalil, což svádí k titulkovým závěrům typu „oteplování brzdí“. Jenže to je podobné, jako když auto zrychlí z 130 na 160 km/h a pak „zpomalí“ na 155. Směr se nezměnil, jen kolísá okamžitá rychlost.

Jedním z důvodů extrémních let 2023–2024 byl silný El Niño, který přidal do globálního systému další teplo z oceánů. V roce 2025 jeho vliv slábne, což částečně vysvětluje, proč už rekord nepadá každý měsíc. Jenže základní problém zůstává: oceány jsou dlouhodobě přehřáté a fungují jako obří akumulátor, který se vybíjí pomalu a nerad.

Více důvodů rekordů

Do hry navíc vstupuje paradox, o kterém se poslední roky mluví čím dál víc: čistší vzduch znamená teplejší planetu. Omezení aerosolového znečištění (zejména v Číně a lodní dopravě) snižuje „chladicí clonu“, která dříve část slunečního záření odrážela. Méně smogu = méně maskovaného oteplování.

Planeta je teď prostě taková… upřímnější!

Když se podíváme dál do minulosti, kontrast je jasný. V 80. a 90. letech se globální teplota zvyšovala pomaleji, dnes jsme na zhruba 0,2 °C za dekádu. Posledních deset let obsahuje všech deset nejteplejších roků v historii měření. To už není výkyv, to je statistický podpis změny klimatu.

A pak jsou tu klimatické body zlomu. Ačkoliv se planeta v roce 2025 „nezlomila“, některé procesy se přehouply přes hranice, kde se samy posilují: rekordně teplé oceány, masové bělení korálů, zrychlené tání ledu. Jak nás učil Pán prstenů: svět se mění, a nebude to vždy nutně k dobrému.

Nový normál

Ačkoliv jsme si tak v Česku dali trochu normálnější rok, to bohužel není důkaz významného zpomalení globálního oteplování, ale spíše náznak jeho dlouhodobého přechodu na vyšší úroveň. Výkyvy mezi roky budou pokračovat, rekordy možná nepadnou každý rok, ale trend zůstává. A čím déle zůstáváme nahoře, tím hůř se z toho kopce leze dolů…

Skutečnost, že je aktuálně aktivní jev La Niña, který má na globální klima spíše ochlazující efekt, přitom dává pohledu na současné trendy ještě o dost depresivnější punc: i v podmínkách, které by měly teploty brzdit, zůstává planeta extrémně teplá.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]