TLDR: Stejný typ supernov má možná jinou svítivost dle stáří hvězdy. To by změnilo naše modely vzdáleností ve vesmíru – a tempa expanze. Studie tuna.

S rozpínáním vesmíru je to jako na houpačce! 30 let jsme si byli jistí, že se rozpíná stále rychleji – a že za to může záhadná temná energie, která tvoří asi 70 % všeho, co existuje. Jenže nová práce z univerzity Yonsei v Soulu teď tvrdí něco, co může obrátit kosmologii naruby: vesmír už zrychlovat přestal a naopak začal zpomalovat.

„To je velká věc, ne?“

Potenciálně jo, ale ještě se dostaneme k různým „ale“. Avšak do té doby se zbičujme fakty…

Studie publikovaná v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society přehodnocuje měření supernov typu Ia – tzv. „standardních svíček“, podle nichž astronomové určují vzdálenosti galaxií. Ukazuje se, že tyto exploze nejsou úplně „standardní“: jejich jasnost závisí na stáří hvězd, které vybuchly.

To znamená, že mladší supernovy svítí méně, starší víc – i po kalibraci. A to rozhazuje naše starší závěry…

Tým profesora Young-Wooka Leeho analyzoval data z více než 300 galaxií a opravil tento „věkový bias“. Po korekci přestala pozorování odpovídat dosavadnímu modelu ΛCDM, který předpokládá stálou temnou energii a zrychlující rozpínání. Místo toho lépe zapadají do novějších dat z projektu DESI, který mapuje „zvukové vlny velkého třesku“ (BAO) a reliktní záření (CMB). Společně naznačují, že temná energie se mění v čase – a oslabuje!

„No a je teda rozhodnuto?“

Zatím ne, jde o jednu studii, nikoliv. Zajímavé ale je, že tento závěr zapadá i do některých dalších dat – například z evropské družice Gaia, která měří extrémně přesné vzdálenosti hvězd, či z experimentu Pantheon+, který už dříve naznačil, že tempo expanze se nemusí shodovat napříč různými epochami vesmíru.

Kombinovaná analýza tak ukazuje, že vesmír už vstoupil do fáze zpomalující expanze. Pokud se to potvrdí, půjde o největší zlom v kosmologii od objevu temné energie v roce 1998. Nicméně! Jen za poslední rok se objevilo hned několik jiných tezí – od možnosti chyb v kalibraci supernov až po teorii, že se ve skutečnosti mění samotné gravitační konstanty.

V měření rozpínání jsou sice supernovy významná, ale nikoliv jediná součást – důležitá jsou i pozorování galaktických shluků, reliktního záření a tzv. gravitačních čoček, které ukazují, jak se světlo ohýbá kolem masivních objektů. A i ta zatím nejsou jednotná. Takže bych asi před sepisováním závěti posečkal na další týmy a jejich názor na aktuální interpretaci!

„Takže víme furt prd?“

No ne – víme víc, ale nevíme jasnou odpověď. Ale pokud by se ukázalo, že kvůli drobnosti – totiž, že supernova z mladé hvězdy se chová trochu jinak než ta z hvězdy staré – jsme tu měli krizi kosmologie, byl by to příklad velké, ba přímo kosmické ironie!

Nová data z observatoře Vera Rubin v Chile, která má objevit přes 20 000 nových supernov, by mohla potvrdit, že vesmír už přestává akcelerovat – a začíná brzdit. Možná tedy žijeme v době, kdy se vesmír nadechl… a začíná vydechovat.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]