TLDR: Čumáky městských mývalů jsou dnes o 3,5 % kratší než u těch venkovských. Stejným zkracováním prošli v minulosti i další zvířata od psů po prasata. Studie tuna. 

Když máme možnost sledovat „evoluci za chodu”, je to mnohdy spíše nepříjemný zážitek – v čerstvé paměti máme mnozí selekci covidových kmenů! Fčil ale přichází z Ameriky o dost příjemnější šmírovačka přirozeného výběru na mývalech – zdá se totiž, že ti podnikli první evoluční krok směrem k ochočení lidmi… 

Nová studie ukazuje, že městské populace mývalů mají kratší čumák o 3,5 % než jejich venkovští příbuzní – a to je znak, který se objevuje u všech domestikovaných zvířat od psů po prasata. A to naznačuje, že lidé preferují zvířátka s obličejovými (čumákovými?) rysy bližší spíše naší tváří nežli tváři jiných biočichů!

„Jak to zjistili, měřili čumáky pravítkama?”

Tým vědátorů z University of Arkansas pro svůj závěr analyzoval téměř 20 000 fotek z iNaturalist. Práce došla k tomu, že mývalům žijícím mezi lidmi se mění nejen lebka, ale i chování. Nejde přitom o lidské šlechtění – je to věru krásná ukázka toho, jak šlape přirozený výběr. Kdo z mývalů má menší stres z lidí, přežije snáze & rozmnoží se snáze (na vícero potomců s podobnými vlastnostmi…) než ten, kdo prchá při každém bliknutí lampy a/nebo je od odpadkáče odehnán lidmi.

Podobné změny dnes známe i z jiných městských populací – třeba městské krysy, lišky nebo holubi vykazují během posledních generací pozoruhodné anatomické i behaviorální posuny. Vědci tomu říkají urbanizovaná evoluce: přizpůsobení na zcela nové prostředí vytvořené lidmi, plné zdrojů, hluku, světel a pravidelného kontaktu s lidmi.

Tohle samože není nový scénář – přesně takhle podle biologů začali vznikat i první psi: ti nejméně plaší jedinci se zdržovali kolem lidských osad a živili se odpadky. Postupně stejným výběrem získali „tlumenější“ instinkty – a spolu s tím se jim začaly měnit i tělesné znaky, jako kratší čumák, menší lebka či světlejší srst. Tento jev známe jako syndrom domestikace, který vědci dnes spojují se změnami tzv. buněk neurální lišty (neural crest cells) – buněk, jež v embryu ovlivňují vývoj nervů, chrupavek a pigmentu.

„Takže totéž proběhlo i v minulosti u psů?”

Taková je aspoň teze! Podle hypotézy z roku 2014 možou mutace v těchto buňkách nejen zklidnit chování, ale i zkrátit čumák, „zjemnit“ rysy a potlačit agresivitu. Mno a mývalové z měst to možná demonstrují právě teď naživo – dochází u nich na první stadium ochočování, které se za určitých podmínek děje samo, v tomto případě díky našim popelnicím!

To mimochodem taky znamená, že městská fauna se rychle přizpůsobuje lidským podmínkám – nejen chováním, ale i anatomií. Městští mývali jsou tedy už jiní než ti z lesů. Něco se tedy zjevně mění…

Když ale samože autisticky vysvětlíme memík, tak naše odpadky byly nejspíše prvopočátkem i sbližování s vlky/psy. Mývalové v tom (jakkoliv to lze využít k připomínce, že produkujeme nekřesťanské hory smetí) nejsou jediní. U koček to nejspíše bylo podobné, ale trochu jiné – nebyly to zřejmě naše odpadky, ale zemědělské produkty („zrní”), co přilákalo škůdce („krysy”), což přilákalo jejich lovce („kočky”).

Samože – tohle je jen nebetyčné zjednodušování superkomplexních procesů domestikace (které mohly probíhat trochu odlišně vícekrát) z neúplných informací, takže přivřete své oči/uši/další otvory. Mývalové nám ale právě proto mohou ukázat více o tomhle jevu. Vědátoři proto chtějí dál zkoumat jejich genetiku i stresové hormony, aby zjistili, jak hluboko tahle přeměna sahá.

„Super, hned si jdu odnést mývala od konťáků dom!”

Což neznamená, že byste si už mývaly měli odnést sebou do baráku – a klasicky jde taky o jednu studii prozatím bez názorů jiných týmů, takže ještě nepřipisujte mývaly do Velké knihy domestikovaných druhů. Dneska se taky předpokládá, že třeba lišky měly nakročeny k domestikaci, a přesto to u nich stoprocentně nedopadlo… 

Ale vzhledem k tomu, že mi na klíně vrní jiný příklad podobné domestikace z minulosti, bylo by vlastně překvapivé, kdyby se proces domestikace zastavil kdesi v prehistorii – a kdyby na své místo na slunci nečekali biočichové, kteří nemohli lidské odpadky ochutnat již v neolitu! Až tak příště uvidíte mývala, zamávejte – možná čumíte na budoucího domácího mazlíčka… který jenom zatím nemá obojek!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]