Ediakara, neasik. Zdroj: Maulucioni/Ryan Somma/CC BY

Zdroj obrázku:

Maulucioni/Ryan Somma/CC BY

Složitější živočichové žili již před kambrickou explozí

TLDR: Stopy na mořském dně z období před 540 miliony lety ukazují na existenci komplexnější mobilních živočichů ještě během pozdního ediakarského období. Studie tuna.

Máte oči, uši, plíce? Pokud ano (a já v tom doufám!), mnoha svým znakům jako komplexní živočichové vděčíte periodě kambrické exploze!

539 milionů let nazpět tehdy do té doby relativně jednoduchý život, v němž i prapředci moderních zvířátek připomínali jednoduché a statické rostliny, doznal exploze rozmanitosti! Neznamená to ale, že pre-kambrická éra k tomu nepoložila důležité základy. Ukazuje to i nový výzkum stopující… stopy biočichů z éry ediakarské!

„Co to byla ediakara?“

Ediakarské období trvalo téměř 100 milionů let, přibližně od 635 do 539 milionů let – tedy do počátku kambria. Ediakara je období v historii Země, kdy se život vyvinul z nejjednodušších shluků buněk do složitějších struktur tvořených různými tkáněmi.

Ediakarská fauna ale majoritně připomínala spíše floru, spíše z dnešního pohledu. Typický zástupce takového pra-živočicha byl povětšinou statický a vypadal jako list. Život byl také v drtivé většině pouze mořského rázu. Neznamená to ale, že nemohly existovat výjimky z takového pravidla!

Analýzou stopových fosilií, jako jsou Psammichnites, se nyní vědátorům týmu Zekuna Wanga podařilo určit, že mnoho klíčových charakteristik kambrických živočichů již existovalo během pozdního ediakarského období!

Kambrická exploze, neasik. Zdroj: DC Comics, vlastní
Kambrická exploze, neasik. Zdroj: DC Comics, vlastní

„Proč to těm vědátorům tak trvalo?“

Mobilní živočichové kambria díky svému způsobu života častěji vytvářeli tvrdé tkáně, které se lépe fosilizují. Nemobilní živočichové ediakary, připomínající spíše rostliny, byli ale mnohem častěji tvořeni jenom tkáněmi měkkými. A ty se fosilizují jen velmi špatně – a tak nám i špatně uchovávají důkazy své epochy…

Obecně jsou jedinými důkazy těchto prabiočichů spíše stopy a nory, které po sobě zanechali. Tvar stopy ale lze s určitou pravděpodobností spojit s tvarem biočicha, který stopu vytvořil – a jeho trasa v prostředí může naznačovat i to, jaké smysly mohl mít. Zekunův výzkum se proto zaměril na to, jak plynule a těsně stopy zatáčejí, aby odhalily nové podrobnosti o zvířeti, které je zřejmě vytvořilo.

Byť jde o limitovaný nástroj, lepší nemáme. Tvar stop je však víc vypovídající, než by se mohlo zdát! Vezměte si třeba dnešního hada – ten za sebou vždy zanechává dlouhou, zakřivenou stopu. Existují určité zatáčky, které tento tvar těla nikdy nemůže provést, protože se může ohýbat jen do určité míry. Pokud jsou v úhlu stopy náhlé změny, musela ji vytvořit kratší, dokonce kulatá tělesná forma. Hladkost stopy lze taky spojit s vnímáním zvířete, protože zvířata s dalekým zrakem mohou naplánovat přímější cestu k potravě a naopak.

Analýzou stopových fosilií, jako je Psammichnites, se vědátorům podařilo určit, jak zvířata žila a pohybovala se před více než půl miliardou let. Zdroj: Ziwei Zhao a Dr. Xiaoya Ma
Analýzou stopových fosilií, jako je Psammichnites, se vědátorům podařilo určit, jak zvířata žila a pohybovala se před více než půl miliardou let. Zdroj: Ziwei Zhao a Dr. Xiaoya Ma

„Co nám ty jejich modely řekly?“

Zekun spolu se svými spoluautory prošmírovali víc jak 170 různých fosilních stop z přechodného období mezi pozdní ediakarskou a kambrickou dobou. Porovnali fosilie se stopami moderních členovců, plžů a červů, aby srovnali jejich charakteristiky.

Ukázalo se, že nejstarší stopy z éry před asi 550 milionů let jsou stále relativně jednoduché s mnoha náhlými zatáčkami. Předpokládá se, že je vytvořila jednoduchá zvířata s krátkým, kulatým tělem a omezenými smysly, která se mohla otáčet na místě. Ale před 545 miliony let se najednou začaly objevovat hladší stopy s méně náhlými zatáčkami!

Tyto stopy již připomínají stopy dnešních krabů, plzů a hlemýžďů daleko víc! Z toho autoři usuzují, že starší biočichové byli jednodušší, podobní spíše pohyb améb, které vysouvají části těla, aby se posunuly vpřed, nebo měly vlasovité struktury zvané řasinky, které jim pomáhaly v pohybu.

Přibližně ve stejné době – tedy před 545 miliony lety – se ve fosilním záznamu objevují i zcela hladké stopy podobné stopám zanechaným moderními červy. I když se tato zvířata již nemohou náhle otáčet, jejich dlouhá a aerodynamická těla mají menší odpor a větší povrch pro smyslové orgány!

V součtu tak srovnání ukazuje, že přechodná éra mezi ediakarou a kambriem byla spíše plynulou evolucí nežli prudkou revolucí, jakkoliv i toto tempo bylo ve srovnání s jiným chodem evoluce relativně rychlé! Ukazuje to také, že mnoho klíčových vlastností biočichů kambria vzniklo ve skutečnosti ještě během ediakary – a kambrická exploze tak byla spíše požárem, jemuž pod kotel vydatně přihodila předešlá epocha pozemského života!

Kambrium, neasi Zdroj: vlastní
Kambrium, neasi Zdroj: vlastní

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]

Reklama

Reklama