TLDR: Další test Starship by měl proběhnout během 4 týdnů, SpaceX pokračuje v tažení vstříc snazším letům o kosmu, co ale tyto lety v součtu přinesou? Záznam skok SN-5 tuna.

Nový věk

Všichni mají rádi rakety! Znovupoužitelné nosiče společnosti SpaceX již radikálně – snad až čtyřnásobně – snížily cenu kosmické letenky. Není to poprvé, co se o něco takového někdo snažil. Také americký raketoplán měl cenu letů snížit. Jenže v jeho případě se tak kvůli překomplikovanosti raketoplánu nestalo. A budoucnost plná snazších letů do kosmu, která měla přijít v roce 1981, tak zřejmě přichází až nyní.

Abychom ale nebyli zase tak plní nadšení – a protože další vývoj Starship lépe popíšou kolegové z Kosmonautix a ElonX, hodíme si do toho trochu vidle. Zatímco příznivci kosmonautiky totiž tyhle události oslavují jako možný počátek snazších letů do kosmu, americký profesor Daniel Deudney varuje před rizikem, že kolonizace kosmu naopak zvýší riziko katastrofy. Má pravdu?

Nové možnosti

Lze v zásadě říct, že čím více budeme disponovat energiemi nutnými pro kosmickou expanzi, tím větší je šance, že ony energie nasměrujeme na Zemi. Nějak tak by bylo možné shrnout argument profesora Deudneyho s jeho jarní knize Dark Skies.

Jeho klasickým příkladem je možnost, že některá z velmocí může provést weaponizaci asteroidů, které shodí pozemšťanům na hlavu – další možnosti si ještě rozebereme níže. Při pohledu na nadšení fanoušků kosmonautiky je Deudneyho pesimismus v ostrém kontrastu s nynějším náhledem na kosmické lety.

Symbolem této revoluce v optimismu je právě SpaceX, tu se ale již snaží vývojem vlastních znovupoužitelných nosičů dohnat i jiné společnosti a státy. A už nyní můžeme zřejmě počátek tohoto nového věku čas od času vidět na obloze. Především vlivem konstelace Starlink dosahuje počet aktivních satelitů poprvé v historii sumy 10 000 družic.

Elon Musk a jeho příznivci tuto možnou budoucí expanzi lidstva na jiné světy obhajují nutnosti udělat z lidstva druh žijící na více planetách. Jedině tak lze prý zajistit, že naše civilizace může přežít globální katastrofu – jednoduše tak, že ji ztráta jediné planety díky životu na více planetách nezlomí vaz. A svým způsobem to jistě dává logiku. Deudney se však domnívá, že právě ona expanze riziko podobných globálních katastrof značně zvýší nejenom pro Zemi, ale i jiné možné kolonizované světy…

Zjednodušeně za to může skutečnost, že čím výše půjdeme v naší moci, tím horší budou i okamžiky, kdy se můžeme spálit…

Jeden krok nazpět, dva kroky vpřed

Krom příkladu s asteroidem vyčítává i několik dalších hypotetických rizik, například možnost, že generace kolonistů narozená mimo Zemi bude natolik cizí vůči domovské planetě, že může nastat jakýsi „rasismus namířený proti původní domovině„, a/nebo může víceplanetární lidstvo přinést éru celoplanetárních totalitních režimů. Diktatury jsou jistě pro své obyvatele nepříjemné i dnes – avšak stále je možné z nich uprchnout do jiného státu. Ale co když nebude kam uprchnout, alespoň tedy v rámci jediné planety?

Podobná debata je samozřejmě značně spekulativní, a ve spekulativním tónu se vůči Deudneymu vyjádřil i proponent kolonizace kosmu & bývalý pracovník NASA ze stránky Al Globus. Ten vypichuje, že některé z námitek proti kolonizaci nejsou zcela v souladu s vědeckými znalostmi. Lze například určitě provést weaponizaci asteroidu, který by mohl způsobit v případě impaktu na Zemi obrovské školy. Ale rozpohybovat byť jen kilometrový kus kosmické hory vůči Zemi je ve skutečnosti velmi náročné.

Aby to mělo efekt v dohledné době, bylo by k tomu potřeba lodi na atomový či lepší pohon. Finálního projektilu by si tak pozemšťané museli všimnout už jen kvůli tomu, že nějaké plavilo v kosmu má u asteroidu už měsíc puštěné motory. Přitom již dnes máme mnohem snáze získatelné zbraně schopné vyhladit civilizaci – totiž atomový arzenál. A frakce, která by disponovala atomovou lodí, by tak zřejmě mohla na zbraně hromadného ničení dosáhnout i mnohem snáz než weaponizací asteroidů.

Deudney má ale pravdu v tom, že kolonizace kosmu přinese sérii mnoha nových a postupně objevovaných úskalí. Například se tuší, že v nejbližších dekádách si budou okolního vesmíru stále více všímat vojáci. Pokud budeme hledět k přelomu 21. a 22. století či dál, nelze skutečně vyloučit příchod jakési meziplanetární studené války. To sebou nutně ponese i riziko konfliktu v nejhorším scénáři ne nepodobného atomové válce. Jenom ve větším!

Je to na nás

Takový černý scénář je samozřejmě čímsi, čemu by bylo dobré se vyhnout. To, že si ale rizika (a jejich závažnost) můžeme polemikami definovat již nyní, by k tomu ale mělo napomoct. Neměli bychom se totiž nechat opít tím, že během studené války na jadernou přestřelku také nedošlo. Konec konců, několikrát jsme k ní byli velmi blízko! Byly to obavy z konfliktu, nikoliv jeho bagatelizace, co tomuto konfliktu zamezilo. Éra budoucího zápasení pozemských velmocí o kosmické horizonty – a časem třeba i snaha „kolonií“ o nezávislost, jak ji známe ze sci-fi – může velmi dobře přinést víc téhož.

Zdá se rozhodně, že v řadě ohledů nebude kolonizace kosmu řízena naivní logikou společné cesty lidstva ke hvězdám, ale spíše soupeřením, které dirigovalo i rozvoj civilizace na Zemi. Podobně jako v případě kontroverzně vnímaného Starlinku to bude v nějakém ohledu vítězstvím, a v jiném prohrou. Nakonec se tak zdá reálné, že pravdu mají obě strany debaty – Deudley v tom, že řada rizik se skutečně zvýší, ale proponenti plánu Elona Muska zase v tom, že více planet je zkrátka víc než planeta jediná.

Stejně jako u jednoho z prvních praktických ukazatelů této změny, totiž budování konstelace Starlink, bude však již na nás jako společnosti i jednotlivcích, na kolik budeme tuto budoucnost pomáhat posouvat blíže optimističtější anebo naopak pesimističtějším vizím.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz