TLDR: Analýza rostlinných zbytků na lidmi používaných kamenech naznačila, že místní populace již před 39 000 lety využívala bambus k produkci vláken. Studie hír.

Červená nit prehistorie

Když jste ještě sbírali Céčka/Pokémony a obavy z daní jste měli za nepochopitelný dospělácký problém, nejspíše vás v dějepisu učili klasické rozdělení minulých epoch na dobu kamennou, dobu měděnou, dobu bronzovou a dobu železnou. Byť jde o zjednodušení až na půdu, odpovídá tomu, jak se spolu se schopností vládnout stále vyšším teplotám zlepšoval i materiál lidských předmětů. Co se ale nacházelo před tím? Nová studie je na stopě takřečené dávné době bambusové! 

Stejně jako u doby kamenné, měděné atd. je nasnadě, že naši paleolitičtí předci využívali nejrůznější materiály. K něčemu kameny, k něčemu jinému dřevo a analogické rostlinné matroše, k dalším účelům zase kosti. Jenže kvůli tomu, že se rostlinné materiály snadno rozkládají, máme méně dokladů o tomto typu artefaktů. Naštěstí se ale i s tímto dokáží zlepšující se vědátorské schopnosti stále lépe servat! 

Některé mikroskopické kousky rostlin totiž mohou odolávat zubu času, a nově to ukazují vzácné úlomky přilepené na třech kamenných nástrojích, které byly nedávno zkoumány na Filipínách. Tyto drobné stopy archaické rostlinné technologie nabízejí nepřímý důkaz o nejstarších známých nástrojích vyrobených pro práci s odolnou vegetací v regionu.

Tým vědátorů nalezl kamenné nástroje v jeskyni Tabon, která se nachází v provincii Palawan na západě Filipín. Radiokarbonové datování ukázalo, že artefakty jsou staré až 39 000 let, což dává zpátečku dosavadní časové ose technologie výroby vláken v jihovýchodní Asii. Dříve měl nejstarší důkaz rostlinného zboží v této oblasti na tachometru jen asi 8 000 let, a jednalo se o zbytky rohoží nalezené v jižní Číně. 

Kameny a rostliny

V porovnání se sadami nástrojů objevenými u pravěkých skupin v Africe nebo Evropě nebyly kamenné nástroje v jihovýchodní Asii příliš standardizované a používaly rozmanité velikosti a tvary. Podle spoluautorky studie Hermine Xhauflair, prehistoričky a etnoarcheoložky z University of Philippines Diliman, se někteří vědci domnívají, že tento rozdíl byl způsoben adaptací na prostředí, která podnítila namísto věku kamenného již zmíněný věk bambusový. 

Kamenné nástroje, které Xhauflair a její tým našli v Tabonské jeskyni, vykazují mikroskopické známky opotřebení spojené s vláknitou technologií. Podívali se na techniky zpracování rostlin, které dodnes využívají domorodá společenství v regionu, včetně Tagbanua, Palaw’an, Tao’t Bato, Molbog, Batak, Agutaynen a Cuyonon. Drsné rostliny, jako je palma a bambus, se zbavují kmenů a z jejich stonků se vyrábějí pružná vlákna na tkaní nebo vázání. 

Na základě těchto současných postupů prošmejdil tým lokality v deštném pralese v blízkosti jeskyně, aby zjistil, jaký podpis nesou různé rostliny a technologie výroby vláken. Díky tomu poté ukul jejich databázi, jejíž data srovnal s matrošem na šutrácích. S využitím mašin optických, digitálních a skenovačně elektronově mikroskopických odhalil shodné vzorce poškození kamenných nástrojů a nástrojů používaných dnes. Voila!

Zatím nevíme, co přesně Tabonští z bambusu vyráběli. Dá se spekulovat o tom, že produkovali koše, pasti, provazy na domy, luky na lov a další serepetičky. Není ani jasné, jestli bylo využívání bambusu něčím, co přetrvalo bez přerušení po stovky generací, nebo šlo jen o ojedinělý výkřik technologické inovace. Nyní, když máme ale nové nástroje k poznání, se na to budou moci zaměřit další práce. 

Vlákno dějin

Zvládnutí technologie výroby vláken bylo obecně velmi důležitým krokem ve vývoji lidstva. Díky vláknům lidé měli potenciál a schopnost vyrábět předměty z více částí spojených vlákny dohromady. Mohli stavět složitější domy a konstrukce, vyrábět koše a pasti, natahovat luky na lov, upevňovat plachty na lodě, a dokonce i stavět celé lodě. ¨

Nyní, když začínáme tušit víc o této stránce pokroku v jihovýchodní Asii, můžeme také o fous více docenit úspěchy, které se našim předkům podařily – a díky nimž jsme my v dětství namísto sbírání bobulí a kořínků mohli sbírat ony práškové dobroty či japonské potvory!

[Ladislav Loukota, ŠL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

Autolink hír.