Český vynález slibuje rozkládat plast, je realistický?

TLDR: Náš svět pomalu zaplavují odpadky a zdá se že si s nimi nikdo neví rady. Pomoci by ale mohl vynález českých vědců z Ervo ECO, který umožnuje 100% a navíc ekologické zpracování odpadů. Homepage zde.

Záplava odpadků

Odpad je bezpochyby jedním z největších problémů naší doby. Konzumní životní styl, globalizace a neustálý růst světové ekonomiky a obchodu vede ke hromadění stále většího a většího množství odpadů. Průměrný Čech vyprodukuje až 320 kg odpadů ročně, průměrný Američan pak dokonce 773 kg! Celosvětově se pak vyprodukuje ročně až 2,1 miliard tun odpadu, z čehož až 44% tvoří plasty.

I přes snahy o recyklaci stále drtivá většina tohoto odpadu končí na skládkách. Nebo hůře – v moři. Velká tichomořská odpadková skvrna, která je tvořena plovoucími kusy plastů a odpadků, má již rozlohu srovnatelnou s Mongolskem nebo Iránem. A roste stále rychleji.

Skupina českých vědců a podnikatelů z firmy LogECO se však rozhodla tomuto světovému problému čelit. Po více než 8 letech vývoje vstoupili letos na světový trh s novou technologií zpracování odpadů ErvoECO. Nejedná se ale o „jen tak nějakou“ recyklační technologii. Tenhle vynález totiž slibuje 100% zpracování téměř jakéhokoliv odpadu!

Popis není dostupný.
Zdroj: Nepalm

Jak na recyklaci?

Jedním z hlavních problémů při snaze o recyklaci odpadů je jejich různorodost. Asi každý alespoň trochu eko-uvědomělý Čech se snaží třídit odpad. Nejčastěji vám u domu stojí kontejner na odpad plastový, papírový, sklo, bio-odpad a elektro. Letos se dokonce začaly objevovat nové oranžové kontejnery na nápojové kartony (jen tak dál!).

Problém ale je, že i takto roztříděný odpad se musí dále třídit před zpracováním. Ne každý typ plastu nebo papíru lze totiž dobře recyklovat. Nemluvě také o směsném komunálním odpadu, ve kterém najdeme všechno od zbytků kebabu po prezervativy. Většina odpadu tak stále končí na skládkách, ze kterých se mohou uvolňovat nebezpečné látky a mikroplasty do ovzduší a podzemních i povrchových vod.

Systém ErvoECO by se tomuto problému mohl postavit. Umožňuje totiž zpracování netříděného komunálního odpadu, netříděných plastů, tříděných plastů, PET láhví, pneumatik, gumy, domácích spotřebičů, starého oblečení, nového oblečení, dřeva, olejů, ropných kalů, ropných lagun, potravinářského odpadu, dětských (i dospělých) plen a dokonce i v dnešní době tolik používaných roušek!

Jedna ErvoECO jednotka, která rozměry odpovídá zhruba většímu náklaďáku, dokáže za rok zpracovat odpad až z 10 000 domácností! To v přepočtu dělá zhruba 5 330 tun komunálního odpadu, nebo až 65 000 000 kusů PET lahví! A aby toho nebylo málo, to vše bez uvolňování CO2 a jiných škodlivin do ovzduší! Jak tedy tahle „zázračná“ technologie vlastně funguje?

Zdroj: ErcoECO, Český rozhlas, vlastní

Hrnečku vař

Jedná se v podstatě o kombinaci chemického reaktoru a tlakového hrnce. Odpad, který je v systému zpracováván, je nejprve mechanicky rozmělněn a poté chemicky a enzymaticky rozkládán. Při tomto procesu dochází k depolymerizaci plastů a k rozpadu složitých organických sloučenin. Celý proces navíc probíhá za relativně nízkých teplot pouze do 500 °C, nedochází tak k hoření plastů a vzniku potenciálně škodlivých látek.

Při zpracování odpadů tímto systémem vznikají tři fáze produktů. Tekutá fáze, plynná fáze a pevná fáze. Tekutá fáze je tvořená směsí uhlovodíků a má celou řadu uplatnění. Lze ji například použít pro nahrazení surové ropy při výrobě plastů, přičemž jeden barel této směsi může nahradit až 3 barely surové ropy! Tekutou fázi lze také použít při výrobě biopaliva pro automobily, lodě nebo průmyslové stroje.

Pevná fáze, která vzniká při zpracování odpadu, je tvořena téměř čistým aktivním uhlíkem. Ten lze dále použít třeba v chemickém průmyslu, pro výrobu sorbentů a filtrů, v potravinářském průmyslu, nebo například při výrobě hnojiv a biopaliv.

Třetí vznikající fází je plynná fáze. Ta je tvořena hlavně metanem, oxidem uhelnatým a vodíkem. Z této plynné fáze lze získávat právě vodík, který je cennou surovinou. To ale není její jediné využití. Systém ErvoECO dovede tuto plynnou fázi využívat k získávání vlastní energie a tepla. Pokud tedy systém běží kontinuálně, dovede si vyrábět většinu energie potřebné pro chod a vyžaduje pouze minimální přísun z venčí!

Popis není dostupný.
Zdroj: Public Domain, vlastní

A teď se ukáže…

Tato technologie vyvinutá šikovnými českými vědátory má ohromný potenciál. Nutno říci, není to jediná technologie, která se snaží pomoci s ekologickým zpracováním odpadu. Existují například technologie používající geneticky upravené bakterie požírající plasty! Ty jsou však stále příliš drahé a jejich uplatnění v praxi lze očekávat spíše v řádech desítek let. Technologie ErvoECO je na trhu již nyní a pokud se osvědčí, mohla by nám pomoci bojovat se záplavou odpadků, které čelí naše civilizace. A stačil by přitom jen jeden ErvoEco systém do každé větší vesnice!

Zatím je však třeba naše nadšení trochu krotit. V tuto chvíli je v provozu pouze jeden ErvoECO systém v Česku a dva v zahraničí. Než tedy začneme provolávat slávu, je potřeba počkat, zda se tento systém skutečně osvědčí, a zda je skutečně natolik energeticky efektivní jak jeho tvůrci tvrdí.

Právě ona energetická náročnost je totiž jedním z úskalí. Při ekologické recyklaci odpadů je totiž třeba brát zřetel právě na energetickou efektivitu. Zjednodušeně – většina energie se stále získává z tepelných elektráren spalováním fosilních paliv. Pokud by ke zpracování barelu odpadu bylo v přepočtu potřeba spálit barel nebo více ropy, byla by uhlíková stopa příliš vysoká a idea by k ekologičnosti měla tak daleko jako vy do Zanzibaru (pokud zrovna nejste v Zanzibaru že…).

Tedy alespoň do doby než budeme energii získávat zcela ekologicky, třeba jadernou fúzí (tedy tak +- za 150 let), nebo až se jako společnost racionálně a po rozumné debatě rozhodneme, jestli chceme narvat všude inteligentní soláry anebo naopak modulární jaderky (tedy tak +- nikdy).

„Asi by bylo jednodušší použít vyjádření v penězích,“ píšou mi lidi z LogECO na dotaz ohledně efektivity, „Vv celoročním průměru, při zpracování netříděných plastů, bez nákladů na drcení, bez nákladů na mzdy, bez nákladů na údržbu, bez nakupovaných služeb a bez odpisů, jsou náklady energie + katalyzátorů na zpracování jedné tuny cca 760 Kč.“

To vypadá optimisticky, nutno ale zmínit, že kalkulace je to zatím obecná a přesnější ladění bude otázkou času – což může cenu také změnit. Přesto bych si však dovolil opatrný optimismus. Češi jsou opravdu šikovný národ, a nebylo by to poprvé, co vymysleli vynález, který může změnit svět!

[Svatopluk Skoupý]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama