Koráli v Karibiku odolávají bělení, nemusí tomu tak ale být navždy

TLDR verze: Vědci z karibských ostrovů Turks a Cainos zjistili, že 35 místních druhů korálů dobře zvládalo kritické období bělení mezi lety 2014-2017. Mohlo by to pomoct korálům i jinde ve světě. Studie tu.

Dělníci moře

Koráli (jo, fakt se to píše s měkkým!) jsou často popisováni jako velcí hrdinové oceánského života. Opak je pravdou – nejde o drsňáky, ale úplně obyčejné dělníky průměrnosti. Na kterých však právě proto stojí a padá velká část mořského biomu! Zaobírají pod 0,1 % plochy oceánů, ale sdružují až 25 % zdejšího života! Korálové útesy totiž platí za jakási podmořská města, kolem kterých se shlukuje okolní život. Až 20% Pokud něco, koráli jsou tedy cosi mezi stavebníky, trhovci a popeláři – tedy profesemi, bez nichž se v základu neobejdou ani naše města.

Asi jste si ale všimli, že se už nějaký ten pátek mluví o riziku, které pro korálové útesy představují měnící se podmínky v mořích. Koráli jsou citlivé jako nakopnutý palec, takže i relativně menší zvýšení teploty vody v mělčinách pro ně může být problém. Totéž pak platí i o zvyšování kyselosti vody. Nic neulehčuje skutečnost, že koráli jsou vlastně symbiotické organismy více, než jsme zvyklí.

tři čtvrtiny hmotnosti korálu totiž tvoří symbiotické mikroorganismy známé jako obrněnky. Ty pro svého hostitele obstarávají většinu potravy – takže bez nich koráli hladovějí a jsou náchylnější na podlehnutí různým úskalím. Koráli, kteří jsou však stresováni vyššími teplotami nebo kyselejší vodou, v pudové reakci své symbionty vypudí. Přijdou tím o barvu („bělení“) i šanci na spokojený důchod.

Proč je to pro biom problém, si můžete představit opět na lidech. Jak by to asi vypadalo, kdyby každé léto po vlně horka dělníci, trhovci a popeláři hromadně vyhazovali do kontejnerů 75 % svých orgánů, vám asi napoví vliv takového jevu na chod měst. Bělení není jediným problémem korálů, ale to teď opomeňme, protože bychom se jinak nedostali k játru pudla.

Odolnější, než se zdá

Koráli totiž nejsou jeden druh, a říct „korálům hrozí bělení“ je trochu jako kdybyste před obědem pronesli „lidstvo trápí hlad!“ Některé druhy korálů se tak s měnícími se podmínkami perou lépe než jiné. A to může být i vodítkem k tomu, jak pomoct korálům strádajícím, anebo alespoň jejich roli v ekosystému v případě dalšího zhoršování podmínek nahradit co nejrychleji. Už dříve jsem popsal tradiční výzkumy korálů na Havaji, nyní se zdá, že něco podobného se děje i v Karibiku.

Občanští vědátoři pod vedením Abby Knipp z karibských ostrovů Turks a Cainos kousek od Haiti totiž došli k tomu, že 35 místních druhů korálů dobře zvládalo kritické období globálního bělení mezi lety 2014-2017! Vyplynulo to z jejich práce monitorující zdraví korálů od roku 2012.

Neznamená to, že si koráli problémů vůbec nevšimli. Naopak – řada z nich prošla v teplém období bělením! Následné sledování ale ukázalo, že barva – a tak zřejmě i zdraví – se u nich po ochlazení zase vrátilo do normálu. Stačil k tomu měsíc od průběhu teplotní anomálie. Barva korálů samozřejmě není jediný indikátor zdraví, je však nejsnáze pozorovatelný.

A jelikož barva pochází právě z fotosyntézujících symbiotických organismů, přinejmenším platí, že jejich návrat znamená klid zbraní na korálové frontě. Co více, studovaní koráli byli na konci krize v roce 2017 tmavší než na jejím počátku v roce 2014. To naznačuje, že byli na konci zdravější než na počátku šlamastiky!

Abby Knipp při vědátorování na dně Karibiku.

Dobré zprávy v poločase

Znamená to, že můžeme korálové bělení hodit za hlavu? Ne tak úplně. Jak už padlo, korálů je celý kotel druhů. Současné simulace projektující předpokládané oteplování moří do roku 2100 varují, že pro většinu druhů může být tempo změn stále příliš rychlé. Mohli bychom se tak za 80 let dočkat světa, kde většina korálů platí za vyhynulé druhy.

Kteří koráli by v takové černé budoucnosti mohli přežít? Podle simulací jenom malé kolonie v místech, jako je Rudé moře nebo Kalifornský záliv. Chránit by je mohly i nedaleko se vlévající řeky, ale ty pro ně budou zároveň problémem kvůli odlišnému složení vody. Od podobných míst tak lze očekávat spíše přežívání nežli život. To vše ale za předpokladu, že nedojde na nějaký zvrat v zápletce klimatických změn či na odhalení vyšší rezistence korálů. Což jsou nicméně neznámé proměnné, na které se nedá spoléhat.

Jde samozřejmě o modelaci na základě současných dat – což se v průběhu dalších let může měnit. A to nejenom s dalšími poznatky, ale i dalším případným přizpůsobováním korálů. Nutno rovněž zmínit, že biomy nejsou statické veličiny. Pokud nám začnou ve velkém umírat koráli, vyklidí zároveň působiště pro rezistentnější druhy, které můžou v průběhu času převzít jejich roli.

Takový scénář by sice neznamenal apokalypsu pro vodní svět, ale rozhodně by byl bolestivý pro zdejší biomy. A tak by ovlivnil i stavy ryb a další srandy, které poznáte i na stavu svojí lednice. Objevování rezistentnějších korálů dává alespoň šanci lépe pochopit mechanismy, které k vyšší rezistenci vedou.

Dobrý sluha, špatný pán

Mohli bychom se tak za pár dekád dočkat situace, kdy aktivně pomáháme zvyšovat rezistenci korálů pomocí genového inženýrství, a třeba i osazujeme mrtvé korálové útesy těmito suprkoráli! Teď samozřejmě věštím z kávové sedliny, ale takovou „proaktivní“ ekologii dobře známe ze souše – může být tak jenom otázkou času, než ji budeme muset aplikovat i v mělčinách.

Oceánské metropole, zdá se, vlivem lidské aktivity budou i nadále trpět – a ačkoliv to dle pravidel přirozeného výběru nemusí přinést konec světa, bylo by jenom záhodno, aby jiná stránka lidské aktivity korálům a biočichům v jejich okolí pomohla příkoří života lépe snášet!

[Ladislav Loukota]

Nějaké snahy v pomocí oceánům bychom tu už měli:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze