Havajské superkorálové útesy vydrží teplo i kyselost, můžou být klíčem ke změně klimatu

TLDR verze: Havajští vědátoři objevili korálové útesy z místní zátoky Kaneohe, které vydrží vyšší teploty vody i její okyselení. „Superkoráli“ (jejich termín, ne můj) by mohli poskytnout vodítko k tomu, jak se organismy (ne)přizpůsobí klimatickým změnám (studie tu). 

Tenkrát na Havaji

Klimatické změny jsou nejenom oblíbeným tématem pro okamžik, kdy se chcete s někým do krve pohádat, ale také velkou otázkou pro biologii a evoluci. Konsensus vědy, podle něhož lidská činnost urychluje přirozené tempo proměny klimatu, totiž vyvolává otázky stran přizpůsobení živočichů. Skoro se chce říct, že nám tempo změn klimatu dává šanci pozorovat evoluci v praxi! Ne snad, že bych to vítal – ale pokud plánujete podpálit skládku pneumatik, můžete se uklidňovat tím, že to děláte pro vědu!

Jedním z nejčastěji skloňovaných míst, kde na toto přizpůsobení dochází, je Havajské souostroví. Havaj možná vypadá jako dokonalé místo pro život, ještě nějakých 50 let nazpět však místní zátoka Kaneohe byla ideální leda tak jako místo pro sebevraždu. Zátoka byla odpadištěm, u něhož intenzivní úprava pobřeží a dna i odtok odpadních vod vyhubily na 70 až 95 procent místních korálů. Ačkoliv od 70. let započala ochrana Kaneohe, málokdo čekal, že tu koráli najdou znovu domov.

Takhle vypadá bělení korálů, které je může zabít: v mořích stoupá teplota > polypy korálů vyhodí ze sdíleného bytu řasy > přicházejí o majoritu výživy & barvu > korálové útesy chcípou umírají a rozpadá se ekosystém na ně navázaný.

Nejenže se však koráli (ano, píšou se s měkkým i) do Kaneohe vrátili jako namazaný blesk, ale podle studie Christophera Juryho, oceánského biologa na Havajské univerzitě, by si místní koráli také mohli na hrudník nakreslit rudomodré eSko. „Superkoráli“, jak je Juryho studie sofistikovaně nazvala, totiž velmi dobře ustáli teplejší a kyselejší vody. Ukázala to alespoň komparativní srovnání s koráli z 18 kilometrů vzdálené zátoky Waimanalo.

Jury postuluje, že podmínky v zátoce Kaneohe jsou vlastně podobné tomu, jak mají dle predikcí změn klimatu brzy vypadat světová moře. Tedy vyšší teplota i kyselost. Data naznačují, že minimálně po korálové stránce by na přizpůsobení na nové podmínky mohlo dojít v poměrně krátkém časovém horizontu. Korálové útesy jsou přitom klíčovým místem pro až pětinu oceánského života. Doslova jde o jakési podmořské metropole, na nichž je závislá velká část mořského biomu. Můžeme tedy obavy o ně hodit za hlavu?

1 ze 3 korálů je cajku! Stroj: Christopher P. Jury et al.

Všechno má své ale

Ne tak rychle! Juryho studie toliko naznačuje, že koráli z povrchu světa nezmizí – což není tak překvapivé. Důležitým detailem v historii zátoky Kaneohe je ale právě ono zlikvidování 95 procent původních korálů, na nějž došlo vlivem znečištění zátoky. Tím se v Kaneohe zajistilo přežití rezistentní části korálů. A totéž může samozřejmě nastat i v realitě u zbytku korálů, plodin, živočichů, lidí… Třeba Zemi i poměrně brzy rekolonizují. U Kaneohe došlo k rekolonizaci koráli během 20 let od konce znečišťování. Nicméně, v době odumírání 95 procent korálů (či fauny a flory) na to celé prostě není pěkný pohled. Zvláště pro ty umírající účastníky.


Na rychlé vymírání v Kaneohe navíc došlo skrze znečištění, nikoliv apriori změnu klima (nemá smysl to stavět na stejnou úroveň). Právě tato skutečnost ale poněkud zkresluje možné interpretace studie. Juryho práce navíc staví do nového kontextu i jinou loňskou studii, která také zkoumala koráli z Kaneohe. Tehdy tým Steva Colese a Keishy Bahr zjistil, že koráli z Kaneohe se „přizpůsobují“ klimatickým změnám lépe než jejich kolegové. Stejně tak je ale možné, že koráli byli „přizpůsobení dopředu“. Resp. původní holocaust v Kaneohe přežila část korálů, která shodou okolností výborně přežívá v dnešních podmínkách. To tehdejší pozitivní výsledek poněkud kalí.

Juryho práce je celkově unikátním příkladem optimisticko-pesimistické studie! Její hlavní pointa „Koráli přežijí“ jde totiž ruku v ruce s dodatkem „Ale možná jich předtím většina vyhyne“ i zmínkou pronesenou pod fousy „Alespoň co můžeme soudit z jediné, unikátní zátoky„. Potřebovali bychom minimálně zajistit, aby přesun od jednoho klimatického status quo do druhého nešel přes kolaps 95 procent druhů, že ano. Nicméně, něco takového nelze od jedné studie vlastně ani očekávat.

Stroj: Star Trek – Nová generace/Paramount

Korálové útesy zítřka již dnes!

Hlavním výstupem je tak ukázka, že redukce stresu korálů může napomoct jejich rekolonizaci. Pokud už budou oceány budoucnosti teplejší a kyselejší, měli bychom aspoň zajistit, aby v nich nebylo znečištění. Potenciálně práce rovněž nevyřčeně naznačuje, že by nám superkoráli mohli přesto napomoct ve zvládání klimatických změn.

Rezistentní koráli by mohli sloužit k rychlejší (lidmi napomožené) rekolonizaci nebo velmi hypoteticky i úpravě slabších korálů o rezistentní geny. Teoreticky by tím mohly vzniknout jiné problémy. Superkoráli by třeba de facto mnohde byli invazivním druhem. Ale aspoň bychom před jednou šlamastikou vyřešili jinou šlamastiku.

Je ve finále tak trochu ironií, že odpadní stoky vedoucí kdysi do zátoky Kaneohe nám do budoucna „připravily“ rezistentní korálové útesy, který možná jednou pomůže celému světu. Ne snad, že by to uvítal – ale pokud plánujete i nenápadně vylít chemický odpad do zásobárny pitné, můžete se uklidňovat tím, že to děláte pro budoucnost. Aspoň tedy pro těch 5 až 30 %, co přežijí!

[LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze