Jak jsem zmiňoval v předchozím díle blogu, nalezení letenek z Prahy do USA přes portál Kiwi vedlo k několika přestupům, z nichž ten desetihodinový v Orlandu jsme si prostě příhodně prodloužili na pár dní a díky tomu si mohli užít poprvé v životě Floridu <3.
Kdo radši vids místo textu, nechť omrkne video z vlogu Teryll live.
s ostatními hurá do románu :).
Sice jsme týden předtím stresovali kvůli silnému hurikánu Dorian… a v období letu to roztočil další, jen mírně slabší Humberto, světe div se, přistáli jsme v pořádku v Orlandu. Hurikán se držel nějakých tisíc kilometrů na východ nad mořem a v Orlandu dokonce ani nepršelo, jen byl pařák jak v prádelně. Letiště moderní, uprostřed obrovská uzavřená hala s fontánkou ?. Za poctivé v přepočtu 2 litry jsme pak v místní soukromé přepravě potkali fajn rodinu z Pensylvánie a paní, nazvěme ji reprezentantkou toho co si Evropani myslí o Američanech – napřed promluvila kvalitu busu (tož byl to spíš minibus) a pak nadávala, že nedokáže vylézt do auta (měla větší gravitaci) a pak zdupala nás, proč si nesedneme dozadu a jí nenecháme předek. ? Ale jinak fajn ? .
Náš cíl však nebylo město Orlando (ačkoli je velmi proslaveno obrovským Disney Worldem a parkem studia Universal), ale dostat se co nejvíc na východ, k pobřeží. No samozřejmě, že blíž hurikánu ?. Naštěstí hurikán Humberto byl velmi rozumný a za celý týden k pobřeží Floridy nedošel. Teryll se tak mohla splnit její hlavní sen a cíl, užít si slavnou pláž Cocoa Beach. Sranda je, že Cocoa beach je vlastně i název zdejšího města, které dobře ví, jakou hlavní atrakci má. ?️ Pomiňme hlavní motivaci JaRonovu, kterou byl návštěvnický komplex Kennedyho Vesmírného střediska, o tom až v samostatném díle plném velkolepých výrazů a dětinského nadšení ?.
Cocoa Beach je vlastně taková dlouhá nudle podél pobřeží, nahoře obsazená hlavně obrovským přístavem pro ty přerostlé monstra výletních zaoceánských lodí (ano, ty co mají naprosto brutální uhlíkovou stopu ?) a dole se zužující jen na kilometr až k šířce pár bloků od pláže k pláži. Neočekávejte zde žádné obchodní centra nebo obrovské restaurační domy. Celé to připomíná nóbl variantu resortu v Chorvatsku. Všemu dominuje dlouhatánská pláž podél celého pobřeží.
Na pláži jsme si dali klidný veget … a spálili se jako prase (no asi proto všichni místní surfeři a koupáči měli na sobě trika, nj #telata?). Bohužel při vlnách ze stovky mil vzdáleného hurikánu se moc koupat nedalo, tak jsme si užili jen několikeré spláchnutí vlnami, což jsme pak spláchli poctivě po česku – pivkem.
Nu, nezmínili jsme to hlavní – JAK JSME SAKRYŠ BYDLELI?
Jako kdekoliv jinde, kam cestujete mohou být ku pomoci servery jako Hostelworld, Booking nebo AirBnB. Samozřejmě jste v Americe a ještě v rezortní oblasti, kam se slétají na důchod všichni těžce vydělávající Amíci ze severu, takže s žádnou levnotou nepočítejte. Po velkém hledání nejlepšího poměru cena a především cena versus blízkost k pláži a KSC vyhrála možnost krásného jednopodlažního domu na AirBnB od hostitelky Kristin za 1700 Kč za noc pro dva, což věřte mi byl super kauf. Nemůžeme si stěžovat, přístup ke koupelně a kuchyni s ledničkou, pokoj klidný, postel měkká ?. Nu, můžeme jen doporučit! Naprosto zásadní byla její nabídka zapůjčení kol. Totiž my naivní čecháčci si mysleli že „přece všude dojdeme pěšky“. Safra, šeredně jsme se pletli, na mapě to všechno vypadalo jako kousek, ale zkuste si jít pěšky v dopoledním parnu na nechráněných ulicích. Co parnu…žáru či výhni ??! S kolem jsme se dostali na Cocoa Beach všude pohodlně. Na drzo (a povoleně, kde není „bike lane“, neboli cyklostezka jako součást silnice) jsme si to valili po chodníku, což vlastně vůbec nevadilo, protože pěšky na Floridě fakticky nikdo nechodí ?. Naprosto všichni Amíci mají auto a pohybují se v něm nejen kvůli zkrácení trasy, ale především kvůli klimatizaci. Auta jsou tak nejstudenějšími místy snad na celé Floridě ?. Dům, ve kterém jsme bydleli, původně patřil postaršímu (tak 40-50 let) surferovi, který jako by vypadl z australských filmů – rozevlátý frajer s dlouhými prošedivělými vlasy, co je každý den na pláži a v tomto slavném surfařském resortu loví dobré vlny. Jeho životní přístup dobře dokreslila poznámka, kterou mi odpověděl na dotaz „jaké byly včera vlny“. Vtipně frajersky odvětil „What about tyesterday? This fucker is dead, man. Ask me about today“. #je_to_frajer
Narazili jsme i na typický USA bar plný vlastenců a fotek synů-vojáků??, kafe z kýblu a toast jak z velryby. A musím uznat, že ty piva, ač některé z nich chutnají jako zředěný Gambáč, přece jen nejsou tak špatné jak pověsti praví. Mají tu i malé místní pivovary, přesně dle zvyku Evropy. Vaří si hlavně IPA.
Tak to je tak vše z první části našeho výletování.
Rady na závěr? – cokoliv najdete na bydlení do 2000 Kč za noc/den je v pohodě cena. Nechcete přece trávit pobyt ve sklepě s hady a štěnicemi (věřte mi, je jich tam hojně) ? ?️. A nainstalujte si do mobilu UBER, jinak se na větší vzdálenosti prostě nedostanete, je to trochu levnější než taxíky. Hromadná doprava na Floridě, stejně jako ve většině USA, prostě neexistuje ?.
V dalším díle se můžete těšit na návštěvu tolik očekávaného Kennedy Space Center ?.
— Pobyt Vědátorových podjednotek v USA je hrazen z grantu Fulbrightovy komise, která se stará o podporu vzdělávacích, vědeckých a kulturních výměn mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými. Chcete-li se dozvědět více , omrkněte jejich stránky Fulbright.cz a nebo rovnou napište dotazy sem a podjednotky Vám určitě vše řádně vysvětlí.
#Vědátor_v_USA #7 aneb jak se zabydlet v americkém… 22. února 2020 ?? Před započetím bádání v US of A se musel #Vědátor_v_USA nejprve uhnízdit ve vlastním BYDLENÍ – a nebylo to pro (semi)mladého badatele…
