SpaceX, Čína, Indie: Půlstoletí po Apollu 11 probíhá nový závod o Měsíc

TLDR verze: Přehlížená indická sonda, která odstartovala v pondělí kolem poledne, značí další stát, který chce dobýt Lunu. Nový závod o Měsíc je tu! Přenos ze startu poslední (indické) z nich tuna.

Nový závod o Měsíc

V pondělí krátce před polednem našeho času se k Luně vydala nová sonda Čandraján-2 původem z Indie. A tentokrát snad nemohlo dojít na příhodnější datum letu. Minulý týden jsme si totiž začali nejenom připomínat historický let Apolla 11, ale i vyvrcholení závodu o Měsíc z 60. let jako takové. A stejně jako tehdy, kdy si USA a Sovětský svaz poměřovali, kdo má větší a méně selhávající rakety, podobné důvody motivují i závod dnešní. Ale naštěstí snad nezůstane jenom u politiky.

Čandraján-2 sám o sobě platí za sympatický produkt kosmického průmyslu. Sonda obsahuje orbitální i přistávací modul, který navíc obsahuje i pozemní rover. Všechny komponenty včetně nosné rakety vznikly čistě v Indii. Asijský stát se tak možná stane čtvrtou zemí, která se svou sondou na Měsíci přistane (což už letos uniklo Izraeli). Na povrchu má ale sonda přežít do své první a tak i poslední lunární noci – tedy jenom po 15 dnů.

To není mnoho. Přístrojově také sonda nebude páchat žádnou šokantní vědu. Dojít má na hledání minerálů a vodního ledu ve svém okolí, stejně jako na pozorování Slunce a další podobné srandy (sondu detailněji proklepl Kosmonautix). Let tedy jistě přinese jistou porci zajímavých dat, ty však nejspíše doplní jenom dosavadní bohatou statistiku, než aby přinesly nějaké zásadní odhalení (třeba, že je Měsíc ze sýra).

Proč se tedy s takovou misí namáhat, možná se tážete? Indie by si dost dobře mohla postavit vlastní modul (nebo kontraktovat jiné společnosti) nebo se účastnit přístrojem na společné mezinárodní misi, kterou by vynesly levné a spolehlivé nosiče z Cape Caneveral. Ale o vědu tu ani tak nejde. Let Čandraján-2 je tak opět především politickou deklarací, stejně jako byly lety v šedesátkách! Indie není (příliš) pozadu za Čínou ani jinými velmocemi, státními či soukromými, které si brousí na Měsíc zuby.

S memíčkem u článku to dneska bude trochu složitější...
S memíčkem u článku to dneska bude trochu složitější…

Nový Amsterodam

A že se toho letos kolem Měsíce stal pořádný kotel! Jen půlrok nazpět na Měsíci přistála podruhé Čína. Mezitím to zkoušeli soukromníci z Izraele. A mezitím vlastní modul oznámil Blue Origin. A americká administrativa vyhlásila snahu vrátit lidi na Měsíc do roku 2024. Navíc už oficiálně i SpaceX oznámila, že její Starship bude s to na Měsíci přistát (což se vědělo, ale příliš nerozmazávalo). Měsíc je zkrátka po půlstoletí opět v kurzu politiků!

Naštěstí však platí, že nejde jenom o souboj ideologií. Zdá se totiž, že éra levnějších raket a autonomních strojů nahrává – na rozdíl od závodu z 60. let – i snahám o komerční lety. Fuj, komerce, možná si odplivnou někteří z vás, kosmonauti by na Měsíc měli lítat z čisté lásky k vesmíru! Právě komerce má ale zajistit rentabilitu opakovaných letů k Měsíci. Což se hodí, pokud nechceme, aby si státy po prvních šesti přistání neuvědomily, že program letů k Měsíci stojí 2,5 % HDP, je tedy šíleně drahý, nic hmatatelného však negeneruje, a proto je třeba jej zrušit. Jako se stalo právě v těch šedesátkách.

Tedy, neplatí, že nám Měsíc bude echt vydělávat chechtáky. Minimálně ve střednědlouhém horizontu totiž na Měsíci není nic moc, co by bylo reálnou komoditou na Zemi. Těžba Helia-3 je bublina – pro prvek bychom museli zplundovat příliš velký prostor pro příliš malé výnosy. Až budeme něčeho podobného schopni, už budeme nejspíše mít vyřešené energie na Zemi i jinak. Vlastně to nejhlavnější, co se na Měsíci bude těžit v dohledné době, bude vodní led. Díky němuž budou posádky moct pít vodu a dýchat kyslík.

Proč je tedy Měsíc dnes rentabilnější než dříve? Ze stejných důvodů, proč čínský nebo indický rover značí vyšší lunární ambice. Měsíc je potenciální dokonalou loděnicí pro lety hlouběji do sluneční soustavy. Velké lodě budou moct být na Měsíci budovány ve velkém levněji a spolehlivěji (ve smyslu, že až to budeme umět na Měsíci, nebude to takový problém) než na Zemi. Měsíc je tak jakýsi přestupní můstek k těžbě asteroidů (která už bude nejspíše komerční terno), kolonizaci Marsu nebo třeba posílání sond k exoplanetám. Měsíc bude nový Amsterdam!

Apollo 50+50

Trvalo to půlstoletí, ale někdejší vize Apolla 11 tak možná bude v dohledné době naplněna. A to ačkoliv do logického důsledku Měsíce jako loděnice to nejspíše zabere minimálně další půlstoletí. A ačkoliv se samozřejmě můžu mýlit (pokud nebude v roce 2030 závod o Měsíc nikoho zajímat, tenhle článek bude působit dost trapně!). Ale co naplat – kdyby to v 60. letech velmoci trochu absurdně nepřehnaly s tempem kosmického programu, neměli bychom dnes z Apolla nostalgii.

Ty pravé horizonty nás totiž teprve čekají. A nebudou se zdolávat jenom kvůli národní hrdosti nebo ideologickému boji Červenočapkářů s Rudočapkáři, ale kvůli podstatně sympatičtější snaze na letech do kosmu i něco vydělat! Nynější indická sonda je tak možná malá a má krátkou životnost – je však příslibem mnoha budoucích změn.

[LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze

Reklama