Číňani na Měsíci vyklíčili bavlnu. A pak jim umřela

TLDR verze: Čínská sonda Čchang-e 4 je na Měsíci. Na palubě má semena pár rostlin. Teď jedno vyklíčilo (zdroj tu). Brzy poté však zemřelo. 

Život na Měsíci

I když čínský lander Čchang-e 4 bohužel na odvrácené straně Měsíce nenašel nacistickou základnu, neznamená to, že že sedí se založenýma roborukama, usínajíc na vavřínech! V rámci experimentu Čchung-čchingské univerzity s názvem Lunar Micro Ecosystem totiž vědci úspěšně vyklíčili první semínko bavlny! Budeme již brzy kupovat lunární svetry?

Nejspíše. Ne. Ačkoliv je první vyklíčení lunární rostliny rozhodně pozoruhodný úspěch, bude ještě chvíli třeba posečkat, jak celý pokus dopadne. Uzavřená lunární biosférka o velikosti 16×18 cm totiž obsahuje i další semínka (třeba plodina oblíbená Mattem Damonem, totiž brambory!), bavlna je ale prozatím jediná, která o sobě dala vědět.

Čínští vědátoři tak budou možná ještě muset světlo nebo vlhkost své pidizahrady poštelovat.

Není vlastně ani tak ŠOKUJÍCÍ, že v kosmu uvnitř kontrolovaného prostředí něco roste – na palubě Mezinárodní vesmírné stanice něco roste už pár let, pokusy ve stavu beztíže sahají dekády dozadu. Zatím ale zatím nikdy neproběhly na Luně.

Což je doslova malý krůček pro člověka… Ale bohužel furt i malý krůček pro kosmické zemědělství. Bude třeba ještě více posečkat na další výsledky i pokusy.

Aktualizováno 17.1. 2018: Prakticky den (!) po čínském ohlášení přišly zprávy o tom, že další rostlinky nejenže už nevyklíčily, ale i spolu s bavlnou hrdinně zahynuly během poklesu teplot za lunární noci. Box zjevně mohl regulovat přicházející svit, neřešil vyhřívání, takže v něm teplota klesla na – 170 °C. Experiment lze tedy v duchu Lajky považovat spíše za limitovaně úspěšný.

Čínská lunární bavlna na fotce níže, obviously. 

Hrozny z hněvu

Každopádně platí, že jestli chceme ke hvězdám, musíme se v kosmu naučit farmařit. Vesmírné zemědělství ale není zrovna hračka. Jeho výzkum přitom vzdor šesti dekádám výzkumu kosmu není příliš daleko. Obecně platí, že vesmírný zemědělec budoucnosti bude k výkonu potřebovat víc titulů než JUDr. PhDr. Mgr. et Mgr. Henryk Lahola

Organizace Euronews Space v roce 2016 například konala sérii přednášek o své spolupráci s ESA i NASA, zabývající se vcelku zásadním problémem „POTRAVY VE VESMÍRU“ Lidi totiž, bohužel, nežerou vzduch (sorry, breathariáni), ani je nezasytí svit Slunce (sorry, Supermane). Nakonec není náhoda, že Čína, která chce na Měsíci do roku 2030 začít stavět stanici, se také nyní věnuje onomu lunárnímu zemědělství…

Ono se zdá jednoduché říci „Dovezte mi pár rajčat raketou„, nicméně snahou vědců je zpřetrhat závislost vesmírných habitatů na dovozu z domoviny. Autonomní vodní systém je jen první úžasnou vlaštovkou (viz zde a zde) zajišťující přežití a pohodlí obyvatel Mezinárodní vesmírné stanice.

Pěstování vlastní potravy je pak dalším logickým krokem. Především však budoucí mise míří mnohem dále, než je nízká oběžná dráha ISS. Nelze s sebou vozit vše -i pokud by na dvouleté cestě patero astronautů zkonzumovalo jenom 500 g potravin denně, plavidlo by muselo tahat 2 tuny zásob.

Pro lety k planetám by bylo vypěstované jídlo nejen vyřešením hmotných rezerv, ale též pro psychiku blahodárným oživením prostředí lodi a pomocí k filtraci vzduchu.

Ok, tak si řeknete „vypěstujme si tedy vlastní rostliny“. I to je ale ve stavu beztíže celkem věda! Už jen to zalévání – mrška voda po smáčivých materiálech šplhá a vlivem povrchového napětí ráda maximalizuje svůj povrch.

Své o tom ví Luca Parmitano, který se při výstupu mimo ISS ve skafandru vlivem úniku vody málem utopil ve vlastní helmě. Zalévejte pak svůj vesmírný záhonek, že ano!  

Evropská spojka

Na ISS to řeší prozatím hydratovanými lepkavými gely, z nichž rostlinky rostou. Něco podobného myslím využívá i čínský lunární pokus. V blízké budoucnosti nás však čeká i další řešení, které napadne každého správného obdivovatele Vesmírné odyssey a dalších děl sci-fi 70. let – umělá gravitace v habitatu tvaru rotujícího válce.

Nepůjde však o gravitaci na lidské stanici či lodi. Flórou a mnohobuněčnou faunou naplněná válcová německá automatická sonda Eu:CROPIS, o přibližné velikosti malého auta, má při své misi rotovat 6 měsíců, aby simulovala měsíční gravitaci. A pak to rozfofruje ještě více simulujíc přitažlivost marťanskou (38% pozemské).

Družice po několikaleté přípravě odstartovala teprve loni v prosinci, takže už teď máme dva a půl (ISS, EU, Čína) aktivních pokusů o kosmické pěstování. #náhoda #nemyslím_si

A stále nejde jen jen o transport vody, ale i o orientaci rostlinky. Ty, co nesnesou zmenšení gravitace, se pak vyvíjejí špatně, protože kořeny v nulové gravitaci míří všemi směry a nerozvětvují se – vytváří chuchvalec, který rostlinu vyčerpává.

Naopak existuje velká skupina rostlin, která nejen snese malou gravitaci, ale i stav beztíže. Překvapivě to jsou dokonce i rajčata! Ta se navíc ukazují být hvězdou budoucnosti, tedy jejich trpasličí varianta Micro Tina, která je opět testována na Eu:CROPIS.

Vědátoři však spíše doufají v efektivnější rostlinu, která by se dala sníst celá (a přežila by stav beztíže). A v nejlepším případě by ještě fungovala jako přírodní filtr oxidu uhličitého na kyslík.

A pozor i v tomto probíhá výzkum – ve vzduchotěsné cele Barcelonského projektu MELiSSA budou zavřeny laboratorní myšky s přírodně-umělým filtrátorem tekutin a atmosféry s cílem výrazně zdokonalit současný systém z ISS.

Zvětšete si tento projekt několikanásobně a máte autonomní zelenou zahradu, jakou měla loď Icarus z filmu Sunshine. Vědátor však doufá, že lodě budoucnosti dopadnou lépe než jako potrava pro Slunce!

Více jsem o čínském pokusu & čínských lunárních plánech sepsal na Neddu též tady.

[JRN, LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a přátel vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, která připravuje přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze