TLDR: Stopy zanechané ve skalách byly přisouzeny rybám, které se učily tehdy novému konceptu plazení po souši – a to dřív, než ukazovaly dosavadní důkazy. Studie tuna.

Jenom málo okamžiků dějin pozemské evoluce je tak zásadních jako příběh o osídlení souše! Není to jen o tom, že namísto vody se biočichové naučili být na vzduchu – život si pro souš musel vyvinout rapidně odlišné mechanismy zjevné (oči, plíce, pevnější stavbu těla) i méně zjevné (vejce je vhodnější klást do vody, souš vyžaduje fortelnější termoregulaci)!

Pokud nesouhlasíte, zkuste si představit, že vy sami musíte ze souše přesídlit zpátky do vody. Navěky, po celý život! Je to doslova jako kolonizace jiné planety! A jak to mohlo vypadat v praxi – a že nemuselo jít o jednorázovou adaptaci – ukazuje i možný objev vůbec nejstarších stop ryb, které se chrabře vydávaly na souš! ?

„Co je k osídlení souše motivovalo?“

Jak praví klasický mem – It’s free real estate! Před cca. 400 miliony let souš již začaly osidlovat rostliny a hmyz, což jen znamená, že pro větší a složitější biočichy šlo o oblast s přemírou potravy a minimem konkurentů. Dnešní představa o osídlení souše ale není taková, že se jednoho dne nějaká ryba pochlapila, vyšla ven a bylo hotovo…

Šlo o proces postupný a trvající miliony let. Dnešní ilustrací mechanismu jsou plicnaté ryby. Protopterus, jeden z těchto přeživších druhů, se může plazit a hledat vodu, když jeho habitat vyschne. Jim podobné pradávné ryby žijící v mělčinách se pooomaličku adaptovaly pro specifický typ života v hustém porostu pobřežních trávě podobným rostlinám. Stále víc a tak rybkám hodilo mít silnější ploutve, kterými se trsy mohly prodírat. A když už u toho byly, mohly občas vyskočit – pro únik před predátorem či naopak lov potravy – na mokrou mělčinu.

Krok za krokem, či spíše máchnutím ploutve za (jiným) máchnutím ploutve se stále víc adaptovaly pro život mimo vodu! Že to nebyl nevýhodný nápad, ukazuje nález z Polska – nejenže jde o dost možná nejstarší důkaz přechodu ryb na souš, ale může jít také o důkaz toho, že ne všechny tyto snahy se podařily…

„Když se jim to nepodařilo, odkud jsme my?“

Dost možná z jiného, ač podobného pokusu jiných ryb. Ale pojďme popořadě. V polských Svatokřížských horách se nacházejí fosilizované stopy široké a hluboké něco přes centimetr, které se někdy táhnou i více než metr. Ve starém pískovci jich bylo nalezeno několik desítek (detailně zkoumáno 36), takže rozhodně nejde o náhodu.

Tým Piotra Szreka z Polského geologického ústavu si na ně posvítil s pomocí 3D skeneru k zmapování stop a porovnali je se stopami živých Protopterů. Skeny nejen potvrdily podobnost, ale také umožnily vědcům rozpoznat ve skalách stopy ploutví, ocasu a obličeje. Výzkum probíhá již 9 let, ale v nové studii autoři popsali na 36 stopách známky toho, že byly vytvořeny s nakloněnou hlavou, a v 35 z těchto případů byla hlava nakloněna doleva. To dle nich může být vůbec první záznam o lateralitě – neboli v tom, že dané rybky byly „leváci“.

Stopy však vědce překvapily kvůli stáří hornin. Jsou staré 410–400 milionů let a pocházejí z dolního devonu, tedy asi 10 milionů let předtím, než byly nalezeny otisky ukazující relativně volný pohyb obratlovců v tak vzdálených místech, jako je Irsko a Austrálie. Ačkoli některé stopy jsou nové, některé jsou známy již delší dobu, ale dříve se mylně přisuzovaly jinému původu.

„No a ty ryby pak vyhynuly?“

To jistě nevíme, ale studie se kloní k tomu, že dané rybky nejsou předchůdci jim podobných rybek z jiných končin, které vedly k suchozemským biočichům dominujícím pozdějším érám. Celkem rozdíly mezi polskými stopami naznačují, že byly vytvořeny jedním až více druhy dipnoánů. Szrek a jeho spoluautoři jeden typ stop pojmenovali Reptanichnus acutori, což je nový ichnorod (rod stop).

Zdá se tedy, že ty plicnaté ryby, z nichž jsme vzešli i my, se na souš dostaly až později – ale je pravděpodobné, že první ryby, které se vydaly na souš, používaly podobné metody pohybu, než „vynalezly“ nohy.

Na konci tohoto procesu o nějakých 400 milionů let později jste i vy, neschopní si představit scénář, v němž žijete celý život pouze v oceánu – ale i takovou podobu má nejedna kapitola příběhu pozemské evoluce… A v tomto případě dost možná vůbec kapitola první – popisující nelehkou cestu na souš!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]