TLDR: Prvky v umění Olméků spojovaly vládnoucí městskou elitu s původními mýty „posvátné krajiny“. Pomohly tak legitimizaci moci. Studie tuna.

Každý má rád umění – jenom se ne všichni shodnou na tom, co umění je! Jak praví klasik, „krása umění spočívá v oku toho, kdo jej vnímá”. Pro někoho to znamená postmoderní mazanici (unikátní kvůli tomu, že její autor se v ní vymazává z osobní tragédie), pro jiného jsou to dílka konvenčnějšího rázu (staré malby, historické komiksy, vesnický revival Kabátů…). Ať už to ale definujeme jakkoliv, všichni se shodneme na tom, že nějaké umění lidé produkují!

Otázkou je, proč vlastně? Co je onen evoluční důvod tvorby mazanic/písniček/příběhů, které cílí na naše emoce? Odpovědí může být nová studie, která zkoumala mocenskou roli umění u Olméků.

Tenkrát v Americe

Olmékové – starověká mezoamerická civilizace známý svými kolosálními kamennými hlavami – totiž podle nového výzkumu používali sochy i skalní umění, aby svou politickou moc spojili s posvátnými mýty. Dr. Jill Mollenhauer ve své studii vysvětluje, že olmécká elita využívala divokou a duchovní podstatu krajiny tím, že do svých soch začleňovala prvky skalního umění. To jim podle vědátorů pomáhalo upevňovat jejich autoritu.

Skalní umění Oltéků se často objevovalo podél cest, v jeskyních a na svazích kopců, kde představovalo divoké, duchovní prostory, kde, jak se věřilo, sídlily duchovní síly. Naproti tomu sochy –vytvořené z vytěžené sopečné horniny – byly více spojovány se zastavěným prostředím, městským řádem a domácím životem.

Přesto je zajímavé, že olmécké sochy nesly také prvky skalního umění: sochaři přizpůsobovali svá díla přírodním konturám kamene, podobně jako vytesávali skalní umění in situ. A k čemu to celé bylo? V součtu k upevnění mocenského status quo!

Klient má vždycky pravdu

Díky olméckému umění se divoká a posvátná příroda stala součástí města – vytesané kameny byly umístěny u vchodů do jeskyní a na dalších sakrálních místech. Toto prolínání estetiky a rituálů pak symbolicky propojovalo nezkrotnou přírodu s civilizovanou a stavělo olmécké vládce do role prostředníků mezi lidmi a duchovním světem.

Tým Mollenhauerky si všímá, jak toto stírání hranic umožnilo olmécké elitě navázat rodové vazby s krajinou, což následně legitimizovalo jejich vůdcovství. Posvátná energie krajiny byla využita v městském centru, což posílilo duchovní a politický vliv vládců.

Některé z těchto skalních uměleckých děl a soch obsahují také rýhy a jámy, které mohly sloužit k rituálním praktikám, jako je sběr skalního prachu – silné látky. Autoři se domnívají, že tyto jámy mohly symbolizovat déšť, plodnost, nebo jiné mocné přírodní živly. V některých případech i po staletích pokračují rituály s těmito sochami dodnes, čímž se stírají hranice mezi starověkými a moderními duchovními praktikami…

Poutnictví a moc

Pozdější mezoamerické společnosti pokračovaly v těchto tradicích, i když v menší míře. Sochy se staly propracovanějšími, obsahovaly text, kalendářní údaje a další značky, které rámovaly obraz. Pro Olméky však záměrné prolínání divokého a městského symbolizovalo trvalé spojení mezi přírodou, duchovnem a mocí.

Jak moc můžeme přenášet závěry jedné studie do našeho moderního světa, je vždycky ošemetné řešit. Kontext Olméků pro nás zjevně úplně neplatí. Máme však jiné legendy, které si připomínáme, a které mnohdy slouží k cementování našich vlastních státotvorných či ideotvorných mýtů. Na druhou stranu, s uměním je to jako s láskou – ani to, že řešíme její možné kořeny, ji na síle nic neubírá.

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]