TLDR: Experimentální antivirotikum obeldesivir při podání do dne od infekce zachránilo 80 až 100 % makaků různých druhů. Pomocné léky proti ebole již máme, ale tento by šel snáze skladovat. Studie tuna.

I ti největší pochybovači o tom, jEsTlI vIrY eGsIsTuJí v jejich existenci začnou rychle věřit, když se pronese slovo „ebola“. Jedna z nejsmrtelnějších virových nákaz má, pravda, paradoxně nevýhodu v tom, že její přenašeči jsou velmi viditelní a brzy umírají – co tlumí riziko pandemie ovšem málokdo chce koštovat na vlastní tělesné tekutiny.

Vysokou, u některých kmenů až 90 % smrtnost nakažených zhoršuje i skutečnost, že na ebolu dlouho nebyl lék. Mění se to již nějaký čas, nyní ale možná nejvýznamněji. Antivirotikum jménem obeldesivir by totiž mohlo zařídit, aby ebola už nebola!

„To je revoluční, ne?“

Pilulka, která se podává jednou denně, dramaticky snížila úmrtnost při nákaze nejrizikovějším kmenem eboly – alespoň u primátů. Úspěch doposud posledního testu otevírá dveře klinickým testům u lidí. Ale aby bylo ale jasno, není to zdaleka první terapeutikum proti ebole.

Už roce 2019 byly identifikovány dva účinné léky se sexy názvy REGN-EB3 a mAb114, které při včasném podání těchto léků zvyšují míru přežití nákazy až na 90 %. Vznikly na základě protilátek získaných od pacientů, kteří ebolu přežili. Protilátková séra se ale musejí podávat nitrožilně a skladovat v nízkých teplotách, což jejich nasazení typicky v Africe poněkud limituje. Krom toho existují také již schválené vakcíny, otázkou je však jejich účinek na různé kmeny.

Nynější obeldesivir proti proti viru zkouší ještě něco trochu jiného…

„Jak to funguje?“

Obeldesivir je perorální verze antivirotika remdesiviru – to již původně vznikalo proti ebole, WHO však v roce 2020 jeho nasazení na základě neprůkazných testů nedoporučila. Remdesivir si možná pamatujete i z časů covidu, popřípadě z toho, že šéfem výzkumného týmu americké společnosti Gilead byl Čech Tomáš Cihlář.

Jedná se o tzv. nukleosidový analog, který brání replikaci viru. Ve formě proléčiva je lék vychytáván hostitelskými buňkami, v nichž je metabolizován na aktivní formu. Díky tomu, že látka napodobuje nukleotidu, přirozený stavební kamen virové RNA, ji virové částice při replikaci začlení do své stavby – tím ale jen zabrání v tvorbě RNA plné délky, čímž zastaví proces replikace dané částice.

„Ale jak to funguje u lidí, jasné není…“

Jo a ne. Obeldesivir je také již ve 3. fázi klinických testů u lidí… ale při nasazení proti vážném průběhu covidu. To ukazuje, že u lidských příjemců léčivo přinejmenším neškodí víc, než choroba, kterou má pomáhat léčit. Testy u opiček ukazují, že princip funguje i proti ebole. Ona „až 100% efektivita“ samozřejmě znamená, že ne ve všech testech přežili všichni – krom absolutní míry přežití makaků rhesus přežilo „jen“ 80 % makaků cynomolgus. To ukazuje, že nějaké rozdíly mezi hostitelskými organismy nejspíše existovat budou, výzkum ještě nekončí.

Je ovšem příjemné, že starší nedávné výzkumy také ukázaly, že obeldesivir může ochránit opičáky i před virem Marburg, příbuzným eboly. Jeho efektivita by tedy nemusela být špatná ani proti potenciálním nově se vyskytnuvším kmenům viru.

Ještě tam nejsme (jinak by se o tom nepsalo na Vědátorovi), na obzoru je ale éra, kdy moje oblíbené srovnání, je-li něco „horší než AIDS nebo ebola“ zase ztratí na vtipu!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je hatemail@vedator.org