TLDR: Objekt jménem WOH G64 se nachází ve Velkém Magellanově mračně a jde o umírajícího rudého veleobra. Jeho sledování nám říká víc o dynamice před procesem vzniku supernovy. Studie hír.

Když se podíváte na noční nebe, co vidíte? Při vašem štěstí nejspíše mraky – ale kdyby zrovna náhodou bylo roztaženo, čuměla by na vás půlka vesmíru! Bez dostatečných aparatur je ale problém to docenit – běžným okem, máte-li štěstí na méně světelně zaneřáděné nebe, vidíte přinejlepším Mléčnou dráhu…

Astronomie však, naštěstí, má k dispozici stále lepší mašiny schopné koukat dál & detailněji. A tak vědátoři z Evropské jižní observatoře zamachrovali s prvním detailnějším (-ish) cvakem hvězdy mimo naši galaxii!

Relativní je když…

Samože, „detailnější” je relativní pojem. Daná hvězda WOH G64 se nachází ve vzdálenosti 160 000 světelných let od nás – není součástí naší galaxie, patří však do Velkého Magellanova mračna, které je toliko navzdoru epickému názvu poměrně blízkou a navíc trpasličí galaxií s ubohými 30 miliardami hvězd! #pathetic

WOH G64 vidíme navíc lépe díky tomu, že… umírá! Jedná se o rudého veleobra 2000krát hmotnější než Slunce – čili jde snadnému pozorování rozhodně naproti už svou velikostí. Podobně jako podobné Betelgeuse navíc v závěru života i WOH G64 různě aktivně vybuřuje a lépe tak o sobě dává znát.

To ale v jejím případě není bug, nýbrž fičura – respektive důvod, proč se vlastně na WOH G64 dívat. Díky hvězdné aktivitě mohli skrze VLT (Very Large Telescope alias Velmi veLký Teleskop) nyní vědátoři sesmolit detailnější záběry struktur této hvězdičky včetně jejího okolí – a řekli nám tak víc o procesech před hvězdným exitusem…

Supr! K čemu to je?

Jak ukazuje snímek (na memu dole) a jeho poněkud hezčejší umělecká vizualizace (na memu nahoře), hvězda vyplivla do svého okolí plyn a prach – a z tohoto materiálu vznikl okolo „kokon”, který je na pořízeném cvaku vidět jako tenký eliptický prstenec! To nám říká, že umírající hvězda vyvrhuje velké množství materiálu. Ačkoliv existence prstence byla předpokládána již dříve, nyní na něj skutečně vidíme!

Lze tak i detailněji modelovat jeho tvar a strukturu nejen pro WOH G64, ale i jiné analogické hvězdy. Snímek tak lépe objasňuje (pun intended) dynamiku umírající hvězdy, která se nutně chca nechca musí stát supernovou. Je však také přesně známa vzdálenost WOH G64, což týmu usnadnilo výpočet hmotnosti hvězdy a energie, kterou vyzařuje.

Spíše než jeden konkrétní cvak ale výstup reprezentuje dlouhodobou snahu. Tým chce pomocí VLT pořídit podobně detailní snímky hvězdy na delších vlnových délkách, které by mohly odhalit více dat o povaze umírající hvězdy. Pozorování jejího dalšího vývoje má běžet i na dalších pracovištích – což zvyšuje šanci, že pochopíme víc o procesech vedoucích k supernovám!

„To nemáme blíž jiné umírající hvězdy?“

Jistě, třeba zmíněnou Betelgeuse! Nicméně, proces umírání hvězd nějaký čas trvá – třeba Betelgeuse může vybuchnout někdy mezi příští sekundou a dalšími 100 000 lety. To je docela široké rozpětí nejen v rámci lidských životů, ale i v rámci vědeckých výzkumů…

A to se nám hodí z mnoha dalších výzkumů. Během supernov dochází na masivní částicové procesy v energiích, o kterých si urychlovače CERNu mohou nechat jenom zdát. Příhodná supernova by mohla třeba rapidně posunout výzkum temné hmoty. Ale k tomu je dobré vědět, kdy nějaká vybuchne… A k tomu je nutné zlepšit chápání, kdy se výbuch skutečně blíží!

Vesmír nám nabízí unikátní možnost vidět více takto umírajících hvězd v různé fázi mrtvolnosti/vybuchovosti, ale k tomu potřebujeme také mít možnost čumět na ně na větší vzdálenost v dostatečné kvalitě… a třeba i když je zatažené nebe. Nynější cvak WOH G64 právě demonstruje, že nám to jde fous za fousem lépe – a to byť ještě ne tak dobře, aby pozorovací kvality dohnaly fantazii ilustrátorů!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]