TLDR: Nový model navrhuje, že mladé Slunce mohlo pohltit planetu o hmotnosti 5–10 Zemí. Taková kosmická svačina by mohla vysvětlit některé solární anomálie. Studie tuna.

Počátek Sluneční soustavy byl temný a plný hrůz – už před pár lety jsme tu měli studii, podle které Jupiter mohl „vyčistit“ celou plejádu planet, nyní je tu další výzkum naznačující osud dalšího ztraceného světa!

Výzkum Mutlu Yildize z turecké Ege University totiž míní, že Slunce mohlo pohltit tzv. superZemi, tedy planetu několikanásobně hmotnější než Země. Ta mohla vzniknout příliš blízko hvězdy a přirozená degradace orbity znamenala, že skončila v jejím chřtánu…

„Proč si to vůbec myslet?“

Důvod pro nápad jde odzadu – dnešní standardní modely Slunce totiž úplně přesně nesedí na některá pozorování jeho nitra, zejména co se týká nečekaně nízkého množství lithia na povrchu Slunce a jemných rozdílů mezi modelovanou a pozorovanou vnitřní strukturou.

Ale kdyby Slunce zpapalo planetu, mohlo by to tuto a další anomálie možná řešit!

Tým ke svým závěrům použil pokročilé modely hvězdného vývoje a zkoušel různé scénáře, v nichž Slunce v rané historii pohltí planetu. Nejlepší shoda s dnešními vlastnostmi Slunce vyšla pro sežraný objekt o hmotnosti asi 5–10 Zemí…

„Kde by se vzala superZemě?“

Koncept jak řiť na hrnec zapadá do starší myšlenky, že v oblasti uvnitř dráhy Merkuru mohly kdysi vzniknout právě takové superZemě. Je totiž skoro až podezřele zvláštní, že podobné megasvěty vidíme u soustav jiných, ale zcela absentují u nás doma.

Exoplanetární výzkum za poslední dekády ukázal, že planety větší než Země a menší než Neptun jsou u jiných hvězd velmi běžné. Sluneční soustava je v tom trochu divná – máme malé kamenné planety, pak obry, ale žádnou blízkou superZemi. Jedna možnost je, že se tu prostě nevytvořila, další pak, že je (nebo materiál pro ně) vyčistil při své dočasné migraci do nitra soustavy Jupiter.

Jiná, dramatičtější možnost je, že vznikla příliš blízko Slunce, migrovala dovnitř a skončila jako hvězdná svačina.

„Co by taková svačina změnila?“

Když hvězda pohltí planetu, nemusí to být jen krátký ohňostroj a konec. Materiál planety se může promíchat s vnějšími vrstvami hvězdy a ovlivnit chemické složení, strukturu, proudění a pozorovatelné vlastnosti. U mladého Slunce by navíc taková událost proběhla v době, kdy bylo celé nitro i okolní planetární systém mnohem dynamičtější než dnes.

Yildizův model naznačuje, že pohlcení superZemě by mohlo pomoct vysvětlit několik slunečních nesrovnalostí najednou. To je potenciálně prima, protože vědátoři mají rádi řešení, která jedním trestným činem objasní vícero stop na místě činu. Zároveň je ale fér říct, že model není důkaz. Je to scénář, který sedí lépe než některé jiné scénáře.

„Jak by se to dalo ověřit?“

Ačkoliv jde o počítačové modelování motivované snahou vysvětlit nevyřešené sluneční anomálie, pro jeho podporu bude možné v budoucnu hledat nezávislé důkazy. Pokud po dávném pohlcení planety zůstala ve Slunci strukturální nebo chemická stopa, přesnější helioseismologie a modely by tento dávný trestný čin naší nejbližší hvězdy mohly odhalit!

Helioseismologie je v zásadě způsob, jak poslouchat vnitřní kmity Slunce a z nich usuzovat, co se děje pod povrchem. Pokud pohlcená planeta zanechala stopu ve vnitřní struktuře, budoucí přesnější měření by ji mohla buď podpořit, nebo poslat celou hypotézu do koše…

A i kdyby se ukázalo, že Slunce žádnou superZemi nesežralo, pořád nám to připomíná, že raná Sluneční soustava nebyla poklidná školka planetek. Byla to gravitační řežba, v níž světy vznikaly, migrovaly, srážely se a možná končily i v chřtánu vlastní hvězdy. Naše dnešní klidná obloha tak může být jen pozdní uklizená verze velmi krvavého začátku!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]