TLDR: V roce 1712 přidalo Švédsko do svého kalendáře další přestupný den, 30. únor, ale jenom a pouze pro tento rok. Zdroj hir.

Co čtyři roky je s přestupnými roky velká zábava, zvláště pro lidi narozené během nich, ale i pro lidi, kteří na jejich existenci po 1460 dnech opět zapomněli! Přestupné roky jsou ale nezbytné, protože náš kalendář je založen na 365denním roce – a Země obíhá Slunce zhruba za 365,242 dne…

Jenže 29. únor není jediným příkladem přestupných dnů v relativně novodobé historii – lidé, kteří se narodili ve Švédsku na 30. února 1712 totiž už žádné narozeniny nikdy neslavili! Nejenže totiž tento rok měli Švédové dva přestupné dny, ale ten druhý už nikdy nikdá neopakovali. Alespoň tedy prozatím!

„Který pakoň to vymyslel?“

Celou šlamastiku prapůvodně vymňoukl papež Řehoř XIII., který v roce 1582 zavedl „náš“ gregoriánský kalendář, který používáme dodnes. Tímto bezesporu bohulibým činem tak mohl napravit nesrovnalosti v tehdy používaném juliánském kalendáři. Ačkoliv totiž tento kalendář vydržel po víc jak 15 století, a již on disponoval přestupnými roky, měl pochopitelnou chybičku – jeho délka roku 365,25 dnů byla o fous vyšší, než skutečná délka roku.

Postupně se zvyšující se odchylka začala po uběhnutých staletích dělat paseku nejen při změnách dat slunovratů/rovnodennosti, ale i při určování data Velikonoc. Což, možná jste o tom slyšeli, je pro křesťany docela důležitá pařba. Ergo přišla reforma skrze gregoriánský kalendář.

Jenže reformy nejsou nikdy zrovna snadná věc – a zrovna Švédové tak naskočili na gregoriánský kalendář až v roce 1700, který byl přitom přestupným rokem podle juliánského kalendáře, ale již ne podle gregoriánského. 1. březen 1700 proto podle juliánského kalendáře odpovídal 12. březnu 1700 podle gregoriánského, přičemž rozdíl tehdy činil jedenáct dní.. Jenže Švédsko se rozhodlo zůstat jen o deset dní pozadu…

„Začíná to být nějaké složité…“

Navzdory (dílčímu) přijetí tedy stále nebylo de facto součástí gregoriánského kalendáře – teprve v roce 1712, který byl rovněž přestupný, byl proto k únoru přidán další den, aby se nahradil ten vynechaný v roce 1700. Švédský rok 1712 měl tedy 367 dní, přičemž únor měl zmíněných 30 dní. Ale ani to nebylo přijetí celé reformy – den navíc byl totiž do února přidán proto, aby se Velikonoce slavily v neděli určenou podle juliánského kalendáře!

Velikonoční neděle byla tímto krokem vrácena na svůj „správný“ den slavený v té době třeba v (juliánské) Anglii. To samozřejmě reálnou neplechu jenom odložilo na později. Teprve v roce 1753 tak Švédsko konečně přijalo gregoriánský kalendář v plném rozsahu – muselo vlivem toho naopak z února 11 dní vyjmout. Místní kalendář toho roku tedy přeskočil přímo ze 17. února na 1. březen.

Zajímavé je, že Švédsko nebylo jediné, kdo si se změnami kalendáře musel pohrát. Například Velká Británie a její kolonie přešly na gregoriánský kalendář až v roce 1752, kdy musely vypustit hned 11 dní – ve čtvrtek 2. září 1752 následoval přímo pátek 14. září. To tehdy vedlo ke spekulacím, že lidé přišli o kus svého života, a údajně i k protestům pod heslem „Dejte nám zpátky naše dny!“ (byť důkazy o těchto nepokojích jsou spíše slabé).

„A gregoriánský kalendář je už cajk?“

Úplně poslední kalendář to nejspíše není. Historické pokusy by tu už byly – takový Sovětský svaz v roce 1929 zavedl dokonce úplně nový kalendář – revoluční sovětský kalendář měl nejprve pětidenní týdny, později šestidenní, a teprve v roce 1940 se vrátil zpět k sedmidennímu cyklu. Během přechodného období se tedy například v roce 1930 v SSSR oficiálně neslavily neděle…

A co budoucnost? Naše současné metody měření času jsou stále přesnější a víme, že i gregoriánský kalendář není dokonalý – v dlouhodobém měřítku se od skutečné délky roku liší o přibližně 26 sekund ročně. To sice momentálně neřešíme, ale za pár tisíc let nás možná čekají další kalendářní reformy. Zároveň se Země drobně vzdaluje od Slunce (důvodů je vícero, mimo jiné protože Slunce „spaluje” svou hmotu) rychlostí 15 cm za rok. Za 21 070 let tak bude náš oběh kolem Slunce o 1 sekundu délší, a za 1,8 miliardy let bychom tak mohli potřebovat v kalednáři o den navíc!

Kdo ví, třeba se ještě jednou dočkáme druhého 30. února – a Švédové z 18. století tak konečně budou moct oslavit své druhé narozky! ⏳

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je hatemail@vedator.org