TLDR: Módní trendy skutečně cyklují zhruba po 20 letech. Důvodem není nostalgie, ale sociologicko-psychologické důvody: snaha „být jiný“ vs. „zapadnout“. Studie tuna.

Nevím jak vás, ale krom rozpadu politického zřízení a absurdní polarizace společnosti mě osobně v posledních letech nejvíce zarazil návrat knírů a mulletů! Neměly tyhle srandy být out jako kalhoty do zvonu nebo klobouky? O kolik víc bych ocenil návrat módy jako před 100 lety – klobouků, sak, flapperek…

Kdybych si ale přečetl nedávnou studii z Northwestern University, nemusel bych se tolik divit. Její autoři totiž zajímavým způsobem dokázali cykličnost módních trendů – včetně ukázky možných výjimek – tak nadhodili možné důvody tohoto koloběhu!

„LOL, jak se může měřit móda?“

Vědátoři analyzovali asi 37 000 outfitů od roku 1869 do současnosti a převedli jejich míry na čísla. Doslova – měřili totiž objektivně rozumné jako jsou délky sukní, výstřihy nebo třeba pasy. Mno a po sběru informací pak všecko posadili vedle sebe – a koukali, jak se trendy mění v čase.

Výsledkem nebyl náhodný chaos, ale kupodivu cosi, co se chová jako oscilující systém! Nejenže se trendy s pravidelností vracely zhruba každých 20 let, ale navíc v nich bylo možné pozorovat jakýsi konflikt mezi dvěma silami, který by mohl být důvodem této oscilace…

„Temná a světlá strana síly?“

Něco mnohem šedivějšího – na jedné straně touha lidí zapadnout (nosit něco, co je společensky přijatelné), a na straně druhé snaha naopak vyniknout (nebýt úplně stejný jako ostatní). Ačkoliv motivace k proměnám ošacení jsou již interpretací výsledků, lze rozhodně říct, že vysvětlení dává smysl.

Když se totiž nějaký styl stane příliš populární, přestane být „cool“. Návrháři se od něj začnou odklánět – ale ne úplně náhodně. Často sáhnou po něčem, co je dost odlišné… ale zároveň už jednou fungovalo. Třeba právě v případě sukní byly ve 20. letech typické sukně krátké (flapper), pak v 50. letech naopak dlouhé a konzervativní, aby se zase v 60. letech vrátily ty krátké.

„Tak ale důvodů pro to bylo víc než jen ta lidská touha, ne?“

No jistě, to bychom tu byli na dlouho – kdyby šlo jenom o cykličnost, vypadalo by to lautr furt stejně. Třeba u té poválečné éry lze nejjednodušeji říct, že lidi během hospodářské krize nebo druhé světové války neměli úplně touhu dávat na odiv svá těla tak jako v obdobích ekonomického růstu. Cykličnost není jediný důvod toho, proč móda vypadá, jak vypadá.

Zajímavější je, že i samotná cykličnost se podle analýzy začíná od 80. let rozpadat! Nemizí zcela, ale přestává být tak významná jako dřív. Namísto toho se objevují paralelní trendy vedle sebe – krátké sukně, dlouhé sukně, midi sukně, celý guláš stylů najednou…

Důvodem by podle autorů mohla být stále vyšší společenská fragmentovanost – trend zjevně začal ještě před rozšířením internetu, ale ten to pak ještě víc urychlil. Jako v mnohém jsme tak vyžrali zjevně tu nejhorší možnou časovou linii – máme sice éru omnimódy, ale ony flapperky pořád ne a ne se znovu stát kulturní dominantou!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]