TLDR: Analýza 500 let starých mumií odhalila stopy koky, alkoholu i psychoaktivní látky harminu. Látky mohly dětem pomáhat zvládnout vyčerpávající cestu, strach i poslední fáze rituálu. Studie tuna.

Každá kultura měla v historii trochu jiný přístup k zacházení s dětmi – některé děcka posílaly do dolů, jiné jim prodlužovaly bezstarostné dětství… A pak tu byli Inkové, kteří nenulový počet děcek obětovali svým božstvům!

Stopy toho se dochovaly dodnes vysoko v Andách, které díky mrazu některé ostatky zachovaly téměř dokonale. A vědátoři z nich nyní dokázali vyčíst i to, jaké látky děti užívaly před smrtí. Výsledek přitom naznačuje, že nemuselo jít primárně o vyvolávání náboženských vizí – část látek mohla spíš pomáhat dětem zvládnout stres, únavu a celou dost eklhaft cestu k vlastní oběti.

„Jak to obětování probíhalo?“

Říkalo se tomu capacocha a rituál patřil k nejvýznamnějším obřadům Incké říše. Vybrané děti a mladiství byli převáženi na posvátná místa, často na vrcholky vysokých hor, kde měli být obětováni a stát se jakýmisi prostředníky mezi lidmi a božstvy.

Cesta přitom mohla trvat celé týdny až měsíce a vést do extrémních nadmořských výšek. To znamenalo chlad, nedostatek kyslíku, vyčerpání a samozřejmě i psychický stres z toho, co se blížilo. Historické prameny i starší analýzy už ukázaly, že součástí rituálu byly koka a alkohol, ale nová práce zkoušela pátrat po širším spektru psychoaktivních látek.

Tým archeoložky Dagmary Sochy proto analyzoval vlasy a nehty osmi dětských a dospívajících mumií z Peru a Argentiny. Tyto tkáně totiž fungují jako chemický archiv: během růstu do sebe zabudovávají metabolity látek, které člověk užíval týdny či měsíce před smrtí.

„Co v nich našli?“

Ve všech analyzovaných vzorcích vlasů se objevily kokain a jeho metabolit benzoylekgonin, což potvrzuje užívání kokových listů. To samo o sobě není překvapivé – koka měla v Andách silný náboženský význam, ale zároveň praktické účinky. Mohla tlumit hlad, únavu a příznaky vysokohorské nemoci.

U části mumií se navíc objevil cocaethylene, látka vznikající při současném užití kokainu a alkoholu. To zapadá do historických zpráv o podávání kukuřičného piva chicha. U některých obětí tedy kombinace koky a alkoholu zřejmě fungovala i jako prostředek k utlumení, zklidnění a možná i změně vědomí během závěrečných fází obřadu.

A pak tu byla Juanita, slavná asi čtrnáctiletá dívka nalezená na sopce Ampato. V jejích nehtech vědci objevili harmin – psychoaktivní alkaloid spojovaný mimo jiné s rostlinami rodu Banisteriopsis, které se používají při přípravě ayahuasky. To ale neznamená, že Juanita pila „ayahuasca drink“ v dnešním smyslu. Z chemické stopy nelze určit přesný recept ani rostlinu, z níž látka pocházela.

„Takže děti před smrtí halucinovaly?“

To je právě to zajímavé – nemusely. Vědátoři cíleně hledali i další známé psychoaktivní látky jako DMT, meskalin, bufotenin, skopolamin nebo atropin. V analyzovaných vzorcích je ale nenašli. Stejně tak v samotných vlasech nebyl nalezen harmin ani harmalin.

To vede autory k opatrné hypotéze, že hlavním účelem nemuselo být vyvolávání intenzivních vizí, ale spíš zlepšení nálady, utlumení strachu, snížení únavy a snazší zvládnutí vysokohorské pouti. Alkohol mohl navíc v posledních fázích rituálu působit sedativně.

Starší práce na dětech z Llullaillaca už ukázala, že u nejstarší dívky spotřeba koky a alkoholu výrazně rostla v posledních měsících a týdnech života. Autoři tehdy upozorňovali, že látky mohly hrát dvojí roli – náboženskou i psychologickou. Mohly být součástí posvátného rituálu a zároveň dítě otupit, dezorientovat a uklidnit.

„A dostávaly všechny děti to samé?“

Právě že ne! Jedna z hlavních point nové studie je, že capacocha nebyla všude úplně stejná. Kombinace látek se lišily mezi jednotlivými dětmi i lokalitami a mohly odrážet různé místní kulty, konkrétní horská božstva nebo rozdílnou roli jednotlivých obětí.

Například u osmileté dívky z Chuscha ukázala segmentová analýza vlasů proměnlivou spotřebu koky a alkoholový marker se objevil až v posledním měsíci života. To naznačuje, že příprava mohla mít několik fází a některé látky přicházely na řadu až těsně před závěrem obřadu.

Úmysly Inků z chemických stop samože dokonale nevyčteme. Nevíme přesně, co děti věděly, co jim bylo řečeno, jak jednotlivé látky vnímaly ani jestli dostaly něco dalšího těsně před smrtí, co už se v analyzovaných tkáních nestihlo uložit.

Ale studie každopádně ukazuje, že příprava obětovaných dětí nebyla jen jednoduchá etuda „vezmeme dítě a odneseme ho na horu“. Šlo o dlouhý rituální proces, během něhož se měnila strava, status, cesta i chemie v jejich tělech.

A látky, které by se dnes leckdo štítil podat děckám i na Valašsku, byly u Inků součástí cesty, na jejímž konci už bohužel žádná cesta zpátky nebyla.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]