TLDR: Observatoř Very Rubinové objevila za Plutem nový ledový svět o odhadovaném průměru asi 600 až 1500 km. Víc tuna.

Letos uběhlo již 20 let od okamžiku, kdy astronomové vyškrtli Pluto ze seznamu devíti planet. Primárním impulzem byl objev dalších velkých těles za Neptunem, zejména Eris, který donutil astronomy rozhodnout, co vlastně ještě planeta je a co už není. Výsledkem bylo nejen sesazení Pluta, ale také vznik nové kategorie trpasličích planet…

A bylo jenom otázkou času, než začne narůstat i množina těchhle planetárních prcků. Fčil se zdá, že jsme možná narazili na dalšího pořádného kandidáta – zbrusu nová Observatoř Very C. Rubinové totiž za Neptunem objevila velké transneptunické těleso, které se mohlo předchozím průzkumům schovávat celé roky!

„Co jsme vlastně našli?“

Objekt dostal zatímní označení 2026 ED138 a aktuálně se nachází přibližně 46 astronomických jednotek od Slunce. To znamená 46násobek vzdálenosti Země od Slunce – a také větší vzdálenost, než činí průměrná vzdálenost Pluta!

Jeho samotná oběžná dráha je trochu jiná – hlavní poloosa činí asi 43,1 AU, takže během oběhu mění vzdálenost od Slunce. Oběžnou rovinu má navíc proti hlavní rovině Sluneční soustavy skloněnou asi o 24°. Objekt se pohybuje poblíž orbitální rezonance 12:7 s Neptunem, podobně jako Haumea, byť zatím není jisté, zda je v ní skutečně dlouhodobě zachycen…

To podstatnější je ale jeho velikost. Z jasnosti tělesa a různých možných hodnot odrazivosti povrchu vědátoři odhadují průměr na přibližně 610 až 1530 kilometrů. Pokud by jeho povrch odrážel kolem 10 % světla, což je rozumný středový odhad, vycházel by průměr asi na 970 kilometrů!

„Takže je to fakt trpasličí planeta?“

To zatím nevíme. Jednou z hlavních podmínek je, aby bylo těleso dostatečně hmotné na to, že jej vlastní gravitace vytvaruje přibližně do kulového tvaru – fyzikálně řečeno do hydrostatické rovnováhy. A ledová tělesa o velikosti kolem tisícovky kilometrů už by kulatá být měla…

Ale problém je, že zatím neznáme přesně ani jeho průměr. Rozmezí 600 až 1500 kilometrů je tak široké proto, že nevíme, jak moc jeho povrch odráží světlo. Malý a hodně světlý objekt totiž může na obloze vypadat stejně jasně jako větší, ale tmavší.

Astronomové proto potřebují další měření – například v infračerveném záření nebo při zákrytu vzdálené hvězdy – která by velikost zpřesnila. Pokud se však kulový tvar a odpovídající velikost potvrdí, mohl by se ED138 připojit k pětici trpasličích planet, které dnes Mezinárodní astronomická unie oficiálně uznává: Ceres, Pluto, Eris, Haumea a Makemake!

„Proč jsme tak velkou věc nenašli dřív?“

Poněvadž vesmír umí občas fakt dobře používat kamufláž! 2026 ED138 leží na obloze relativně blízko roviny Mléčné dráhy. A tam máte v jednom obrazu takový kotel hvězd, že hledání slabého pomalu se pohybujícího bodu připomíná hledání pohybujícího se zrníčka písku na pláži – který je navíc celý složený z jiných svítících zrníček!

Rubinova observatoř ovšem svůj desetiletý průzkum jižní oblohy teprve pořádně rozjíždí. Přesto už v jejích datech vyskočil objekt, který může patřit mezi největší známé světy za Neptunem – a schovával se nám před nosem celé roky jen proto, že ležel v nepříjemné části oblohy…

Pokud takhle nachází nové světy už na začátku, za pár let bude mít Pluto ve své širší rodině dost možná takový počet známých příbuzných, že z toho tradiční planety budou rudnout závistí.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]