TLDR: Velká observační studie z UK Biobank naznačuje, že problém není jen počet hodin denně, ale i jak dlouhé bloky sezení skládáme. Studie tuna.

Všichni tak nějak asi víme, že celodenní sezení není pro tělo zrovna požehnání. Nyní ale studie v PLOS Medicine vyčíslila, jak velký je to problém z hlediska rizika nádorových zhoub!

Vědátoři pro své závěry analyzovali data více než 91 tisíc lidí z UK Biobank. Účastníci měli průměrný věk 56 let, neměli v minulosti rakovinu a 7 dní nosili na zápěstí akcelerometr, který měřil jejich pohyb a sezení. Poté autoři sledovali jejich zdraví přibližně po dobu 12 let…

„Jak detailně to šmírovali?“

Rozlišovali přitom dva typy sedavého chování – prodloužené sezení v blocích trvajících 30 minut a déle vs. přerušované sezení, tedy pasáže rozbité aktivitou. A u toho se ukázal rozdíl, poněvadž ne všecko sezení je pro tělo stejné peklo!

Každá další hodina denně strávená v prodlouženém sezení byla spojena s 9% vyšším rizikem úmrtí na rakovinu. Souvisela také s 3% vyšším rizikem diagnózy rakoviny a s 5% vyšším výskytem nádorů spojených s obezitou a diabetem 2. typu…

Tohle je nepříjemné hlavně proto, že moderní život je v zásadě dobře organizované sezení s přestávkami na přesun k jinému sezení. Sedíme u práce, sedíme v autě, sedíme u jídla, sedíme u seriálu a pak si na chytrých hodinkách přečteme notifikaci, že bychom se měli hýbat, zatímco sedíme!

„Nějaké pozitivnější zprávy tam nejsou?“

Inu, zdá se, že naopak přerušované sezení vypadalo podstatně lépe. Každá hodina takového „rozbitého“ sedavého času souvisela s 18% nižším rizikem úmrtí na rakovinu a 6% nižším rizikem celkového výskytu rakoviny!

Důležité je, že nemusíme mluvit hned o maratonu, CrossFitu nebo tom typu člověka, který v šest ráno běhá v reflexní vestě a budí v okolí nedůvěru. Studie naznačuje, že i krátké vstávání, pár minut chůze, protažení nebo rozbití dlouhého sedavého bloku může mít smysl.

Jistě furt neplatí, že krátká procházka magicky vynuluje negativa sedavého zaměstnání – ale zároveň může při opakovaném provádění, v rámci mnoha let nakonec dlouhodobě reálně hrát roli!

„No ale proč?“

Musíme si osvěžit kapku evoluční historie. Existují samože druhy, které se mohou válet na kavalci mnoho hodin denně a nemá to na ně podobně negativní projev – protože se jejich těla na podobný způsob neaktivity dlouhodobě vyvinula!

Naše sezení je ale vlastně evolučně extrémně mladý „vynález“ – po většinu dějin se lidé vyvinuli jako tzv. perzistentní lovci, kteří velkou část dne chodí za svou kořistí, možná krátce běhají, a mezitím dost polehávají. Židle nebo nějaká její je tu s námi sotva pár tisíc let – a i po většinu nich byla většina populace během dne dost na nohách, protože obdělávala políčka.

Možná, že pokud bychom dalších 100 000 let (spíše déle) strávili sezením, selekce by odstranila lidi, kterým to nedělá dobře na zdraví – na to ale jaksi ještě nedošlo, takže jsme druh vyvinutý pro pohyb, který ovšem většinu času denně tráví staticky v pozici, která pro nás není přehršle přirozená. To má logicky i otisk na našem zdraví, či spíše nezdraví…

„No a není to jen korelace?“

Je. Jde samože pouze o observační výzkum – korelacenerovnásehnedkauzalita – takže z toho nelze vyvozovat absolutní závěry. Lidé, kteří dlouho sedí bez přerušení, mohou mít i jiné rizikové faktory – horší zdraví, méně pohybu obecně, jinou práci, jiný příjem nebo jiné návyky. Autoři se část z toho snažili statisticky ošetřit, ale nikdy to v podobných případech nejde absolutně.

Výsledek ale i tak zapadá do celkového obrazu toho, že lenoši ponejvíce spěchají do Valhally. Furt tu tedy zůstává věc, kterou si všichni můžeme vzít k srdci – když už sedíme v robotě i mimo ní, zkusme sedět míň souvisle. Zvednout se jednou za půl hodiny není hrdinství, ale minimální nutná údržba našeho chátrajícího smrtelného zevnějšku!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]