TLDR: Ukrajinské drony přišly o spojení nad 160 km/h – není jasné, nakolik omezení stále platí, ani kdo ho nařídil. Zdroje v článku.  

🛰️ V nějaké příčetnější realitě bych tu dneska postoval memíky ohledně „létajícího“ Roadsteru z páteční prezentace – bohužel, v takové realitě nežijeme, a tak si namísto toho dáme jiné a kapku významnější „raketové“ téma!

Na východ od našich hranic – aspoň prozatím – probíhá největší revoluce ve způsobu válčení nejméně od první světové války. Během čtyř let se drony z užitečného doplňku na Ukrajině staly zásadním nástrojem vedení války – a navzdory rychlému rozvoji umělé inteligence (yay…) je proto neméně důležité i spojení s drony…

„Tak spojení je rádiem, ne?“

No, ne. Byť lze řešit i alternativy, klíčovým jsou dneska satelity. A jak křehké při tom stále může být, Ukrajina zjistila 14. října, když její vojenské terminály Starshield – vojenské služby fungující v rámci konstelace Starlink – začaly ztrácet spojení při vyšších rychlostech. Limit kolem 160 km/h (100 mph…) zasáhl jak útočné drony, tak i záchytné a zcela obranné stroje, které sestřelují ruské náletové drony.

Dobrou zprávou je, že už 15. října Ukrajina oznámila obnovení spojení – rychlostní limit 160 km/h však podle pátečních informací zůstával v platnosti. Byť Musk tvrdí, že Starshield jako vládní/vojenskou službu omezil Trump, Telegraph dneska napsal, že s tím za Trumpem původně přišel Musk. Reálně je to v situaci, kdy Musk pumpuje Trumpovi skoro 300 míčů do aktuálních voleb nicméně skoro jedno…

„Tak mě Ukrajina netankuje…“

Především je však pro kohokoliv situace „obrana proti ruské invazi byla ochromena poté, co její služby vypnul majitel americké orbitální konstelace“ zajímavým vývojem vojenské industrializace orbity! Kdybych tuhle větu přečetl někomu v roce 2019, nejspíše my mi řekl, že jde o premisu ze sci-fi – první satelity konstelace Starlink odstartovaly právě v únoru 2019 a navzdory zdravé porci skepse i problémům pro astronomy si vybudovaly zjevný monopol pro poskytování globálního připojení k internetu!

Ve světle jak nynějšího ukrajinského záškubu, tak i o pár měsíců staršího ruského (po omezení Starlinků zase na jejich straně), je evidentní, že podobná konstelace je pro obranné účely zásadní nástroj! Rusko ostatně samo pracuje na vlastní analogické konstelaci, která by byla schopná srovnatelného spojení nikoliv v globálu, ale aspoň potřebných segmentech fronty.

„Evropa nic nemá?“

V Evropě, vzhledem k americké nevypočítatelnosti, by bylo také záhodno nakopnout (ideálně jinam, než do varlat) vlastní vývoj alternativy. EU sice není v tomto ohledu zcela bezzubá – už provozuje GOVSATCOM, systém sdílení evropských satelitních kapacit – ale dlouhodobou odpovědí má až být evropská síť IRIS² s plánovanými 348 družicemi. První starty se očekávají od roku 2029 a jelikož stále nemáme vlastní znovupoužitelný nosič na úrovni Falconů 9 ani nového čínského Long March 10B, bude to tím pomalejší a dražší…

Mohli bychom se samozřejmě zamýšlet i nad tím, co to o dnešní Americe vypovídá, že její spojenci musejí plánovat vybudování vlastních analogických systémů, když se na ty americké nejde spolehnout – to bych ale opakoval, co už zaznělo v posledním týdnu všude jinde možně.

Na každý pád tento týden po americkém „výpadku“ vlastní rakety i družice přestaly definitivně platit za kuriozitu – a staly se novým, a na Starém kontinentu bohužel stále nedostatečně vybudovaným, pilířem bezpečnosti mnoha států i na Zemi.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]