TLDR: Baterie s pevným elektrolytem budou testovány pro pohon velkých letadel na regionálních linkách dlouhých 750 až 1000 kilometrů. Inspirace u kemů tuna, zdroj tuna.

Letectví je furt spalovač mrtvol (fytoplanktonu, který kdysi padl, aby se uložil jako ropa), ale nemusí být nafurt!

Proudový motor totiž furt vyžaduje spalování, aspoň dokud neuděláme nějakou portable fúzi, což zabere asi nějaké to století. Ale vrtule mohou být točeny i elektrikou! Na dohled jsou tak i skutečná elektrická letadla… neboli el-letadla… či rovnou eltadla!

„Cool, tož v čem je háček?“

Inu, elektrické dopravní létání zatím naráží hlavně na hmotnost baterií. Klasické lithium-iontové články mají pro letadla příliš nízkou energetickou hustotu ku své váze– šťávy to dává málo, kilogramů moc…

U auta je těžká baterie otrava, ale pořád ji vozíte po silnici. U letadla však každé kilo navíc bolí víc než když po dovolený lezete na váhu. Letecké palivo má proti bateriím brutální výhodu v energetické hustotě. Navíc jak se spaluje, ergo letadlo postupně lehne. Baterie se při letu neodlehčí, i když je vybijete.

Ledaže se sáhne po nových baterkách, které dovolují nové kombinace matrošů – jako třeba lithium-keramice!

„Co slibujou ty lithium-keramické baterie?“

Tchajwanský výrobce ProLogium a nizozemská Elysian Aircraft fčil chtějí prověřit lithium-keramické baterie s pevným elektrolytem. Cílem jsou systémy s hustotou 320 až 420 Wh/kg, což by podle firem mohlo stačit pro elektrické lety na vzdálenost 750 až 1000 kilometrů…

Pevný elektrolyt je tady důležitý, protože klasické lithium-iontové baterie používají kapalné elektrolyty, které mají své limity v bezpečnosti, konstrukci i energetické hustotě. Lithium-keramické baterie ProLogium spadají do širší rodiny solid-state baterií, kde se kapalná část nahrazuje pevným matrošem.

Teoreticky to může umožnit vyšší hustotu energie, lepší tepelnou stabilitu i bezpečnější konstrukci!

„Teoreticky fungoval i komunismus, Marge!“

No právě nynější spolupráce to má ovšem prověřovat i v praxi! Pravda, zatím je jen ve fázi memoranda, takže žádné mega posunutí k realizaci. Firmy budou však již ověřovat, zda lze baterie začlenit do leteckých elektrických systémů bez zásadních konstrukčních úprav a jestli projdou přísnými limity bezpečnosti, velikosti a hmotnosti.

Cílem nejsou jen samotné články, ale celé moduly a packy – tedy už ta úroveň, která má v reálném letadle nést i obaly, chlazení, ochrany, elektroniku, kabeláž a bezpečnostní redundance. A i pokud to funguje, bude trvat nejmíň dekády, než to budeme vědět. A bylo by to nejspíš hlavně o krátké regionální a vnitrostátní linky. I to by ale v letectví byla docela velká věc!

Rozsah 750 až 1000 kilometrů totiž nezní jako mnoho, když jste zvyklí na mezikontinentální trysková monstra – ale pro regionální dopravu je to docela zajímavá a rostoucí kategorie! Plus: technologie se asi doslova neposune kupředu bez menších skoků – třeba s nimi časem přeskočí i současná létající krematoria (fytoplanktonu)!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]