TLDR: Astronomové našli obří kuželovitou prázdnotu v chladném plynu u Sagittarius A*, která může být stopou výtrysku nebo větru ze supermasivní černé díry. Studie tuna.

I když mají pověst vysavačů na úrovni hafana, který už nejméně pět minut hladověl, jako obvykle v případě pověstí není tohle označení úplně správně!

Černé díry totiž rozhodně nežerou úplně tiše. Když do nich padá materiál, okolní procesy mohou paradoxně také vytvořit proudy energie a plynu vedoucí směrem ven od černé díry! A tyhle výtrysky alias jety alias větry mohou být extrémně mocné!

Jenže když jste jim blízko, tak se to celé taky překvapivě blbě pozoruje…

„Proč by černá díra něco vyfukovala?“

Samotná černá díra samože neříhne ven světlo jako kosmický drak – respektive, skrze Hawkingovu radiaci taky něco emituje, ale to teď můžeme ignorovat, poněvadž to dělá (z našeho pohledu) velmi, velmi pomalu. Z tohoto pohledu platíá, že jakmile něco překročí horizont událostí, šlus!

Jenže bordel kolem ní – plyn, prach, magnetická pole a akreční tok – se před pádem zahřívá, víří a přeměňuje gravitační energii na radiaci i pohyb. To je jeden typ pohybu – a naše galaxie je vlastně takový o dost „rozšířený“ akreční disk. Není to však jediné víření.

Část materiálu také místo definitivního sežrání může být urychlena pryč podél obou pólů černodíry. Její okolí je extrémně efektivní motor, a jelikož nic nikdy není stoprocentní, některé částečky spirálovitě padající dolů nakonec mohou být naopak vymrštěny fuč – a to občas v takovém kvantu, že tyhle polární výtrysky mohou měnit osud celých galaxií!

„No a vidíme to u nás?“

Inu, uvážíme-li význam výtrysků, o to překvapivější asi je, že u centrální černé díry Sagittarius A* v nitru naší galaxie se nic takového dlouho nedařilo najít! Problém ovšem je, že důkaz se hledá taky dost blbě – protože koukáme na centrum galaxie skrz prach, plyn a bordel galaktické roviny…

Tým z Northwestern University proto fčil použil pět let dat z radioteleskopu ALMA a po odečtení záře černé díry našel obří kuželovitou oblast téměř bez chladného molekulárního plynu. Energie potřebná k jejímu vytvoření podle autorů nevychází jen z okolních hvězd – ukazuje tak zpět na černou díru!

Důležité je, že nejde jen o jednu hezkou díru v mapě. ALMA ukázala absenci chladného plynu, zatímco rentgenová data z Chandry ukazují, že stejná oblast je vyplněná horkým plazmatem. To docela sedí na scénář, že horký vítr ze Sagittarius A* buď studený plyn odfoukl, nebo ho zahřál natolik, že už se v daném typu pozorování neukazuje…

„Proč to trvalo půl století?“

Sagittarius A* je sice naše nejbližší supermasivní černá díra, ale zároveň se schovává v jednom z nejhorších pozorovacích bordelů na obloze. Navíc sama na radiových vlnách proměnlivě září, takže slabé struktury kolem ní se v datech snadno ztratí. Autoři proto museli její vlastní proměnlivou záři odečítat v krátkých časových intervalech, aby vůbec uviděli jemnější mapu okolního plynu…

Nic taky neusadňuje, že naše supermasivka je taková slušnější a méně hladová. Jí vytváření vítr má být slabší než u dramatických galaktických výtrysků, ale aktivní nejméně 20 tisíc let – což se ale tak nějak čekalo, kdyby Sagittarius A* žral a tedy i stříkal hodně, poznali bychom to, poněvadž velmi aktivní jádra galaxií generují i hodně radiace… Takže bychom byli mrtví / nikdy nevznikli!

Snad právě tou (dosavadní?) podvýživou může nitro naší galaxie vytvářet vhodné podmínky pro uhlíkové formy života, jako jsme vy, já anebo váš domácí mazlíček…

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]