MKN (Moc kecu, nečtu): Vědatoři z Ostravske univerzity proklepli 131 cypu od pravěku po středověk a je to jasne: předci Maďaru se přitahali z jihu Uralu. Studie tuna.
Možná víte, že Maďaři – národ, který obohatil svět o Čardáš, Evropu o pikantní kuchyni a studenty jazyků o noční můry, v době svého příchodu připomínali spíše Dothraki ze Hry o trůny… Protože mnohými znaky chování připomínali Huny. Co přesně ale o jejich historii víme, a jak fér je tohle přirovnání? Odkud do Evropy přišli?
Na tyhle otázky odpovídá nová studie vědátorů a vědátorek z Ostravské, Harvardovy, Eötvös Lorándovy univerzity a dalších institucí.
Nejdříve prohrabem hlínu…
Jejich výzkum začal vykopáním 131 jedinců z 40 archeologických lokalit v oblasti Uralu a 11 lokalit v okolí Karpatské pánve. Hrobokopové neměli pouze široký geografický záběr, ale taky ten časový. Nejstarší hroby pocházely z doby bronzové, asi 1300 let před naším letopočtem, ty nejmladší ze 14. století letopočtu našeho. Tedy velmi zhruba od období trojských válek po éru Karla IV.
Nebožtíkům, jejichž životy dělily více než dva a půl tisíce let, se autoři a autorky studie podívali na zoubek… tedy spíše do genetické výbavy. Každý z nás v jádrech buněk nese DNA – kompletní návod na výrobu všech proteinů, které nás tvoří. Naše DNA je jedinečná. Ani jednovaječná dvojčata ji nemají stejnou, i když velmi podobnou!
Určité úseky naší DNA se totiž při jejím kopírování (k tomu dochází při každém dělení buňky) můžou lehounce změnit. Tyto rozdílné úseky (SNP – krátké nukleotidové polymorfismy a sdílené úseky IBD – identical-by-descent) mohou sloužit jako jedinečný otisk prstu, ale taky jako identifikátor příbuznosti. A aby to nebylo moc jednoduché, markery se navíc drobně liší i mezi jednotlivými generacemi…
Vědátoři a vědátorky analyzovali geny jedinců z Uralské oblasti (A) a z okolí Karpatské pánve (B). Barevné značky popisují konkrétní ekoregiony (D) a jejich rozložení v čase – od doby Bronzové až po 13. století našeho letopočtu (C). Zdroj: Gyuris et al., Cell 2025
Daleká cesta za domovem
Takovéto genové markery vašich prarodičů se liší od markerů vašich rodičů. Jsou buď kratší nebo se tato část DNA trochu liší. Vaše markery budou nejpodobnější markerům vašich rodičů a sourozenců, od prarodičů se už budou lišit více. To je další stopa v hledání dávných kořenů!
Autoři a autorky studie SNP a IBD markery zmapovali, srovnali, projeli odzadu dopředu i nazpátek s cílem vytvořit z nich mapu příbuzenské sítě v průběhu studovaných časů. Zajímalo je tak především, odkud pocházeli praprapradědové & a prapraprabáby středověkých obyvatel dnešního Maďarska.
Když tohle srovnání vyplivlo výsledek, ukázalo, že předci obyvatel Karpatské kotliny sdíleli nejvíce genetických markerů s Karjakupovskoukulturou z jižního Uralu.Jeden z autorů, Leonid Vyazov z Katedry biologie a ekologie Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity, k tomu zmínil, že podle těchto genetických vazeb musela migrace proběhnout velmi rychle. A to v rámci pouhých několika generací!
Na scénu přichází lingvisti
Krom archeologů a molekulárních genetiků se na objevu podíleli lingvisté. Podle slovologů by totiž Maďarština mohla pocházet právě z Uralu. Jazyk se totiž vyvíjí a s časem se může měnit…
Dalším dokladem jsou pak cestopisy středověkých cestovatelů, kteří si to kolem roku 1230 došupajdil až na Ural. Maďarský mnich Julian tvrdil, že dorazil do místa zvaného Magna Hungaria – Velké Maďarsko. Popisoval ho jako pravlast Maďarů, kde se mluví podobným jazykem. Tento zdroj byl však brán s určitou rezervou. Nyní ale máme data, které existenci této pravlasti nepřímo dokazují!
Archeologie, ligvistika a genetika je silné kombo! Zdroj: Marvel Comics, PrůvodceBudapeští.cz, vlastní
„A co vliv Hunů?“
Máme tedy před sebou jasnější příběh přesunu obyvatelstva z Uralu do středu Evropy. Výzkum taky řeší hypotézu, podle které byly klíčovým genetickým vlivem kmeny z euroasijských stepí, jako jsou Hunové. Podle nových dat byl ale potvrzen silný vliv uralské karayakupovské lokality.
Přestože prokazatelně docházelo k obohacení genofondu středověkých Maďarů lidmi přicházejících z východu, pravděpodobně nešlo o až tak významný vliv. Nová studie do této hypotézy nehází přímo vidle, spíš jen vidličky.Což samože neznamená, že relativní absence příbuznosti cokoliv ubírá středověkým maďarským nájezdům a tudíž nevedla svého času ke srovnávání s jinými pleniči – jakkoliv to dnes už působí poněkud neaktuálně!
Ale krom příběhu PraMaďarů tenhle výzkum krásně ladí i s příběhem moderní vědy – obory, které k sobě mají zdánlivě daleko – archeologie, genetika a lingvistika – spolu dokáží velké věci, které občas doplní náš guláš v historii podobně pikantně jako to směs papriky, kmínu a pepře umí i s těmi na našich stolech!
Tohle jsou možné migrační trasy raných maďarských skupin z Uralu do Karpatské kotliny. Časová osa ukazuje pohybu mezi 1. a 10. stoletím. Zahrnuje i klíčové milníky – první maďarské osídlení v Karpatech a cestu mnicha Juliána. Artefakty z obou oblastí jsou si taky skoro jak vejce vejci, že?
[Filip Šlapal, LL]
Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]
