Kůň, neasik. Zdroj: PickPik

Zdroj obrázku:

PickPik

Koně vycítí lidský strach (z potu)

TLDR: Lidský strach a radost mohou koníci podle nového testu vycítit jen podle pachu potu. Když „ucítí strach“, jsou opatrnější, nervóznější a fyziologicky ve střehu. Emoce se tak mezi druhy přenášejí i bez jediného pohledu. Studie tuna.

Byť status „nejlepších přátel člověka” slízli hafani, faktem je, že v mnoha ohledech jsme jím měli počastovat spíše koníky! Díky jejich hřbetům vznikl reálný dálkový obchod, jejich svaly poháněly zemědělství i válčení – až s příchodem fosilních paliv jsme na to všecko poněkud pozapomněli. Ale tisíci lety trénované instinkty zmizet nestihli…

Koně byli po tisíciletí šlechtěni nejen na sílu a vytrvalost, ale i na čitelnost chování a citlivost na lidské signály. Zatímco u psů se podobná schopnost přenosu emocí často vysvětluje jejich predátorským původem a sociálním životem ve smečkách – u koní jde spíše o adaptaci kořistního zvířete, které muselo být extrémně citlivé na jakékoli známky nebezpečí v okolí. A podle nedávného pokusu to v nich přetrvává – citlivý koňský čumák totiž zřejmě umí vycítit z potu jak radost, tak i strach!

„Jsou nějaká zvířata, která to taky umí?”

Psi to zvládají rovněž! Ale výzkum publikovaný v PLOS One ukazuje, že ani koníci nejsou pozadu! Vědátoři v rámci experimentu testovali, jestli koně dokážou rozeznat lidské emoce čistě čichem – bez mimiky, hlasu nebo řeči těla.

Tahle metodika je důležitá, protože vylučuje běžné kanály, přes které si zvířata obvykle „čtou“ člověka. U koní je dobře zdokumentované, že reagují na výraz obličeje, tón hlasu i držení těla. Zde ale vědátoři chtěli zjistit, zda existuje ještě hlubší, automatický mechanismus, který funguje i tehdy, když jsou všechny tyto signály odstraněny.

Posbírali pot od 30 dobrovolníků ve dvou stavech – při sledování hororu (bijáku Sinister) a při sledování pozitivních, uklidňujících videí (ty nepopsali, ale hádám, že šlo o kočičky na Instáči). Tyhle vzorky pak vložili do speciální masky, kterou dostalo 43 velšských klisniček.

Jedna skupina „čichala strach“, druhá „radost“, třetí byla kontrolní – bez lidského pachu…

Koně nejsou pro útlicitné! Zdroj: 20th Century Fox, Public Domain, vlastní
Koně nejsou pro útlicitné! Zdroj: 20th Century Fox, Public Domain, vlastní

„A to je celé?”

Nope – až pak přišly další testy: péče o srst, náhlé otevření deštníku, kontakt s člověkem a zkoumání neznámého objektu. A koně vystavení pachu strachu byli během jejich konání znatelně nervóznější! Více se lekali, déle zírali na nové věci, měli vyšší tep a méně se přibližovali k lidem. A pozor – neviděli přitom žádného vystrašeného člověka, reagovali jen na chemické signály!

Z fyziologického hlediska šlo o klasickou stresovou odpověď – zvýšenou aktivaci autonomního nervového systému, zrychlený srdeční rytmus a zvýšenou pozornost vůči okolí. To naznačuje, že pach strachu není pro koně neutrální informací, ale biologicky relevantním signálem potenciální hrozby.

Autoři sice přesně neurčili, které molekuly za reakci mohou, ale je jasné, že lidský pot nese nějaký emoční „podpis“, který koně čtou bez problémů. Jeví se tak pravděpodobné, že emoční komunikace mezi druhy není jen vizuální nebo behaviorální, nýbrž i chemická.

„A tak to se tušilo, ne?”

Jasně, chemická komunikace uvnitř jednoho druhu je normální a evolučně zřejmě vlastně nejstarší – a nejspíš i mezidruhová. Ale jako lidi máme tendenci ji tak nějak podceňovat, protože pro nás čich hraje spíše vedlejší roli. Pro koně, jejichž přežití historicky záviselo na včasném rozpoznání stresu ve stádě i okolí, však může jít o klíčový smysl.

Má to ostatně i velmi praktický dopad – pokud je jezdec nebo ošetřovatel nervózní, kůň to pozná, i když se snaží být v klidu. To může ovlivnit trénink, bezpečnost i welfare zvířat. Ergo klid koníka často začíná klidem člověka.

Domestikace zjevně ani neznamenala, že by koně „otupěli“. Spíš se zdá, že se naladili na naše emoce ještě víc, než jsme si mysleli – zasloužili by si tak přinejmenším aspoň status když ne nejlepšího, tak aspoň nejvěrnějšího přítele člověčiny!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]

Reklama

Reklama