TLDR: Vzestup i pád mayských měst kolem roku 800 určovala kombinace klimatu, konfliktů, propojení mezi regiony a zemědělských inovací – a že lidé města opouštěli tehdy, když se zlepšily podmínky na venkově. Studie tuna.
Hiphopování o kolapsech civilizací patří mezi populární kratochvíle západní kultury už po staletí – a možná proto se často nabízí jedinovysvětlení typu „sucho = konec civilizace“.
Právě takhle byl nahlížen i kolaps klasického věku u Mayů – nová práce ale ukazuje, že realita je (tradičně) pestřejší, než jak zní naše simplifikované odhady…
„Kdy se to stalo?”
Klasický kolaps proběhl v 9.–10. století, dlouho jsme ho spojovali hlavně s klimatickým stresem vlivem – chvilka napětí – sucha. A třeba metropole Tikal byla opuštěna přesně v téhle éře. Jenže nová data z oblasti Laguna Itzan ukazují zvláštní paradox: v Itzanu žádné sucho nebylo. A přesto zdejší populace mizela ve stejnou dobu jako v oblastech postižených vysycháním.
Výzkumníci vzali archeologická data, záznamy o konfliktech, klimatické proxy i zemědělské investice a nacpali je do modelu populační ekologie. Vyšlo jim, že (de)urbanismus Mayů reagoval na stres (klima, válku), ale výsledný kolaps nebyl jen lokální problém – šlo o dominový efekt v hustě propojené síti měst…
Mayové, kolaps, Maya, Zdroj: CBS, Eidos, Mundo Maya/CC BY
„Jak to zjistili?”
Itzan ukazuje prudký pokles populace bez známek sucha. Zároveň mizí stopy zemědělství i osídlení. Může za to zřejmě skutečnost, že osídlení Mayů nebyli ostrovy. Města byla spojená obchodem, aliancemi i politickou ekonomikou. Když se centrální nížiny začaly hroutit vlivem sucha, válek a rozvratu dynastií, propad se přenesl i tam, kde klima zůstalo stabilní.
Paradoxní je, že kolaps v mnoha částech říše vůbec nemusel vypadat kolapsovitě – některé části venkova naopak naznaly boom! Jiné konfigurace téhož modelu totiž ukazují tak\ to, že během období lepšího klimatu se venkov stal atraktivnější – menší přelidnění, nižší náklady, volnější struktura. Proto mnozí lidé migrovali ven, pryč z města. Někdy tak úprk z některého města (nepostiženého suchem, ale postiženého horší ekonomikou vlivem sucha) mohl vypadat až idylicky…
Kolaps civilizace bývá spíše pšouk nežli pecka. A asi nejen u Mayů. Zdroj: MJ/OpenAI/vlastní, Barrandov Studio
„To ale nezní moc jako kolaps…”
Protože kolaps není osudová rána bleskem, ale systémová transformace. Může vzniknout jak v důsledku tlaku (sucho, války), tak v důsledku rozpojení sítě, když se hroutí její klíčové uzly. Itzan měl vodu – ale přišel o okolní obchodní partnery, o stabilitu a o dynastický řád, na kterém závisel.
Pro velkou část populace tenhle kolaps znamenal jen přesídlení jinam. To ale neznamená, že šlo o fajn zkušenost. Mayský exodus za venkovským životem taky pořád znamenal „zmizení“ minimálně 50 % populace – což potvrzují radiokarbonové odhady celé nížiny. K degradaci okolní krajiny a úpadku infrastruktury přispěla i skutečnost, že regionální sítě se hroutily jako domino.
A to je vlastně pointa: kolaps Mayů nebyl jen o klimatu, ale o tom, že velký propojený systém má velké propojené problémy. Takže i když je takový systém také dost odolný, při problémech na více místech najednou se všechno začíná hroutit – a to může proběhnout setsakra rychle…
Nevím, jak vy, ale já jsem teď už mnohem klidnější!
BONUS: Co byl nejhorší kolaps dějin?
Ač samože neexistuje jediný „nejhorší“ společenský kolaps, protože to je subjektivní pojem, kolaps pozdní doby bronzové kolem roku 1200 př. n. l. je rozhodně unikátním příkladem rychlého rozpadnutím propojených civilizací (mykénské, chetitské, ugaritské) v důsledku klimatických změn + invazí (mořských národů) + vnitřních sporů a selhání systému, což vedlo k době temna o dost temnější, než byla ta ranně středověká.
[Ladislav Loukota]
Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]
