TLDR: Analýza 70 starověkých koček ukazuje, že ačkoliv levantské divoké kočky mohly být pro proces domestikace užitečné, kočky domácí na kontinentu rozšířili až Římané. Studie tuna.

Felisátka možná nemají pověst největších přátel člověka, ale rozhodně platí za přátelé nejméně předpokládaných! A platí to i v rámci nové studie stopující jejich šíření světem…

Zdá se totiž, že v Evropě se čičiny objevily až před 2000 lety – což je o dost později, než se doposud předpokládalo!

„Kdy se to čekalo doposud?“

Nejstarší nálezy koček v Evropě pochzejí z 5. století př. n. l. a sahají do starověkého Řecka – jde však typicky jenom o nepřímé náznaky přítomnosti koček, jako je jejich zobrazení na vázách. Což, uvážíme-li, že vázy zobrazují jak domestikované biočichy (psy, osly), tak divoké biočichy (delfíny, chobotnice…), zjevně má svá úskalí. 

Genetické studie mohou proto vrhnout na šíření koček lepší světlo, ale aby ani to nebylo tak snadné, zdá se, že kočky se šířily ve více vlnách – a ty starší byly ještě svázány spíše s kočkami divokými. Ty, podobně jako dnes mývalové, sice procházeli procesem domestikace – žily poblíž lidských sídlišť ve smíru – ale ještě nešlo o soužití podobnému tomu dnešnímu. 

Pro novou práci proto vědátoři analyzovali DNA 70 starověkých koček z Afriky, Turecka a Evropy – a odhalili tak významný rozdíl mezi původními levantskými divokými kočkami, které se v Evropě mohly objevit již před 6000 lety, a mezi kočkami domácími, které dle závěů dorazily až před 2000 lety…

„Odkud je teda kočka domácí?“

Moderní domácí kočka alias Felis catus pochází z africké divoké kočky alias Felis lybica. Levantské kočky jim mohly umést cestičku. Autonomně lovily hlodavce v našich sídlech, my jsme je tolerovali, protože to pro nás bylo výhodné.. Ale vypadá to, že kočky domáci nepřišly z Levantu a Anatolie, ale dorazily do Evropy až z Egypta.

Díky zlepšení sekvenačních metod pro starověkou DNA, které umožnily zrekonstruovat genomy i z velmi starých vzorků, vedátoři odhalili i několik pěkných pikanterií. Například kočky ze Sardinie nejsou zdivočelé domácí kočky, ale samostatná linie příbuzná severoafrickým divokým kočkám, přivezená před 2200 lety!

Také to naznačuje, že třeba starověký hrob z Kypru s člověkem a kočkou nemusí znamenat, že šlo již o domácí mazlíčka! Nevíme samozřejmě, zdali některé levantní kočky nebyly již krotší nežli jiné – domestikace neměla jasnou hranici ani u Felis catus – ale půsbí pravděpodobně, že neolitické soužití s kočkami se (s přivřením očí, uší, dalších otvorů) připomínalo spíše dnešní soužití s liškami… 

„Tak je to vyřešeno?“

Dané výsledky se více méně čekaly – ukazoval na ně i starší výzkum. Zbývá přesto ještě odhalit, kdy přesně začal proces domestikace! Egyptské mumie koček by mohly pomoci, ale z nich se špatně získává DNA – vědátoři proto plánují nové analýzy v rámci projektu Project Felix.

A skutečnost, že čičiny se v Evropě významněji rozšířily až za Římské říše, ne s neolitem, docela vtipně ukazuje, že skutečnou říší koček nebyli ani tak Egypťané, ale nám o dost bližší Římané! Dost možná však nejde o poslední nepředvídatelný kočičí fakt – ale co jiného ostatně od těch krasavic jiného čekat?

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]