TLDR: Analýza 20 000 songů z americké hitparády od roku 1973 do 2023 ukázala na příbytek slov souvisejících se stresem, tlakem, hněvem či úzkostí o 80 %. Studie tuna.

Je hudba dneska horší než ta dřív? Záleží asi, kterého senila se zeptáte – ale paradoxně se podle nového výzkumu zdá, že je… depresivnější! Došla k tomu srovnávačka Univerzity ve Vídni u víc než 20 000 písní z americké hitparády Billboard Hot 100 vydaných mezi lety 1973–2023…

Napříč půlstoletím tanou dva trendy – slov spojených se stresem, tlakem, hněvem či úzkostí přibylo zhruba o 80 %, zatímco výrazy popisující radost, klid nebo optimismus dlouhodobě ubývají! Nejde přitom o náhlý zlom, ale o pomalý, setrvalý trend, který se táhne napříč dekádami a hudebními styly jak turecký med!

„To je jediná změna?“

Zároveň se texty staly strukturálně jednoduššími a repetitivnějšími, ale to jsme si rozebrali už dřív. V průměru se také snižuje slovní zásoba, roste opakování stejných frází a refrénů a klesá jazyková rozmanitost.

To ale prý neznamená, že by autoři textů „hloupli“ – spíš to odráží posun v tom, jak se hudba konzumuje. Streamovací platformy zvýhodňují chytlavost, okamžitou srozumitelnost a rychlé emoční sdělení, které funguje i při letmém poslechu na pozadí. Naopak prodaných médií jaksi dlouhodobě ubývá…

„Proč na tu změnu došlo?“

To samože nevíme, ale nabízí se pár korelací, které by mohly nést i nějakou kauzální spojitost. Vědátoři si především všimli, že vývoj časově souzní s nárůstem depresí, úzkostných poruch a subjektivně vnímaného stresu v klinických i populačních datech.

Samože nejde o důkaz příčinné souvislosti – studie netvrdí, že hudba způsobuje zhoršení duševního zdraví, ani že by naopak psychická nepohoda automaticky generovala temnější písně. Spíš ukazuje, že obě křivky se hýbou podobným směrem, jako by reagovaly na společné hlubší faktory ve společnosti…

„A to to jenom šlo dolů?“

Zajímavý paradox se objevil při pohledu na krizová období. Po 11. září 2001 a během pandemie covidu lidi naopak poslouchali relativně pozitivnější a méně stresující hudbu, než by dlouhodobý trend předpovídal.

Podle autorů to podporuje myšlenku, že v akutních krizích hudbu používáme spíš jako emoční únik a regulaci nálady, nikoli jako zrcadlo reality. Jinými slovy: když je opravdu zle, nechceme si to ještě víc připomínat z reproduktorů!

„A nezáleží na příjmech?“

Ani to se s náladami nespojovalo. Ekonomické ukazatele, jako je růst příjmů domácností nebo HDP, po odečtení dlouhodobého trendu s negativitou textů významně nekorelovaly. Zdá se tedy, že kulturní nálada reaguje spíš na subjektivní prožívání nejistoty, tlaku a sociální fragmentace než na „tvrdá“ ekonomická čísla.

Autoři studie zároveň upozorňují, že populární hudba není celý hudební svět. Jde o výřez toho, co se dostane na vrchol hitparád, tedy o hudbu silně filtrovanou trhem, algoritmy a mediálními trendy. Je klidně možné, že v méně mainstreamových žánrech probíhají opačné pohyby – jen nejsou tolik vidět.

Jestli z toho plyne, že na tom nejsme psychicky hůř než dřív, nebo jen jinak, zůstává otevřené. Každopádně se ale zdá, že populární hudba funguje jako kulturní seismograf: neříká nám přesně proč se země třese, ale velmi citlivě zaznamenává, že k otřesům dochází. A to už samo o sobě stojí za pozornost!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]