TLDR. Data z Nigeru ukazují, že statistiky hrozícího hladomoru mohou předpovídat vyšší riziko sociálních nepokojů a násilí. Studie tuna.

Asi jen sekundu poté, co člověk poprvé pochopil princip kauzality a toho, že po příčině následuje následek, ho taky napadla navazující myšlenka – co vše se tímto způsobem dá předpovídat?

Psychohistorii jako od Asimova úplně nemáme, ale nedávná studie na příkladu Nigerie ilustruje, že směrem k lepším predikcím budoucnosti přece jenom děláme malé krůčky kupředu…

„On někdo zkoumá věštění budoucnosti?“

Ano a ne. Prakticky nikdo (krom řešitelů pseudovědy) dneska samože neštuduje věštění jako takové! Ale zároveň hodně týmů jaksi zjišťuje, jaký existuje vztah mezi různými tématy (třeba: cigarety, plíce, azbest…), což jim pak umožňuje činit poměrně pravděpodobné předpovědi (třeba: pokuřování cigaret s azbestovými filtry zvyšuje riziko rakoviny plic).

Fígl je v tom, že chování buněk v plicích je o něco jednodušší než chování lidí. Třeba z hlediska změny klimatu tak je předpokládáno, že vyšší nestabilita povede k většímu násilí – ale není hned přesně jasné, jak to bude probíhat.

Existují zřejmé okamžité dopady oteplování, jako je nedostatek vody a neúroda. Kromě toho i klimatický stres může nepřímo vést k násilí – postupným zvyšováním nejistoty v oblasti potravin a rostoucími sociálními napětími, které vytvářejí podmínky pro další ozbrojené násilí. Jak to funguje v praxi – a na co si dávat pozor – právě řešili autoři na ilustraci Nigerie.

„OK, na co mám dávat bacha?“

Nigérie to nemá jednoduché. Zejména její severní a severovýchodní regiony mají křehké zemědělsko-potravinářské systémy, omezené veřejné služby a přetrvávající nejistotu. Na 8,8 milionu lidí tu ohrožuje nutriční krize. Lze z toho ale zjistit víc, než jen smutné titulky pro články?

Vědátoři užili systém rovnic, abych oddělili roli podvýživy dětí v konfliktech od jiných faktorů, které nejsou snadno pozorovatelné, ale které přispívají k utváření souvislosti mezi klimatem a konflikty.

To ukázalo, že rostoucí teploty nevyvolávají násilí okamžitě. Místo toho spouštějí řetězovou reakci: tepelný stres na planetě v průběhu času zatěžuje potravinové systémy. Když selžou úrody a klesnou příjmy domácností, nejmladší a nejzranitelnější jsou často první, kdo vykazuje známky utrpení a podvýživy. Vzniká sociální napětí, které se v podvyživených komunitách může stát silným hnacím motorem – nebo ospravedlněním – pro násilí, většinou jako alternativa k získání příjmu nebo bezpečnosti.

A proto: dětská podvýživa je rizikový indikátor hrozícího konfliktu.

„Aha, to zní logicky, ne?“

Sure, ale nyní to lze dokázat (jakkoliv člověk bude věřit důkazu a/nebo zdrojům…) na datech z regionu! Autoři přímo využili ukazatele podvýživy dětí ke sledování nepřímých dopadů klimatického stresu na konflikty. To znamená, že ačkoliv i před tímto výzkumem bylo možné říct „hej, děcka, co mají hlad, asi nebudou fajn pro další stabilitu společnosti“, nyní to lze říct s vědeckou studií podporující tvrzení!

V principu nejde o to říct, že „hladomor je problém“, ale rozeznat trend směřující k hladomoru v jeho rozvoji – tak, aby bylo možné mu předejít. Nebo alespoň se připravit na to, že bude potřeba jak čelit hladomoru, tak i možnému konfliktu…

Psychohistorie to tedy zjevně rozhodně není – ale v tom, co vše umíme předpovídat, se naše kapacity zjevně zlepšují!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]