TLDR: Dost možná největší civilizační kolaps dějin nastal ve 12. století před naším letopočtem a vznikl zřejmě v důsledku vícera vlivů přírodních i lidmi způsobených. Zdroj třeba hír.

Kita, písař kdysi mocné Chetitské říše, se krčil v troskách královského archivu, zatímco země se znovu otřásala vzdáleným hřměním bitvy. Jeho ruce, kdysi pevné díky letům pečlivé práce s písmem, se třásly, když svíral hliněnou destičku – naléhavý dopis od hladovějícího vazalského státu, který dorazil příliš pozdě na to, aby měl význam. Trhy zely prázdnotou, studny vyschly a městem se jako stín šířily zprávy o neporazitelných „mořských národech“, které drtily jedno království za druhým. 

Kitova rodina, dříve hrdí řemeslníci, uprchla před týdny do hor, zatímco on zůstal věrný své povinnosti. Teď však ulice zaplavili zoufalí uprchlíci a vojáci, kteří se změnili v lupiče. Brány paláce byly prolomeny za úsvitu. Kitovým posledním činem, než opustil své místo, bylo vyrytí jediné věty na zaprášenou destičku: „Ať ten, kdo to nalezne, ví: naši bohové se odvrátili a my jsme jen prach.“ Poté zmizel v chaosu, další bezejmenná duše ve světě, který se rozpadal.

Konec světa?

Nějak tak mohl kdysi vypadat kolaps jedné z vícera do té doby nezdolných civilizací, které byly pýchou lidské vyspělosti až do 12. století př. n. l. Dnes této události říkáme Kolaps pozdní doby bronzové! Možná se po večerech bičujete úvahami, zdali i naše civilizace nesměřuje k osudu starověkého Říma – zatímco konec starověku se ale v Evropě jistě nesl v duchu zmaru a pádu do té doby vládnoucích struktur, v jistém druhu šlo také o transformaci. Nejmocnější město do té doby byl Řím – a ten se na dlouho stal nejmocnějším městěm i ve věku novém. 

Podobná dílčí kontinuita je ale něčím, co není vlastní konci doby bronzové. Ba naopak – nejenže došlo k náhlému úpadku prakticky všech vyspělých civilizací ve východním Středomoří a na Blízkém východě, ale většina z nich se z problémů nikdy neoklepala. 

Paláce Mykén, Tirynthu a dalších center byly zničeny, společnosti se rozpadly na menší rolnické komunity a ztratila se písma jako lineární písmo B. Zcela se ztratili Chetité. Rovněž Egypt čelil invazím mořských národů a vnitřním nepokojům. Faraoni jako Ramesse III. dočasně odrazili útočníky, ale po jeho smrti nastal postupný úpadek.

Samože – ne všude došlo k úplnému nebo dílčímu kolapsu. Asyrské městské státy (např. Aššur, Ninive) kolaps přečkaly, byť se dočasně stáhly. Později během doby železné došlo k rozmachu a vytvoření mocné Nové asyrské říše. Rovněž Babylon se z problémů oklepal – po kolapsu Kassitské dynastie sice i tady došlo k oslabení, ale města jako Babylón zůstala významnými centry, která se později znovu rozvinula.

Pozoruhodným aspektem kolapsu pozdní doby bronzové je navíc skutečnost, že dodnes neznáme jeho skutečný spouštěč…

Dokonalá bouře

Máme sice řadu různých teorií, ale u mnoha z nich není jasné, nakolik jde o prvotní příčinu, a nakolik naopak důsledek kolapsu. Je také zcela v pohodě možné, ba i pravděpodobné, že vícero problémů nastalo najednou – zatímco jedné krizi civilizace čelit snad mohly, celé baráži krizí už nikoliv. 

Dílčími spouštěči mohli být snad klima a přírodní katastrofy. Paleoklimatické důkazy naznačují, že v této době postihlo východní Středomoří dlouhé období sucha, velikášsky označované jako„megasucho“. Tato klimatická změna vedla k neúrodě a hladomorům, což vyvolalo obrovský tlak na zemědělsky závislé společnosti. K tomu se přidaly i četná zemětřesení, která nestabilitu ještě zhoršila.

Ať již vlivem přírodních neštěstí, či vlivem postupně se vršících sociálně-politických problémů tehdejších vládnoucích systémů narůstala také nestabilita uvnitř tehdejších států. Kombinace vnějších tlaků a nedostatku zdrojů pravděpodobně zesílila vnitřní konflikty. Zdá se, že některé oblasti zažily povstání a občanské nepokoje, které oslabily centralizované autority a učinily je zranitelnějšími vůči vnějším hrozbám. 

A pak dorazily ty vnější hrozby…

V nějaké této fázi, dost možná paralelně s nestabilními státy, došlo také na masivné migrační pohyby populací. Celé období bylo poznamenáno vpády skupin, které jsou společně označovány jako „mořské národy“ – termín pochází z Egypta, nezdá se však, že by mělo jít o jeden konkrétní národ. Mohlo se jednat o vliv jakéhosi dominového efekt, kdy kolaps jedné civilizace (např. Chetitské říše) vyvolal přesuny obyvatel, které následně destabilizovaly další oblasti. Tito námořní nájezdníci každopádně útočili na různé oblasti, což přispělo k destabilizaci a nakonec k pádu zavedených společností.

Posledním hřebíčkem do rakve pak bylo přerušení obchodních sítí. I to opět přicházelo již jako prvotní problém (sucho logicky sníží export…), ale také zde byl efekt posilován dalšími problémy. Pozdní doba bronzová byla přitom charakterizována složitými obchodními sítěmi, které umožňovaly výměnu zboží a surovin na velké vzdálenosti. Obohacovaly tak jednotlivé státy a přispívaly k jejich stabilitě. Invaze a vnitřní konflikty tyto sítě ovšem následně narušily, což vedlo k ekonomickému úpadku a nedostatku zdrojů, což dále destabilizovalo společnosti.

Největší nejasnosti panují kolem toho, zdali byly mořské národy příčinou kolapsu, nebo jeho důsledkem? Pravděpodobně obojí – mořské národy hrály roli v destrukci civilizací, jako byli Chetité nebo města na Levantě (Ugarit), ale jejich migrace mohla být i důsledkem jiných faktorů, jako byl hlad, politický chaos nebo kolaps obchodních sítí. Lze je chápat jako „katalyzátor“ – jejich invaze urychlily rozpad již oslabených společností.

Na každý pád byl kolaps ztělesněním pořekadla „když se daří, tak se daří“.

Co hrálo první housle?

Dnešní čtenář, políbený jen pár roky dějepisu, možná má starověk za nějaký historický monolit – v praxi bychom ale měli přinejmenší i tuto periodu rozdělovat na období před kolapsem doby bronzové a po něm – pro takového Caesara byl ostatně kolaps podobně vzdálenou historií jako je dnes pro nás konec Říma…

Co bylo ale mezi faktory kolapsu to nejvýznamnější? Vědátoři se dnes domnívají, že právě megasucho mohlo být největším ze spouštěčů, jistě to však nevíme. A skutečnost, že přesně neznáme posloupnout a tudíž ani spouštěče kolapsu pozdní doby bronzové, nám bohužel brání i v tom vzít si z něj nějaké poučení – snad krom světýlka na konci tunelu. Civilizace si sice na pár staletí vzala dovolenou, ale nakonec se obrodila, popřípadě znovu začala od nuly! 

Samože – žít v době kolapsu, či generacích po něm, nebylo příjemné. Pro nesčetné duše, jako našeho hypotetického Kitu, které shořely během kolapsu, to bylo nejspíše malou útěchou – je ale pozoruhodné, že podobná obroda, kterou po masovém vymírání vidíme v přírodním světě, platí zřejmě i pro lidskou civilizaci!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]