TLDR: Síla oceánského zemětřesení z roku 2004 byla 10x až 50x vyšší než nejsilnější vodíková puma. Ani s využitím atomových zbraní není pravděpodobné, že bychom mohli vyvolat erupci typické sopky či supervulkánu. Zdroj hír.

Čekání na další Bondovku se protahuje, co kdybyste se tak rozhodli si jednu udělat naživo – vzít atomovku, co se vám povaluje v garáži (táta ji kdysi sehnal ve výprodeji sovětských přebytků), zajet s ní k nejbližší spící sopce a pak vydírat celý svět, že můžete sopku bombou spustit? #muhaha
„Máme vůbec tak silné bomby?”

Šance vypadají na první pohled dobře. Ačkoliv energie uvolněná různými sopkami a různými zemětřeseními se může značně lišit, například erupce hory St. Helens v roce 1980 měla sílu jen 24 megatun TNT. To je síla, která je zcela dosažitelná v rámci existujících arzenálů jaderných zbraní.

Průměrná vodíkovka dnes má sice typicky jen několik stovek kilotun až pár megatun, takže otec by jich ze skladu musel vzít pěkných pár desítek – ale vzhledem k tomu, že sovětská Car-bomba měla sílu zhruba 50 megatun, lidstvo na podobné energie již zjevně dosáhne.

Jiná věc je, že jediná erupce není tak silná jako zemětřesení. Třeba zemětřesení, které v roce 2004 způsobilo devastující tsunami, mělo energii odhadovanou od 475 po 2500 megatun TNT (odhady se liší a mohou být i výrazně vyšší), což už je zjevně o nějaký ten řád výše…

„Co nám zemětřesení říká o sopkách?”

Ukazuje nám to, jakou energii je potřeba vykonat, aby se „pohnula země”. Skutečnost, že ani nejsilnější zemětřesení obvykle nespouštějí sopečné erupce, také ukazuje, že pro uvolnění energie akumulované pod sopkou je potřeba ještě více snahy. Povrchová exploze by tedy zřejmě ničeho nedosáhla, ale co kdybyste bombu zanesli pod zem?

Na téma se v roce 2018 podívala Yellowstonská vulkanická observatoř s tím, že logicky řešila primárně supervulkán pod Yellowstonem – ten hromadí magma ve dvou komorách, jedné o rozměrech 90×40 km, druhé hlubší, větší víc než čtyřnásobně. Lokalita byla přitom v roce 1959 také zasažena zemětřesením o síle 7,3 stupně – ani to ale nevyvolalo erupci.

Teoreticky, pokud byste měli velmi dobrou znalost (lepší, než jakou má obvykle věda) geologických procesů dané sopky, měli velké prostředky vrtat přesně na určité zlomové místo a ideálně měli štěstí na dobu, kdy se blíží erupce, bylo by možné její příchod toliko urychlit. To by byla ale hodně zvláštní Bondovka…

„Takže nemáme žádný způsob, jak erupci vyvolat uměle?”

Prakticky ne, teoreticky… možná. Mohli bychom se s vynaložením obrovských zdrojů pokusit vyvolat prasknutí horniny, která překrývá vysoce tlakovou magmatickou komoru – tím by se magma dostalo ven v roztavených úlomcích. Také snad kdybychom do sopky dodali větší množství rozpuštěného plynu, například čerpáním velkého množství vody, mohli bychom také způsobit reakci vedoucí k erupci…

Obojí by ale v praxi vyžadovalo vrty, které nějakým způsobem propojí povrch/atmosféru s podzemím – nelze tak ani vyloučit, že přebytečná energie by namísto vyvolání erupce mohla unikat kontrolovaněji těmito vrty, což by erupci naopak oddálilo. Takto zní dokonce i (teoretický) návrh NASA, jak by bylo možné hrozící erupci možná oddálit či zcela odvrátit – kontrolovaně navrtat nitro sopky a upustit energii postupně.

Nejnudnější Bondovka historie, v níž superpadouch namísto atomovky svými vrty způsobí, že vulkán vůbec nevybuchne, je ale dobrá asi jenom jako námět pro tvůrce parodií!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]