TLDR: Nezadrhl se, protože došlo na různé ekonomické, informační i technické pokroky. Dnešní letenka je 10x levnější, dnešní motory skoro 2x efektivnější. Radikálně nové konstrukce letadel ale nepřišly, protože vlastně nejsou (při současné úrovni technologií) potřeba.

Asi nebudu sám, kdo miluje létání. Nemyslím teď nutně takové to létání, kdy 12 hodin krčíte kolena v turistické třídě – ale spíše obecný koncept létání, s nímž se pojí hesla jako svoboda nebo překonávání se ještě víc než s reklamou na Harley-Davidson.

Když sednete do kluzáku, což se mi párkrát za život poštěstilo, tam nahoře se cítíte doslova jako ptáci! Možná ptáci, kteří jsou dost vystrašení, sepisují závěť a radši na nic nesahají – ale furt ptáci…

Když se ale podíváme na letectví, máme pocit, že od Concordu, prvního letu na Měsíc a nadšených vizí o „létajících autech“ jsme se nějak zasekli…

„Proč dnes cestujeme podobně rychle jako v 70. letech?“

V první řadě: letectví se významně změnilo po informační stránce (počítače, navigace) i ekonomické stránce (cena letenky se rapidně snížila). Konečně tak doopravdy létání mezi kontinenty udělalo z planety něco, co objektivně propojilo svět jako máloco. A, jasně – s tím propojením souvisí nějaké ty zplodiny, turisté pustošící Krumlov/Tádžmahál/cokoliv jiného, stejně jako občasné neštěstí. Přesto nás létání pořád sbližuje – a co s tím sbližováním uděláme, sebou nese pozitiva i negativa. Je už na nás, co si vybereme.

Zatímco v 70. letech byla dálková letenka luxusem pro vyvolené, dnes je běžnou součástí života. V roce 1974 stála zpáteční letenka New York–Londýn v přepočtu zhruba 1 500–1 600 dolarů (v dnešních cenách přes 9 000 dolarů), zatímco dnes se na stejné trase dá běžně letět za 500–800 dolarů. To znamená, že reálná cena klesla na méně než desetinu. Levnější letenky zpřístupnily létání masám – zatímco tehdy šlo o statusový symbol, dnes je létání častým dopravním prostředkem, což ale zároveň znamená i obrovský nárůst počtu letů a s tím související dopady.

Taky počet letadel v provozu se od 70. let také dramaticky zvýšil (což je fskutečnosti ten důvod, proč se senioři občas diví, že za jejich mladých let nebylo ve vzduchu tolik kondenzačních čar…). V roce 1970 létalo po světě zhruba 6 000 dopravních letadel, dnes je jich v aktivním provozu přes 28 000 a flotila se má během příštích dvaceti let ještě téměř zdvojnásobit. To znamená, že za jednu generaci se globální flotila stala 4x větší!

„To je milé, ale já chci nová letadla!“

Leč každého asi krom ekonomicko-informačních novinek & potenciálních negativ zajímá, kde je ten Concord 2? Klíčové důvody jsou hlavně ekonomické: supersonické lety byly drahé, hlučné a spalovaly palivo tempem, které se už v době ropných krizí zdálo neúnosné. Aerolinky proto raději vsadily na levné a masové létání než na rychlost.

Ani technologicky to ale není tak, že by inženýři nic nevymysleli – naopak. Máme efektivnější motory, lehčí materiály a lepší aerodynamiku. Moderní letectví sice nezrychlilo, ale výrazně zefektivnilo provoz: první Boeing 747 z roku 1970 s motory Pratt & Whitney JT9D měl spotřebu kolem 0,7–0,8 lb/lbf·h, zatímco dnešní špičkové motory (GE GEnx, Rolls-Royce Trent XWB) se dostávají na 0,5 lb/lbf·h, tedy zlepšení o zhruba 30 %. Odtokový poměr se zvýšil z tehdejších 4–5:1 na dnešních 10–12:1, což znamená vyšší účinnost i nižší hluk. V praxi to srazilo spotřebu zhruba z 5 litrů na 100 osobokilometrů u starého „Jumba“ na 2,5–3 litry u moderního Dreamlineru nebo A350 – tedy téměř na polovinu.

A konečně: realita je, že naše potřeba rychlosti naráží na lidský faktor. Cestující ocení levnou letenku a Wi-Fi na palubě víc než možnost být o dvě hodiny dřív v New Yorku. Proto jsme svědky stagnace v „rychlosti letu“, ale zároveň obrovského posunu v komfortu, bezpečnosti a efektivitě.

„Takže to tak bude nafurt?“

Bude to tak, dokud někdo nevymyslí diametrálně výhodnější způsob cestování vzduchem. Protože současná letadla vlastně dosáhla vrcholu evoluce v tom ohledu, že nejde jenom o konstrukci strojů, ale i jejich ziskovost, bezpečnost, náklady na provoz…

Zadrhl se tedy vývoj? Ne tak úplně – jen se přeorientoval, jako to evoluce umí, do jiného, efektivnějšího směru. Což nemusí být nutně směr, který lidé před 30 lety čekali! A otázka do budoucna zní: dokážou nové technologie, jako vodíkové motory nebo návrat supersoniků, změnit kurz? Uvidíme!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]