TLDR: Nová analýza 3000 let staré gruzínské pece Kvemo Bolnisi ukázala, že se zde pracovalo s mědí – a skrze pokusy s ní se odhalilo víc o procesu tavení železa. Studie tuna.

Představte si, že robíte s kovy v dílně na jižním Kavkazu bratru 3 tisíce let nazpět – vaším denním chlebem je rutinní práce s mědí a bronzem, ale červíček pochybností vám nedá svou troškou nevylepšit výtěžek kovů. A tak nad rámec zakázek zkoušíte různé alchemické srandy – jednou z nich je přisypání červeného prášku z kamenů bohatých na oxid železa do plamene…

Jenže tenhle prostý trik s „přísadou“ jednou promění svět: z odpadních strusek a kouře se totiž rodí poznání, jak zkrotit železo! Z kovu, který do té doby padal na zem jen z nebeských meteoritů, se postupně stala opora říší, zbraní i staveb, od asyrských armád po železnice a mrakodrapy.

 Právě tuhle story odkryla nová studie v Gruzii na počátku doby železné!

„To je hrozně poetický, co říkají tvrdá fakta?“

Vědátoři Cranfieldské univerzity reanalyzovali metalurgické pozůstatky z lokality v jižní Gruzii – jmenovitě 3000 let starou tavírnu zvanou Kvemo Bolnisi. Ačkoliv si na ni posvítili i badatelé v 50. letech 20. století, kdy zde byly nalezeny hromady hematitu (minerál oxidu železa) a strusky (odpadní produkt výroby kovů), novější nástroje a mašiny ukázaly, co původní materiáloví archeologové tušit nemohli.

Po nalezení oxidů železa se původní hrobokopové domnívali, že Kvemo Bolnisi je ranou hutí na zpracování železa. Nynější práce ale ukázala, že místní fachmani netavili ještě železo, ale jen měď – přičemž jako tavidlo používali právě oxid železa, látku přidávanou do pece za účelem zvýšení výtěžnosti mědi.

To přidává argumenty pro dlouho éterem poletující hypotézu, podle níž bylo železo vynalezeno právě taviteli mědi jen tak mimochodem při jejich pokusech s optimalizací procesů!

„Takže železo objevili Gruzínci?“

Ne, před 3 000 lety na území dnešní Gruzie žily různé starověké kmeny (Kolchové, Iberové či Diaokhové), které nejsou totožné s dnešními Gruzíny – i když jsou velmi jejich vzdálenými předky. A nelze ani říct, že dobu železnou nastartoval zrovna zdejší objev – možné je sice všecko, ale s jistotou chronologii šíření technologií ve starověku prostě neznáme. Jde ale o ilustraci různých inovací, které nejspíše probíhaly i jinde ve starověkém světě. Podobné příběhy se tak mohly odehrávat i jinde.

Železo samotné bylo navíc známo již před počátkem doby železné – známe třeba železné artefakty pocházející již z doby bronzové, z nichž nejznámější je železná dýka se zlatou a křišťálovou rukojetí z hrobky egyptského krále Tutanchamona. Tyhle srandy ale byly kovány z meteoritického železa (přírodního kovového železa s niklem), nikoli získaného z železné rudy tavbou. Před objevem procesu, jak železo vyrábět, byl tak materiál zřejmě cennější než zlato!

Vývoj těžební metalurgie železa to vše změnil. Železo je jedním z nejhojnějších prvků na Zemi, a schopnost extrahovat železo z železné rudy tak změnila podobu civilizací!

„K čemu používali železo pak?“

K témuž jako před tím, ale ve větším, takříkajíc průmyslovém měřítku. Přechod do doby železné nebyl ani okamžitý – ale dal vzniknout armádám Asýrie a Říma, které ovládaly železo, a později železnicím a ocelovým konstrukcím budov průmyslové revoluce. Technicky vzato žijeme z objevů na počátku doby železné vlastně dodnes!

Kvůli absenci písemných záznamů si však střípky objevu musíme skládat jenom z nejistých zdrojů – takže jakkoliv nová analýza Kvemo Bolnisi ukazuje, jak to přibližně mohlo tehdy vypadat, neberte to rozhodně tak, že právě tady poprvé objevili tajemství železa…

Pokud však matroši přišli na kobylku skutečně zvídavé pokusy, je to jenom další krásná ukázka toho, že i pouhá zvídavost občas může přinést objevy, které doslova od základů mění svět!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]