TLDR: Královny mravenčího druhu umí vytvářet hybridní dělnice svého + jiného druhu tak, že si nejprve naklonují samce toho jiného druhu. Podobný typ reprodukce dosud nebyl znám. Studie tuna.

Příroda umí být tak inspirativní, jako i hororová! Nemlich každý děs a běs ze scifáren najdeme v nějaké podobě i v přírodním světě. Zombíci? Na pomoc přilétají spory cordyceps! Apokalyptické válčení? PO generace probíhá třeba světová válka různých druhů mravenců! Mimozemské únosy? No jen se zeptejte zvířátek, které si do svých korábů berou lidé…

O mravencích je i dnešní novinka – iberští mravenci druhu Messor ibericus totiž přišli s kreativním řešením nedostatku vlastní populace. Naučili se „krást” druh jiný a vytvářet s jeho pomocí vlastní hybridní dělnice!

„Co to do kosmu znamená???“

Královny druhu M. ibericus dlouhodobě trápí zásadní problém – samy od sebe neumí vyrobit dělnice. Místo toho klonují ze spermie samce jiného druhu (Messor structor) a s nimi pak plodí hybridní dělnice. Jev popsala nedávná studie v Nature.

Aby bylo jasno, tvorba hybridních mravenců není nové zjištění. Objevuje se i u jiných mravenčích druhů v případě neschopnosti produkce dělnictva. Nové je zjištění, že M. ibericus umí vytvářet spermie samců M. structor, s nimiž pak (v dospělosti) páchají různé nechutnosti!

Ta ukazuje, že tyto kolonie jsou v podstatě „dvoudruhový superorganismus“ – ve složení hybridní pracovní síla, matky z jednoho druhu a otcové klonovaní z druhého. A aby to nebylo málo, královny si tuto genetickou linku udržují i tam, kde žádný M. structor ve skutečnosti nežije – třeba i tisíc kilometrů daleko!

„A víme to jistě? Dá se to testovat?“

Autoři výzkumu k tomu došli skrze průzkum genů 390 mravenců z pěti M. structor z různých částí Evropy. Ukázalo se, že kolonie M. ibericus byly plné dělnic, které nebyly „čistokrevné“, ale hybridy první generace – napůl M. ibericus, napůl M. structor. Detailnější analýza DNA ukázala jasný vzorec: otcovská linie patřila vždy M. structor, mateřská zase M. ibericus. Jenže háček – na místech s těmito hybridy nebyly žádné známky po hnízdech M. structor.

Nejvíce ale autorům odpálila dekel Sicílie: našli tam hybridy i přes to, že nejbližší M. structor hnízdo je tisíc kilometrů daleko. Biologové tak čelí hádance, která odporuje všem očekáváním – a proto zkusili experiment, aby zjistili, co se to v těch mraveništích vlastně děje…

Izolovali kolonie M. ibericus v laboratoři, aby sledovali kladení vajíček a vývoj. A přišlo překvapení: i bez jakéhokoli kontaktu s M. structor se stále rodily nové hybridní dělnice první generace. Zdá se proto, že královny M. ibericus využívají uložené sperma ke „klonování“ samců M. structor. Díky tomu si v koloniích udržují jejich genetickou linii a dokážou produkovat hybridní dělnice, které pomáhají M. ibericus expandovat daleko za hranice přirozeného výskytu M. structor. Genetické testy předpoklad poté potvrdily. Jedná se o doposud neznámý typ reprodukční adaptace.

„Psycho! Říká se tomu nějak?“

Vědátoři pro to dokonce vymysleli termín: xenoparita – tedy reprodukce, při níž je cizí druh naprosto nezbytnou součástí životního cyklu. Zní to jako z učebnice parazitů i jako něco natolik originálního, že by producenti dnešního Hollywoodu mohli závidět…

Xenoparita je samože nový zjištěním jen pro nás – není jasné, jak dlouho ji využívají M. ibericus, ale včera ji jistě nevynalezli. Je tak možné, ne-li dokonce pravděpodobné, že v pozemském přírodním světě se ukrývá ještě dost hororů pro inspirování budoucích scénáristů!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]