TLDR: Korovec jedovatý, resp. specifická složka v koktejlu jeho jedu, je důvodem, proč máme k dispozici agonisty peptidu podobného glukagonu (GLP-1), jako jsou Ozempic a Wegovy. Zdroj třeba tuna. 

Mikrovlnky, magnetická rezonance, internet – svět kolem je ani ne tak plný, jako vyloženě stojí na produktech někdejšího vědeckého bádání! Plody základního výzkumu jsou dobře známé – ale lidská paměť je krátká, tak krátká… Aktualizujme si proto seznam toho hmatatelného, co nám dala věda, o poslední výstřelky – a to nejen slavného semaglutidu…

„Odkud je Ozempic?“

Na konci 20. století hledal endokrinolog Daniel Drucker hormon dostatečně podobný lidskému GLP-1, který by měl podobné vlastnosti potlačující chuť k jídlu a regulující hladinu cukru v krvi, aniž by se v lidském těle tak rychle odbourával.

Drucker četl o práci endokrinologa Johna Enga, gastroenterologa Jeana-Pierra Raufmana a biochemika Johna Pisana, kteří sekvencovali proteiny v jedu korovce jedovatého (Heloderma suspectum) a našli dvě, které se podobaly lidskému GLP-1. Trvalo další roky ověřování teze v praxi a následné syntézy odhaleného proteinu Exendin-4, který napodobuje GLP-1. To neznamená, že semaglutid je okopčený Exendin-4 – tento zvířecí protein ale skutečně inspiroval vývoj prvních GLP-1 receptor agonistů (např. exenatidu, známého jako Byetta). I s tímto pokrokem následovaly další roky schvalování a testů – na konci výzkumu korovčího jedu stojí ale léky, které poprvé za půlstoletí způsobily pokles obezity v USA.

„Kde se vzal lisinopril?“

Ze světa zvířat vychází i další léčivo, dokonce jeden z celosvětově nejprodávanějších léků, který se předepisuje při vysokém krevním tlaku, městnavém srdečním selhání a lidem po infarktu. Lisinopril totiž snižuje chemické látky, které zužují průtok krve – a nevznikl by nebýt výzkumu hadího jedu!

„Výrobcem” jeho přírodní formy je jihoamerických chřestýš křovinář žararaka. Jeho jed inspiroval první lék z této třídy: captopril. Lisinopril je již pozdější zástupce, hadí jed tak vedl k objevu principu, na němž byly následně založeny ACE inhibitory!

„Kde se vzal… cytarabin?”

Třetí léčivo v našem seznamu je snad méně známé, ale pokud o něm nevíte, děkujte za to – jde totiž o základní chemoterapeutické léčivo využívané při léčbě nehodgkinských lymfomů a leukémie. Původní inspirací pro něj byly mořské houby – jedni z nejstarších živočichů na naší planetě měly dost času na to, aby si vyvinuly nějaké zajímavé molekuly.

Při zkoumání karibského houbovce Tectitethya crypta se přitom ukázalo, že produkuje zvláštní nukleosidy, které ji místo imunitního systému chrání před náporem cizorodé DNA, kterou do jejího přisedlého těla vnášejí predátoři a kořist při filtrování potravy. Právě jejich struktura sloužila jako inspirace všeobecně používanému chemoterapeutiku!

„Ale tyhle srandy furt nevyléčily smrt!“

Jistě – to, že se dnes podaří vyléčit nějakou chorobu, také furt znamená, že člověk zemře později na něco jiného. Mnohé nemoci jsou také natolik složité a/nebo veřejností podceňované (věčným příkladem budiž nádorová onemocnění), že za úspěch se bere už jen prodloužení života pacienta i bez vyléčení nemoci. Je přitom i tak znát určitý posun – a teprve uvidíme, kam nás tento zavane!

Penicilin (plíseň), aspirin (bílá vrba) či morfium (opium) – hledání léků v přírodním světě má dlouhou tradici, ale v minulosti si ji spojujeme typicky s druhy, které jsou blízké člověkovi a/nebo bylo snadné je zpracovat. Z nějakých důvodů středověcí lidé nehledali léky v mořských houbách ani brazilských hadech, ale zároveň by se bez moderních metod podobné druhy i blbě zpracovávaly. Chovat korovce jedovaté kvůli slinám, následně tyto získávat a ředit – to by zkrátka bylo o dost náročnější (dražší, méně rozšířené) než syntetizovat molekuly dle „map“ získaných z výzkumu!

Ani v 21. století se přitom bez molekul z přírody neobejdeme – navzdory pokrokům ve výpočetní chemii měla příroda prostě mnohem více času na vývoj i evoluci užitečnějších molekul z myriád možných kombinací. K užitečným lékům je ale zároveň nutno nezapomínat na základní výzkum, jehož obor či téma může na první pohled vypadat zbytečně! Jen na jeho základě se ale seznam užitečných vynálezů bude dále moct rozšiřovat! 

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]