TLDR: Simulování pohybu neandertálců ukazuje, že mohli chytře trasovat krajinou skrze využívání údolí a řek až při rychlosti 3000 km za 2000 let. Studie tuna.

I když se nás druh vyvinul v Africe (jo, fakticky), zvládli jsme v evolučně rekordním čase kolonizovat většinu souše na naší planetě! A teprve postupně začínáme chápat, kolik důvtipu k tomu bylo třeba…

Zapomeňte na třeba to, že pro pralidi bylo nejpřirozenější hovět si v jeskyních – nová studie naznačuje, že neandertálci se po kontinentu pohybovali rychle, cíleně a chytře!

„Jak k tomu vědátoři došli?“

Výzkumníci z NYU pomocí počítačových simulací ukázali, že neandertálci mohli během teplých období urazit přes 3 000 km za méně než 2 000 let, a to především podél řek a údolí, které fungovaly jako přirozené koridory.

Modely zahrnovaly terén, řeky, ledovce a klima. Výsledky ukazují, že migrace do Sibiře přes Ural a jižní Sibiř byla téměř nevyhnutelná, pokud podmínky dovolily…

„Kudy teda lozili?”

Autoři nalezli možné migrační trasy ve dvou dávných obdobích – v období mořských izotopů 5e [MIS 5e] (začínající přibližně před 125 000 lety) a v období mořských izotopů 3 [MIS 3] (začínající přibližně před 60 000 lety) – které se vyznačovaly teplejším podnebím a byly proto vhodnější pro přesun. A šlo jim to (doslova) poměrně rychle!

Počítačové simulace provedené na superpočítačovém klastru NYU Greene Supercomputer Cluster naznačují, že neandrtálci mohli dosáhnout sibiřských pohoří Altaj v Eurasii během 2 000 let buď v období MIS 5e, nebo MIS 3. Dít se tak mohlo pomocí několika možných tras, které všechny sledují stejnou základní severní cestu přes Ural a jižní Sibiř a často se kříží se známými archeologickými nalezišti ze stejného období.

Navrh práce ukazuje i na možné křížení putování neandrtálců s jinými starověkými lidskými skupinami. Konkrétně by jejich trasy vedly do oblastí již obývaných Denisovany – to je v souladu se stávajícími důkazy o křížení mezi těmito dvěma druhy.

„To jsou ale jen modely, ne?”

Ano, jde jen o modely – ale zároveň víme, že naši prehistoričtí předci se skutečně po planetě rozšířili jako neřízený požár! A jelikož stroj času furt nemáme, je napasování toho, co víme, na to, co naznačují simulace, krásnou ukázkou mezioborové synergie!

Teoreticky by práce mohla ukázat na průsečíky tohoto putování a informovat tak budoucí archeologický průzkum. V praxi bych ale k podobné vizi byl spíš skeptický – valná většina archeologických nalezišť je z lokalit buďto již známých a/nebo z lokalit, které byly objeveny náhodou při stavebních pracích. Možná snad, že pokud by nějaké simulované putování bylo v místech, kde již dnešní lidé žijí, mohlo by vést i k reálnému zohlednění během vykopávek. Nicméně, jak ví každý, kdo někdy kopal do hlíny, bez velmi přesného zaměření (kterého simulace schopny spíše nebudou) jde o příslovečné hledání jehly v kupce horniny.

Jenom na archeologické důkazy ale omezeni nejsme. Migrace tohoto rozsahu už přitom dřív byla navrhována na základě genetiky – ale chyběl archeologický důkaz. A problém je, že není zrovna praktické přeorat celou Eurasii ve víře, že snad nějaké důkazy najdeme. Simulace ovšem ukazují, že rychlý přesun přes Eurasii byl reálně možný – a pralidé měli pod příslovečnou čepicí víc, než jim občas nepralidi přisuzují!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je hatemail@vedator.org