TLDR: Modelování toho, jak pralidé mohli zacházet s velkými ulovenými zvířátky ukazuje, že pro jejich maximální vyjezení by potřebovali maso zakonzervovat uzením – a tak jsme poprvé mohli adaptovat oheň. Studie tuna.

Využijete blížícího se teplého víkendu k nějaké té grilovačce? Pokud ano, budete pokračovat v tradici starší víc než písmo, civilizace… A dost možná i víc než Homo sapiens!

Nový výzkum se totiž domnívá, že máme důkazy o konzervaci masa pomocí kouře – uzení – již u našich prapředků snad až před milionem let. Mohl to být také zásadní důvod toho, proč se lidé naučili využívat oheň…

„K čemu nám jinak byl oheň?“

Kontrola ohně je docela vtipná věc – na ohni stále stojí celá naše civilizace, ale milion let nazpět naši předci, pohybující se typicky v Africe, úplně nepotřebovali jeho světlo ke čtení románů – a teplo tu také nebylo tak nedostatkovým zbožím. Obecně se má za to, že před 400 000 lety bylo používání ohně pralidmi již běžné – nejspíš k pečení masa a možná také k osvětlení a vytápění.

O předchozím milionu let však panují spory a bylo předloženo několik hypotéz vysvětlujících adaptaci ohně. Proces shromažďování paliva, zapalování ohně a jeho udržování v průběhu času byl pořádná lopota a pralidi k tomu potřebovali přesvědčivý a efektivní motiv. Vědci z Telavivské univerzity se domnívají, že tehdejší využívání ohně mělo především úlohu v konzervaci masa před zkažením…

Na řadě raných nalezišť existují jasné známky toho, že oheň byl používán, ale bez spálených kostí nebo stop po pečení masa. Předpokládá se, že pravěcí lidé v té době – většinou Homo erectus – nepoužívali oheň pravidelně, ale pouze příležitostně, na konkrétních místech a pro zvláštní účely. Konzervace potravin dává důvod docela dobrý…

„Supr, a jsou pro to i nějaké důkazy?“

Jen nepřímé. Vědci prozkoumali získané údaje o devíti lokalitách z období 800 000 až 1,8 milionu let nazpět včetně lokalit Gesher Benot Ya’aqov a Evron Quarry v Izraeli, šesti lokalit v Africe a jedné lokality ve Španělsku. Krom toho se opírali taky o etnografické studie současných lovecko-sběračských společností a srovnávali jejich chování s podmínkami, které panovaly v dávném prostředí.

Všech devět lokalit obsahuje velké množství kostí velkých zvířat – převážně slonů, ale také hrochů, nosorožců a dalších. Předpokládá se, že to nebude tím, že pralidé biočichy spořádaně chovali jako mazlíčky a poté pohřbívali – ale že je lovili a spořádali. Maso a tuk jednoho slona obsahují miliony kalorií, což stačí na výživu skupiny 20–30 lidí po dobu jednoho měsíce nebo i déle.

Ulovení slona nebo hrocha bylo tedy skutečným pokladem – jakousi „bankou“ masa a tuku, kterou bylo třeba chránit a uchovávat po mnoho dní, protože byla žádaná nejen predátory, ale i bakteriemi…

„To jsme furt jen ve fázi úvah, mají tam něco dál?“

Autoři vytvořili především model srovnávající energetický výnos lovu a sběru rostlin a lovu velkých živočichů pro maso. Lov větších zvířat nad 100 kg přinesl výrazně vyšší energetický výnos (16 269 kcal/h) než sběr rostlin (1 443 kcal/h). Uvážíme-li, že dávná sídliště a jejich raná ohniště obsahovala konzistentně pozůstatky velké fauny, dává to docela dobrý argument pro to, že získané maso bylo nutno zakonzervovat. Všechno ho lidé sníst najednou nemohli, a v lokálních podmínkách by se jinak rychle zkazilo nebo by bylo rozebráno mrchožrouty.

Jelikož ulovit takto velké zvíře se nepoštěstilo asi každý den, mohlo být rozdělávání ohňů pro uzení masa & taky pro odlákání mrchožroutů nepravidelnou fuškou navíc, byť opakovatelnou dle potřeby. To ladí s tím, co tušíme o nepravidelném používání ohně, a zároveň dává logiku i z hlediska nálezů…

Jasně, je to jen model, jak už to při poznávání takto daleko do minulosti bývá. Avšak bylo by to podezřele ironické, kdyby oheň – dar „božské“ pověsti, který přeměnil naši schopnost ovládat svět kolem nás – vznikl primárně kvůli tomu, že si H. erectus chtěl během grilovačky udělat zásoby sloních steaků na později!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]