TLDR: Ne všechny druhy jsou sociální stejnou měrou. Srovnání 152 různých druhů odhalilo, že vyšší míra sociálnosti skýtá i vyšší šanci na přežití a rozmnožení. Studie tuna.

Jak praví klasik: peklo jsou druzí lidé. Se všemi problémy, které souvisejí se sociální povahou našeho druhu, se tak nabízí otázka, k čemu je to vlastně dobré?

Podle nového výzkumu z Oxfordu může být odpověď prostá – zdá se totiž, že druhy, které jsou více společenské, žijí déle a plodí potomky delší dobu.

Sociální je když…

Obecně platí, že sociální organismy mohou mít výhody jako sdílení zdrojů, lepší ochrana před predátory a podpora při výchově potomků. Tím, že žijí v těsnějších skupinách, však mohou sociální organismy trpět i nevýhodami, jako je šíření nemocí, zvýšená konkurence, agrese a konflikty…

Vědátoři v nové práci proto šmírovali celkem na 152 živočišných druhů z nejrůznějších taxonomických skupin, včetně ptáků, savců, hmyzu, korálů a jakýchsi Homo sapiens. Zajímalo je především posouzení souvislosti mezi socialitou a různými životními znaky, jako je generační doba, délka života, a délka jejich reprodukčního okna.

Dosavadní výzkumy hodnotící celkový dopad sociality na výkonnost se zaměřovaly jen na jednotlivé druhy nebo skupiny, jako jsou ptáci nebo někteří savci. Co nám proto říká trend?

Ukázalo se, že sociálnější druhy žijí déle, odkládají dospělost a mají především větší pravděpodobnost úspěšného rozmnožování než druhy samotářské. To poslední je nejzajímavější – ukazuje to totiž evoluční výhodu, která má jasné, kvantifikovatelné benefity.

Ale co zápory?

Není všechno zlato, co se třpytí, a platí to i pro sociální druhy. Především výsledky také ukázaly, že se sociální druhy pomaleji přizpůsobují měnícímu se prostředí – nejsou totiž na změnu sami, a to znamená i horší adaptibilitu. Ještěže nám dnes měnící se podmínky nehrozí… #oops

Navzdory tomuto problému je sociální skupina typicky stále často odolnější než jedinci. Ačkoliv je tak socialita spojena s určitými zjevnými náklady, celkové přínosy jsou větší.

Dalším dílčím problémem je skutečnost, socialita má vliv na snížení schopnosti živočicha rozmnožovat se nebo přežít s přibývajícím věkem, tzv. senescenci. To v praxi znamená, že byť si jedinci mohou pomáhat chránit před predátory, čímž se prodlužuje délka života, stres způsobený sociální hierarchií a konflikty může mít opačný účinek.

Tím se zpětně dostáváme k tomu, co pravil první řádek artiklu – a že tenhle vtip není fskutečnosti úplně vtipem!

Druhy na spektru

Samože není sociální druh jako sociální druh. Novinkou ve studii je právě skutečnost, že zatímco starší práce socialitu obvykle klasifikovaly jako binární kategorie (tj. druh je buď nespolečenský, nebo společenský), ta nynější uznala, že socialita existuje jako spektrum napříč živočišnými druhy.

Ty, které jsou více sociální (většina opic, lidé, sloni, plameňáci a papoušci), však vykazují delší délku života a reprodukční okna než druhy, které jsou více samotářské (některé ryby, plazi a některé druhy hmyzu). Na spektru se tak objevila třeba gregarie (např. pakoně, zebry, ptáci tvořící hejna), komunita (např. ptáci martináči purpuroví) nebo kolonie (např. hnízdící ptáci, některé vosy, koráloví polypi).

Vědátoři chtějí v budoucnu dále zkoumat, jak sociálnost pomáhá druhům překlepat změnu klimatu – což může teoreticky zajímat i nás, nota bene v době, která působí dojmem, že druzí lidé jsou peklem víc, než by bylo nezbytně nutné!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]