TLDR: „Biologická nesmrtelnost“ ve smyslu možnosti vrátit se do mladšího stavu těla je vlastní nejen druhu T. dohrnii, ale i medúze M. leidyi. Studie hír.

Představte si, že je toho na vás v dospělosti moc, a tak se schoulíte do klubíčka… A začnete mládnout! Zhruba takový proces „biologické nesmrtelnosti“ byl doposud znám jenom u malinké, pětimilimetrové medúzy Turritopsis dohrnii. Nyní se však podařilo pozorovat nemlich stejné mládnutí u již druhého druhu – žebernatky Mnemiopsis leidyi!

Co to hergot znamená?

V první řadě je nutno říct, že výdrž hřebenatce závidí nejspíše i švábi. Vícero jedinců M. leidyi se dokážou se spojovat při snaze přežít příliš velká zranění, zadek si vytvoří, jen když ho skutečně potřebují, a s naprostou neúctou ke všem biologickým mravům se dokážou pohlavně rozmnožovat již v larválním stadiu!

Až doposud se ale zdálo, že skandál největší, totiž nesmrtelnost, jim vlastní není. Už dřívější studie reportovaly možnost, že M. leidyi během hladovění výrazně zmenšuje svou velikost a tělesnou hmotnost, aby přežil hubenější časy. To by naznačovalo podobné mládnutí jako u T. dohrnii. Ale pozdější experimenty to za daných podmínek vyloučily…

Biovědátor Joan Soto-Angel z univerzity v norském Bergenu byl proto náležitě překvapen, když v jeho nádrži zmizela drobná hřebenatka – a nahradila ji larva! S kolegou se proto jali izolovaně chovat 65 jejích zralých kolegů a šmírovali je poté, co jim odepřeli žvanec.

Bez obědu omládnu

Živočichy nechali celkem 15 dní hladovět a poté je jednou týdně krmili malým množstvím vířníků, což i byl i tak hubenější chod, než který by hřebenatky potřebovaly. A voilà, dle očekávání se začali biočichové rychle zmenšovat!

Nejenže se u nich následně měnily morfologické (tělesné) rysy, ale také se změnilo jejich chování při krmení do toho podobného larválnímu stádiu. Zkrátka – jejich těla se transformovala do dřívější podoby!

Zajímavé je, že autoři objevili i nový možný spouštěč mládnutí. Medúzy se mohou vrátit do mladé formy, pokud jsou stresovány pouze hladověním, ale to se děje mnohem méně často (přesněji u 7 z 50 hladovkářů) než u druhé skupiny (přesněji u 6 z 15), která prodělala lobektomii. To by mohl být druhý způsob, jak zahnat Smrtku na úprk…

Patnácti z těchto medúz byly na začátku experimentu chirurgicky ufiknuty laloky. To bylo testováno jako další stresový faktor, který předchozí experimenty nezachytily. Vzhledem k tomu, že lobektomové mládli častěji než hladovkáři, zdá se, že proces mládnutí může mít více spouštěčů…

Faktem nicméně je, že prozatím nemáme moc šajn, co oněmi spouštěči je na úrovni biologie, neřkuli na úrovni biochemie…

Proti přírodě

Samozřejmě, ona potenciální „biologická nesmrtelnost“ je velmi limitovaného druhu. Oceány nebyly zaplněny těmito dvěma druhy medúz, což ukazuje na určitou limitaci. I „nestárnoucí“ druhy mohou zemřít, když je něco sežere, nebo chytí nějakého bacila, ani nekonečné hladovění jim nejspíše nebude svědčit. Je také možné, že jejich cykličnost má svá omezení – na to, abychom je znali, je však studuje příliš krátce.

Pokud k medúzám upínáte zraky v naději v nesmrtelnost u lidí, tak si nechte prozatím zajít chuť. Malinkaté žebernatky jsou od nás na evolučním stromě absurdně daleko – spolu s houbovci dokonce závodí o to, kdo z nich je našim nevzdálenějším živočišným příbuzným vůbec! Jakékoliv mechanismy fungující u nich budou tedy jenom horko těžko emulovat také u nás…

Již druhá příchuť medúz ovšem naznačuje, že podobná regenerace není jenom omezenou záležitostí jednoho druhu, nýbrž již druhů dvou. A dost možná i vícero dalších. Zároveň tedy platí, že v případě T. dohrnii nešlo jenom o jednorázovou náhodu, nýbrž součást trendu. Stavba medúz dovoluje pro nás nepředstavitelné kousky – idea biologické nesmrtelnosti tedy zjevně „není proti přírodě“.

Jenom ještě nevíme, jak ji dosáhnout. A docela bych se vsadil, že pokud to někdy zjistíme, při mém štěstí na to vědátoři přijdou zhruba den po mém funusu!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]