TLDR: Krátká odpověď je, že špinavou vodu pít nemohou. Hrozím jim také nevolnost i smrt. Dlouhá odpověď je, že mohou do určité míry pít špinavější vodu než my, protože vůči tomu mají sérii (různě efektivních) opatření trávícího traktu a imunity.

I když byly řeky historicky jediným zdrojem pitné vody pro zvířátka i pro lidi, v posledních staletích aby se člověk bál v řekách smočit byť jen palec – a to ať by ho strkal do Gangy nebo do Bečvy! Lidská snaha o neznečišťování či naopak aktivní čistění vod je samože kritická, pokud to chceme napravit. Ale lidi nejsou jediní biočichové, kteří vodu pijí – a rizikem při konzumaci vody nemusejí být jen lidské polutanty, ale také zcela přírodní zamoření bakteriemi. Jak je tedy možné, že se zvířata při pití obejdou bez čističek?

Voda, základ utrpení

Odpověď na to, proč zvířata mohou mít „špinavou“ vodu, v první řadě musí adresovat, co to špinavá voda je. Pokud jde o vodu, v níž plavou přirozeně se vyskytující bakterie v běžném množství – na její konzumaci jsou zvířata běžně vyvinuta. Po většinu naší evoluce jsme stejnou vodu pili i my sami.

Naopak čím více lidmi vytvořených polutantů do vody přidáváme, tím narůstá riziko, že i zvěřeně bude po konzumaci takové vody blivno. Stačí se zeptat rybiček v Bečvě. Při účely našeho artiklu se tedy zaměříme jen na onu přírodně „znečištěnou“ vodu, po které by vám nejspíše bylo špatně, a přitom je divné, že není špatně zvířatům. Tedy alespoň na první pohled – ale k tomu se dostaneme ke konci.

Každopádně, biočichům pomáhá především jejich lokálnost. Často jsou závislá na omezených zdrojích vody ve svém prostředí, takže je pro ně nepraktické přecházet mezi jednotlivými vodními plochami. To také znamená, že opakované vystavení stejnému zdroji vody nebo podobným bakteriálním profilům umožňuje zvířatům vyvinout si odolnost nebo imunitu vůči potenciálním přítomným kontaminantům.

Jejich imunitní systém díky častým setkáním rozpoznává specifické bakterie, což zvyšuje jejich schopnost se s nimi vypořádat. V podstatě se očkují!

Proměnlivost kontaminace vody

Ne všechny zdroje vody ve volné přírodě jsou také stejně kontaminované. I když určitá míra kontaminace může existovat leckde, ne každý vodní útvar představuje vážnou hrozbu. Mnozí savci mají pro rozpoznávání rizik vyvinutý čich, který jim umožňuje posoudit bakteriologickou aktivitu vody. Často se tak vyhýbají pití ze silně kontaminovaných zdrojů.

Roli hraje i trávící trakt. Například šelmy mají nižší pH ve svém žaludku než my – spousta bakterií se tak vůbec nedostane dále do střev. Taktéž mají výhodu související s trávícím traktem též přežvýkavci. V jejich předžaludcích je to takový samostatných ekosystém, kde jsou základem bakterie a nálevníci – na druhou stranu, zdejší rovnováha je celkem křehká, zejména u domácích zvířat.

Dále také platí, že ne všechna onemocnění způsobená bakteriemi přenášenými vodou jsou nutně životu nebezpečná. Zvířata mohou častěji pociťovat spíše nepříjemnosti než fatální následky – stejně tak, jako byste je (ve větší míře kvůli tomu, že už nemáte stejné schopnosti) pociťovali nejspíše i vy. Tedy průjmy, břichaboly a další zábavné záležitosti. Zatímco vám by něco takového zkazilo náladu, při životě v divočině je ovšem takové nepohodlí, inu, součástí života.

A s tím se pojí i závěrečný bod – navzdory adaptačním strategiím výše neplatí zdaleka vždy, že zvěřena může bumbat libovolnou vodu a odtancuje poté za horizont. Jednotliví jeleni nám neřeknou, jestli jim voda chutná a zdali po ní nemají občas běhavku – všímáme typicky spíše masových úhynů. Jinými slovy: i zvěřeně může přirozeně znečištěná voda rozhodně vadit!

Zázrak jménem voda

Mnoho z jednotlivých zvířátek totiž stále čas od času podlehne zcela přirozeným infekcím a nemocem přenášeným vodou – ale jsou našim zrakům méně viditelní, protože takové případy méně často evidujeme, a méně často je pak rozmázne tisk. Protože smrt člověka po pozření nekvalitní vody je přece jenom významnější sousto než smrt jelena po tomtéž…

Odolnost zvířátek vůči znečištěné vodě tedy ani náhodou neeliminuje nebezpečí, které s sebou nese konzumace takové kontaminované vody nese. Onen předpoklad, že zvířatům nevadí znečištěná voda, tedy tak trochu, inu, stojí na vodě.

[Ladislav Loukota, ZT]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]