TLDR: Poslední galaktická srážka se odehrála o 5 miliard let později, než se dosud předpokládalo. Oznámení tuna.

I když v pozorovaném vesmíru hnije plus mínus 100 miliard galaxií, jenom jediná z nich je naším domovem! Zkoumání její minulosti nám tak může říct nej(h)různější informace o tom, jak se naše galaxie vyvrbila tak, jak se vyvrbila – a jak se podobně může vyvrbit i v budoucnu…

Se svým dílem detektivní práce v tomto ohledu nyní přichvátali vědátoři Rensselaer Polytechnic Institute za základě dat teleskopu ESA. Zdá se totiž, že na poslední kolizi Mléčné dráhy s jiným velkým objektem došlo mnohem později, než se dosud čekalo!

Vlnky času

Zkoumání minulosti galaxie je úkol obtížný, ale nikoliv nemožný. Stejně jako se geologické jevy otiskují do jednotlivých vrstev hornin, astronomické jevy o dostatečně velkých energiích dovedou zacloumat celými hvězdami! Na jedné, deseti nebo stovce hvězdách bychom si toho při pozorování lidským okem nikdy nevšimli – ale masivní katalogizace 2 miliard hvězd, kterou páchá teleskop Gaia od ESA už od roku 2013, nám může mnohé odhalit!

Poslední balík jeho dat byl vypuštěn teprve před dvěma lety, a v poslední době tak přibývá studií, které odhalují víc o minulosti naší galaxie právě z toho, jak se různé hvězdy různě pohybují…

Když srovnání jedné formace hvězd vyplivne výsledky značně se lišící od jiné formace hvězd, ukazuje to obviously, že jedna se liší od druhé – je to trochu jako když v rybníce vidíte vlnky jednoho typu (pocházející třeba od větru) od jiného typu (pocházející třeba od plavce, co do vody nedávno skočil). A právě takové vlnobytí nyní naznačuje, že jedna hvězdná formace se mohla do naší galaxie připojit před méně než třemi miliardami let…

Tedy nejméně o pět miliard let později, než se dosud předpokládalo!

Poslední velké sloučení

Konkrétní oblastí zájmu v datech Gaia je vnitřní hvězdné halo Mléčné dráhy. V této oblasti se nachází úsek s vysokou koncentrací železa a vodíku. Hvězdy v tomto úseku mají excentrické dráhy ve srovnání s okolními hvězdami.

Vzhledem k jejich nepravidelnosti je tato složka halo označována jako „poslední velké sloučení“ – což označuje poslední mezigalaktické setkání, které pomohlo utvořit naši současnou Mléčnou dráhu. Studiem toho, jak se vlnky Mléčné dráhy v průběhu času vyhlazují, mohou vědátoři určit dobu míšení naší galaxie s jinými.

Kdyby se k nám zkoumané hvězdičky připojily před osmi miliardami let, jejich vlnky by byly již uniformnější. To ale na mapě galaxie (výše) nevidíme. A naopak to ukazuje simulace (níže), podle níž by spojení před 8 miliardami let vypadalo mnohem uhlazeněji, méně vlnkovitě…

Galaktická geologie

Autoři usuzují, že ke srážce staré tři miliardy let pravděpodobně došlo mezi Mléčnou dráhou a trpasličí galaxií, ale víc tomto spojení napoví až další výzkum. Na každý pád je zajímavé, že na spojení by zjevně došlo již během historie naší planety, která vznikla (jak jistě všeci ví!) před 4,5 miliardam let…

Srážky, či spíše spojování galaxií, mohou být stejně tak prospěšné pro tvorbu nových hvězd, jako i rizikové pro život kvůli posílení aktivity supermasivní černodíry v centru. Za nějakých dalších 5 miliard let nás přitom čeká spojení s obří galaxií Andromeda. Není to jistě něco, co by současnou generaci čtenářů mělo strachovat… Ale pokud lidstvo jednou překoná své malicherné problémy na třetí planetě od Slunce, bude ho setsakra zajímat, jak se spojení s Andromedou bude vyvrbovat!

Studie, které tak stopují srážky minulé, mohou jednou působit podobně prorocky, jako když se kdysi lidé začali zajímat o pravidelné záznamy počasí nebo to, co třeba tak vyhubilo dinosaury…

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]