TLDR: Sestřelení jedné rakety druhou raketou, které ovšem proběhlo nad hranicí kosmického prostoru, značí postupující šíření zbraní schopných operování mimo starou dobrou Zemi – a možné důsledky, které to nese pro budoucí kosmonautiku.

Zatím ne hvězdné války

Snad kvůli tomu, že si to v minulých letech vyžrali biologové, poslednímu roku dominují spíše milníky s kosmickou příchutí. Možná jste už slyšeli, že počátkem minulého týdne izraelský raketový systém Arrow 2 úspěšně zničil suborbitální balistickou raketu iránské výroby, která byla pravděpodobně odpálena z Jemenu. I když to tak nemusí vypadat, tahle „první kosmická bitva” je svého druhu významný milník, byť nikoliv nutně v pozitivním smyslu slova.

Nebudu se vůbec pouštět do popisu nejnovější blízkovýchodní rotyky, v níž je sestřel rakety jenom málo významnou poznámkou pod čarou. Šance na to, že by jediná střela významněji změnila současný stav konfliktu v Izraeli a Palestině, se limitně blíží nule.

Není to ani zdaleka první sestřel jedné rakety jinou raketou. Přesto, pokud víme, k mnoha dřívějším případům zachycení nepřátelských střel došlo pod Kármánovou linií. Ani to nutně neznamená, že událost z 31. října byla prvním příkladem podobného střetu.

Technologie schopná likvidovat něco ve výšce nad 100 km není nová – de facto je možná víc jak půlstoletí, přičemž první existující protisatelitní zbraně byly testovány od 80. let. Kosmickou hranici prolétávající i třeba mezikontinentální balistické střely – nápady na jejich ničení jsou taky staré jako kalhoty do zvonu.

Ve všech předchozích případech, kdy jedna raketka zničila něco (satelit či jinou raketku) v kosmickém prostoru, se však jednalo jen o testy zbraní. 

Pokrok, nikoliv novinka

Takže Američani zničili svou raketou svou raketu. Nebo Rusové zničili svou raketou svůj satelit. Až do teď!

To skutečně významné není to, že jedna raketa zničila jinou raketu hodně vysoko nad Zemí – ale že ani jedna z raket nepatřila supervelmocem. Zatímco Spojené státy, Čína, Sovětský svaz a další významní hráči 20. a/nebo 21. století měli technické schopnosti k podobnému útoku již dlouho, nikdy na něj nedošlo. Ze stejného důvodu, proč nikdy zatím nedošlo na třetí světovou.

K nynějšímu útoku se však jako ke gestu podpory hnutí Hamás přihlásili jemenští povstalci Hútíové. Od roku 2015 jejich síly v probíhajícím konfliktu s arabskou koalicí hojně využívají rakety a bezpilotní letouny dodané Íránem. Z Iránu pocházela i jimi využita střela Shahab 3/Qadar s doletem 1 600 km. Podobně je také systém Arrow 2, který ji zneškodnil, společným projektem Spojených státu a Izraele.

Jemenská balistická raketa se velmi pravděpodobně nepřiblížila k oběžné dráze Země, takže na rozdíl od testů protisatelitů incident pravděpodobně nevytvořil žádné nebezpečné orbitální trosky. V tomto ohledu byly výrazně nepříjemnější starší čínské, ruské a indické pokusy.

Přesto skutečnost, že na zbraně de facto schopné průletu kosmickým prostorem dosáhnou relativně malé státy s přinejlepším regionálním významem ukazuje, že laťka se snižuje i pro riziko útoku na oběžné dráze.

Proliferace s dobrým i zlým

Namísto balistických raket, u nichž existuje teoreticky poměrně dobrá obrana (malý počet lze sestřelovat v prostřední i sestupné fázi letu), dnes neexistuje prakticky žádná obrana před nasazením protisatelitních zbraní. Tedy krom starého dobrého ostrašení alias „vy nám to nesundáte, my vám to nesundáme”.

Odstrašení ale typicky lépe funguje mezi velmocemi, kde je co hodně ztratit na obou stranách – méně už mezi velkým a menším aktérem, které spolu vedou asymetrický konflikt. V tom méně silná strana typicky má také méně co ztratit, žejo. A vlastně je to výsledek toho, co jsme po celou dobu chtěli!

Vývoj nejmodernějších raket dnes zvládající nikoliv supervelmoci, ale i poměrně malé společnosti či státy, a mohou si je „pronajmout” i ještě menší aktéři. To platí jak pro civilní nosiče a satelity, tak i pro ty vojenské – nynější první kosmická bitva, jakkoliv v součtu konfliktu nevýznamná, je tak vzdáleným bratránkem stále všednějšího šíření kosmonautiky a jejích technologií. A stejně jako jindy v historii, tento pokrok sebou přináší věci pozitivní, i věci jiné příchutě.

[Ladislav Loukota]

Autolink hír.

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz