TLDR: Popularizuje pod přezdívkou Malý vědec, ale jeho rozsah je naopak setsakra velký! V pokecu v rámci Vědátorů na pivu jsme se dozvěděli, jak se dostal k popularizaci chemie, jak vnímá rozdíl mezi tradiční vědeckou prací a popularizací a jak se mu daří motivovat mladé lidi k zájmu o vědu. Zdroj na konci článku.

Zábavnější osvěta

Jan Havlík začínal jako klasický vědec, specializující se na nanotechnologie a nanodiamanty – avšak postupem času si uvědomil, že ho více než intenzivní zkoumání jednoho úzkého tématu baví objevování nových oblastí a různorodých aspektů vědy. To ho přivedlo k popularizaci chemie, kde mohl krátce zkoumat různá témata a sdílet je s ostatními.

Zdůrazňuje, že právě možnost předávat své objevy a poznatky ostatním lidem ho na popularizaci nejvíce baví.

„Doktorát jsem dělal sedm let – to už bylo u nás skoro maximum, které je osm let. Bylo to i tím, že moje téma bylo hodně mezioborové – vzali jsme nějaké krystalky, strčili je do jaderného reaktoru, tam se osvítil, pak jsme to jako chemici zpracovali, pak se to krmilo buňkama a nakonec se to dávalo ještě potkanům. Takže na tom vlastně spolupracoval hodně lidí a výsledky, ač byly hezké, trvaly velmi dlouho,“ svěřil se nám na streamu.

„Takže jsem něco udělal – ale pak jsem tři roky čekal, než z toho vyšla studiem“ Popsal s tím, proč je pro něj popularizace něčím, co má dřívější návratnost.

Samože, i popularizace vědy má své specifické výzvy. Jak pokračoval, mnozí jeho kolegové, kteří se pokoušeli o popularizaci, skončili s nulovými výsledky. Popularizace není jen o sdílení informací, ale také o schopnosti zaujmout publikum a přiblížit komplexní vědecké koncepty nestrádající zjednodušením. Někteří vědci preferují raději hluboký výzkum a málokdy nachází motivaci se pohybovat v oblasti popularizace.

Pro Honzu Havlíka však popularizace chemie a vědy prý představuje ideální cestu.

Ohmatat si vědu

Díky své touze po nových zkušenostech se může věnovat různým tématům, ať už se jedná o vývoj speciálního zatmavovacího skla, fotografování chemických pokusů či psaní článků pro střední školy. Při popularizaci se může stále pohybovat v oblasti vědecké práce, ale nemusí se zcela zasvěcovat jednomu úzkému oboru.

Jeden z klíčových bodů rozhovoru byl otázka, zda se setkal s nepochopením nebo odporu v rámci svého akademického okolí ohledně svého zapojení do popularizace. Uvedl však, že zpočátku byla reakce jeho nadřízených smíšená. Sám se přesunul z nanotechnologií k výuce didaktiky chemie, což bylo spojené s určitým napětím mezi jeho vědeckou prací a vzděláváním. Nicméně se mu podařilo vytvořit rovnováhu mezi popularizací, vědeckou prací a výukou.

„Mě nejvíce baví vzít nějakou vědu, která je v současné době řešená – a zkusit ji přeložit, tak aby si to člověk mohl ve škole ohmatat. Všichni se dnes bavíme o tom, co umí elektronika nebo chemie, ale často jsou takové jako černé schránky – nikdo pořádně není schopný přetavit tu podstatu tak, aby si to člověk mohl zkusit na vlastní ruce. A mě přijde, že dokud si to člověk opravdu nezkusí ohmatat, nezkusí si to s tím jak zasvítit, zakroutit, tak je to pořád takový hodně teoretický a nemá k tomu žádný pořádnej vztah,“ řekl Honza.

To neznamená jenom nedávnou studii o triboluminiscenci a jiné podobné. Honza se také snaží přenést svou vášeň pro vědu na mladé lidi. V rámci tábora chemických olympiád nabízí talentované mládeži možnost seznámit se s různými aspekty chemie, experimentovat a objevovat. Sám byl v minulosti účastníkem podobného tábora a ví, jakým způsobem může ovlivnit a motivovat mladé talenty. Mimoto na VŠCHT také vede předmět zaměřený přímo na popularizaci.

Popularizace ve škole

„Bylo to založené na tom, že každou tu hodinu přijde někdo z různého oboru – byla tam Lenka Vrtiškova, Olga Ryparová, Petr Koubský. Chodilo nám tam 110 studentů, kteří nakonec vymýšleli vlastní popularizační projekty – od vědy v hospodě, přes instagramové účty. Jedna holka tam napsala divadelní hru na vědecké téma.“

V našem pokecu toho ale zaznělo ještě víc, a Honzu samože do dvě minuty přerušoval JaRon s nějakou svou veselou historkou. Kdo z nich doma při pokusech v mládí propálil koberec, a kdo si naopak ve sklepě omylem udělal oblak chloru? Je jenom jeden způsob, jak to zjistit – ve videu níže, samože!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]