Ptáci zřejmě disponují podobně komplexními sociálními strukturami jako savci
TLDR: Přátelství, zrady, sociální vztahy – vztahy ptáků jsou nejspíše stejně zarmoucené jako ty u savců. Naznačuje to pozorování vztahů mezi stovkami jedinců. Studie tu.
Jak měřit rozum
Mezidruhové měření inteligence je notoricky náročné na inteligenci vědátorů. Jak totiž inteligenci měřit? Pes vám neudělá IQ test i kdyby stokrát chtěl, ale to neznamená, že je a priori hloupější! Můj pes se častokrát chová chytřejši než já, což, pravda, může více říkat o mě nežli o něm… Totéž ovšem platí klidně i o hypotetickém mimozemšťanovi – bez společného jazyka se inteligence zkrátka měří špatně. Nicméně, naznačuje to i širší problém s měřením a testováním toho, jak chytří jiní existující tvorové skutečně jsou.
Jednou z cest takového měření je pozorování chování, které známe u nás. Třeba používání nástrojů anebo výskyt komplexního společenského chování. O nástrojích jsme tu měli text nedávno, takže si povíme o tom druhém.
Dlouho se – poněkud antropocentricky – mělo za to, že složitější společenské struktury si přitom vyvíjejí jenom savci. A protože savci mají obvykle větší mozek než jiní biočichové, právě mozkovna byla také považována za prerekvizitu komplexnějšího soužití. Dává to ostatně smysl – nemůžete dost dobře vědět, jak si společensky stojí Tonda, který chodí s Mařkou, která kamarádí s Míšou, která pracuje pro Majku, která paří a Jirkou, pokud neumíte napočítat do pěti.
Poslední dekády však tahle zápletka stává zašmodrchanější. V první řadě ten mozek. Čistý objem mozku už dávno není hlavním kritériem rozumu, protože jinak by sloni už dávno měli fúzní rakety létající do čtvrté dimenze.
Počítají se namísto toho neurony a konektivita především v šedé kůře, ale i další „detaily“ mozkové architektury mají svůj smysl. Zároveň stále častěji víme, že zvířata jsou mnohem chytřejší, než za jaké je měly minulé generace. Dnes se tak zdá, že už i hmyz umí do pěti napočítat! Rovněž prasata si pomáhají pomocí primitivních nástrojů, a i hlodavci chápou, jak jezdit pomocí autíček!
Z měnícího se náhledu na inteligenci & živočichy však stále lépe vycházejí především ptáci. Notoricky slavný záporák z dílny Alfreda Hitchocka by možná skutečně mohl dobýt Zemi, ale nejspíše se mu zatím prostě nechce! Zdá se totiž, že i jejich relativně menší mozky jim díky větší hustotě neuronů, dané snad někdejší dinosauří dominancí, zajišťují vyšší inteligenci, než jakou by člověk při pohledu na polétavce čekal.
Na ptáky jsme krátký
Ptáci dovedou vytvářet rovněž nástroje a rovněž si poradí s komplexnějšími problémy. Nyní k jejich schopnostem však musíme připočíst i ony komplexnější společenské útvary. Naznačuje to studie sledující Perličku supí, nepoletuchy brázdící typické severoafrické nebe. Výzkumníci z Institutu Maxe Plancka a univerzity v Kostnici pod vedením behaviorální ptákoložky Danai Papageorgiou pozorovali v roce 2019 populaci 440 dospělách ptáků a zjistil, že i v takovémto vzorku to vše sociálními vztahy!
Mezi ptactvem byla totiž odpozorována existence 18 různých sociálních skupinek, z nichž každá měla mezi 13 až 65 členy. Skupiny disponovaly samci i samicemi, včetně partnerů i „singles“ ptáků a vykazovaly proměnlivé chování. Skupiny se přitom často krátkodobě promíchávaly při společném hnízdění – ale poté se zase jejich původní zástupci rozešli. Co více, uvnitř pozorovaných hlavních skupin se možná nacházejí i menší skupinky jednotlivých ptáků s užšími vztahy – v zásadě „přátel“.
Doufám, že vám kontextová reklama teď prodává nějaká delikátní kuřata.
Je to vůbec poprvé, co došlo na pozorování takto komplexních vztahů ptactva v přírodě. A je rovněž pozoruhodné, že se nám tak spolu s dalšími studiemi ptačí inteligence a evoluce vrství důkazy toho, jak alternativně evoluce dovede mozku dodat chytrost. U savců jsou typické neurony větší, u ptáků menší – ale velikost dohánějí typicky mnohem hustší vzájemnou konektivitou. Evoluce inteligence tak, zdá se, u ptáků našla minimálně stejně efektivní – ne-li efektivnější – cestu k získání vyšších kognitivních schopností. Co bohužel nevíme, je odpověď na tradiční otázku „slepice nebo vejce“ – v tomto případě tedy spíše „slepice nebo savec?“.
Vyvinuly se složitější mozky ptáků nedávno? Nebo už pradávno? Byli i jiní dinosauři takto rozumově pokročilejší, nebo jenom ti létající? Dosáhli vyšší kognice savci před tím anebo potom? Co bylo spouštěčem procesu u ptáků vs. savců? Proč nedovedu s otázkami přestat, i když bychom v 21. století už měli mít na podobné existenciální témata dávno odpovědi, hergot?!
Na ptáky jsme krátký
Rozhodně lze tedy říct, ž, že e výzkum ptačí inteligence bude dále pokračovat. Zároveň ale platí bez stroje času a/nebo velmi dobře zachovalých fosilií si historickou časovou osou evoluce inteligence nebudeme asi ještě hodně dlouho jistí.
Jisté je tak jenom jediné – Hitchcock měl pravdu! Ptáci, nikoliv sloni nebo opice, jsou naší velcí konkurenti a měli bychom si setsakra dávat pozor, aby na nás jednoho rána nevyrukovali s fúzními paprskomety a útočnými nanity! I když by nás potom jistě pomstily krávy, zdá se rozhodně, že nakročeno k tomu polétavci mají rozhodně vydatně!
[Ladislav Loukota]
Vzniklo původně v roce 2019.
Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.
