Supi poletovali v Austrálii ještě před 50 tisíci lety

TLDR: Kost běháku (zadní končetiny), objevená před 120 lety po zevrubném bádání konečně prozradila odpověď na otázku, jestli se i na nejmenším kontinentu vyskytovali velcí mrchožraví ptáci. Článek v původním znění zde.

Je to orel, není to orel?

Austrálie má sice pověst místa, které je pro lidský život zdravé asi jako skok ze skály – ale přesto tu jeden biočich typicky spojovaný se smrtí v přírodě chybí! Totiž sup! Dlouho se vědátoři přeli, kdy australští supi odlétli do věčných lovišť, a nyní známe zřejmě odpověď.

K aktuálnímu objevu vedla cesta dlouhá více než jedno století. Věhlasný anglický ornitolog Charles Walter De Vis, který se zkoumání australských fosilií věnoval značnou část života, objevil tzv. tarsometatarsus neznámého druhu dravce na samém počátku minulého věku. Metatarsus (česky běhák) je část zadní končetiny ptáků těsně nad prsty, vzniká srůstem kostí nártních a zánártních (my lidé je máme v chodidle a kousek nad ním, tam jak je kotník).

Ještě jedna malá odbočka, respektive fun fact, týkající se kostry končetiny u ptáků: pro spoustu lidí to možná bude novinka, ale když jíte kuřecí stehno, tak doopravdy konzumujete svalovinu z lýtka, protože kost stehenní je ve skutečnosti krátká a je ukrytá v těle živočicha. Ale zpět k tématu…

V roce 1905 tak slovutný pan De Vis určil podle nálezu běháku nový druh vyhynulého orla a nazval ho Taphaetus lacertosus. Měl být podobný svou velikostí současnému největšímu australskému orlu klínoocasému. Tím byla celá věc uzavřená a pak se na nevelký kus kosti v archivu muzea dlouho snášel prach… Až doteď!

Tenhle vtip si vysvětlíme v závěru. Vydržte u přijímačů! Zdroj: Public Domain/Reddit
Tenhle vtip si vysvětlíme v závěru. Vydržte u přijímačů! Zdroj: Public Domain/Reddit

Podle nohy poznáš ptáka

O tom, jestli to náhodou s tím prehistorickým ptákem nebylo trochu jinak, se začali vědci zabývat už před koncem milénia. Nicméně ten zásadní kredit za potvrzení předchozích domněnek patří doktorce Ellen Mather z Flindersovy univerzity. Ta si totiž všimla, že se běhák, přiřknutý vyhynulému orlu, vypadá trochu jinak, než by měl. Jak na to přišla?

Porovnávala starou fosilii s mnoha ostatky jiných druhů dravců, mrchožravých i lovících živou kořist. Tak zjistila, že se na onu kost nemohly upínat svaly dostatečně silné pro sevření pařátů, které mohly být schopné uchopit a udržet zmítající se oběť. Záhy po tomto objevu byl pták přejmenován na Cryptogyps lacertosus.

Vlevo běhák (tarsometatarsus) recentního orla klínoocasého, vpravo kost nalezená panem De Vis a určená dnes jako druh vyhynulého supa Cryptogyps lacertosus.. Zdroj: Ellen Mather, Flinders University
Vlevo běhák (tarsometatarsus) recentního orla klínoocasého, vpravo kost nalezená panem De Vis a určená dnes jako druh vyhynulého supa Cryptogyps lacertosus.. Zdroj: Ellen Mather, Flinders University

Nový pohled na faunu Austrálie

Co tedy můžeme o tomhle objevu říct? Podle zjištění doktorky Mathers jste mohli tohoto supa zahlédnout na australském nebi v pozdním pleistocénu, čili starších čtvrtohorách. Vyskytoval se tam přibližně od 500 000 let nazpět, až do doby i z hlediska lidského osídlení nedávné, tj. do 50 000 let před současností. S příchodem prvních lidí se tak vlastně asi jen „těsně“ (o pár tisíc let) minuli.

Bylo to období vymírání tzv. megafauny (velkých savců), jejichž zdechliny supům poskytovaly hojnost potravy. Před tím ovšem mohl hodovat na mršinách velikánů, jakými byl největší vačnatec, co kdy žil – Diptrodon, který dosahoval hmotnosti až 3 tun, nebo se živit pozůstatky vyhynulého vačnatého lva rodu Thylacoleo. Objev tohohle mrchožrouta je významný i z toho důvodu, že vědcům dlouho vrtalo hlavou, kam se poděly všechny kosti velkých vačnatců, kteří na tomto kontinentu žili.

Supi, jak známo, dokážou strávit nejen měkkou tkáň, ale právě i kostní hmotu, což celou záhadu osvětluje. A vzhledem k tomu, že supi (a jim podobní kondoři, kteří mají v tamějších ekosystémech stejnou funkci) se jinak vyskytují na všech kontinentech – včetně Evropy – bylo by zvláštní, kdyby Austrálie byla výjimkou. Inu, nebyla. Až teď je.

I když, jak se zdá, zcela naprosto supi dnes v Austrálii nechybí – dnešní australští orli totiž do jisté míry suplují i supí úlohu při odklízení sražených klokanů u silnic

[Pavel Koubek, LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama